Jednadvacetiletý Liberečák zaujal. Rozhodně jeho zkouška není výkřikem do tmy. V sobotu proti Gliwicím naznačil trenéru Janu Baránkovi, že by měl o něm vážně přemýšlet.

„Opavu zatím poznávám, co se týče fotbalového zázemí, ať už stadion nebo věci okolo. Musím přiznat, že to na mě udělalo dojem," svěřuje se Martin Janošík. Nastoupil do obou přípravných zápasů, ať už to bylo proti Ruchu Chorzów nebo v sobotu s Gliwicemi. Oba protivníci svou kvalitou výrazně převyšují juniorskou ligu, soutěž, ve které doposud nastupoval.

„Je to velký rozdíl, oproti jakým týmům jsem hrával v poslední době. Jak Ruch, tak Gliwice patří k vyspělým mužstvům jak technicky, tak silově a jsou velmi nebezpeční," srovnává fotbalista, který doposud hrával jen za liberecký Slovan, jehož součástí je už od sedmi let.

V tom, že se zpod Ještědu objevil až ve slezské metropoli, má prsty sportovní ředitel Liberce Jan Nezmar. „Je to tak, pochází odsud, angažoval se v mém příchodu do Opavy, snad ho nezklamu," zdůrazňuje levonohý rychlík.

V jednu chvíli už měl Martin Janošík nakročeno i do liberecké kabiny, bohužel zabydlet se mu tam nepodařilo. „Když už to vypadalo dobře, přišlo zranění. Před rokem, zhruba dva týdny před startem přípravy jsem se zranil a musel na operaci s meniskem," vrací se ke smutné události.

S trenérem Janem Baránkem zatím situaci kolem své osoby příliš neprobíral. „Bavili jsme se jenom o tom, že by bylo dobré, abych si zkoušku v Opavě ještě o týden prodloužil," prozradil Martin Janošík. Náhradní řešení za Slezský FC nemá. „Další možnosti jsem neřešil," přiznává liberecký odchovanec.

Opava má vedle druhé ligy také rezervu v MSFL, což je určitě lepší než kopat juniorskou ligu. „S tím souhlasím, mužský fotbal je mužský fotbal. Byl by to posun, ale já chci být v opavském áčku," má jasno Martin Janošík.

K úrovni juniorské soutěže říká: „Letos jsem ji hrál druhým rokem. Musím říci, že ten první měl větší kvalitu. V prvním nastupovalo docela dost kluků z áček. V letošním ročníku od toho týmy opustily a kvalita šla dolů."

Fotbalista patřící Liberci si musí zvykat na to, že poprvé v životě je mimo rodnou hroudu. „Ještě jsem to nezažil, je to pro mě nová zkušenost. Rodina byla smutná, hlavně přítelkyně, ale fandí mi," uzavírá krátké povídání Martin Janošík.