Michal Schreier fotbalově vyrostl v Opavě, teď táhne Rýmařov

Osobnost Deníku

Tomáš Gebauer svými góly táhne Pustou Polom! Soutěž chceme vyhrát, řekl

Doslova smrtící ofenzívou disponuje aktuální lídr krajského přeboru z Pusté Polomi.…

Přečíst článek >

Rodák z Kylešovic je v klubu z Bruntálska spokojený. Před lety měl v plánu, že se bude živit fotbalem, své cíle ale přehodnotil, vystudoval vysokou školu a v současné době učí na Základní škole ve Štítině.

„Přišel jsem do Rýmařova před dvěma a půl lety, kdy tým padal z krajského přeboru do 1.A třídy. Byla to sezona, kdy z kraje padaly hned tři týmy. My jsme přišli do Rýmařova s Kubou Šromem a dalšími kluky z Opavy. Volal nám tehdy trenér Milan Furik, jestli bychom je nepomohli zachránit. Jarní část už jsme měli docela dobrou, ale spadli jsme právě jako třetí tým," vzpomíná na své začátky ve svém současném klubu Michal Schreier.

Jiskra spadla do I. A třídy, ale hned následující sezonu se začala drápat nahoru. „ Moc jsme s klukama nevěděli, co od toho čekat, protože Rýmařov neměl moc dobré jméno, fotbal se tam chvilku hledal. Ale když jsme poznali Milana Furika jako trenéra i jako člověka, tak jsme do toho šli. A i když se spadlo, tak jsme si řekli, že se nic neděje a zkusíme hned postoupit zpátky.

Vytvořila se dobrá parta lidí. Nikdo si tam na nic nehraje, i když tam jsou takové osobnosti jako Tomáš Šupák, který dal třicet gólů v sezoně. I díky tomu se nám znovu podařilo postoupit," pokračuje zkušený záložník.

Velkým favoritem letošní sezony byly Vítkovice, jenomže Rýmařov jim jejich postupové plány zhatil. „V zimě jsme byli za Vítkovicemi, a abych řekl pravdu, moc jsem nedoufal v to, že bychom je přeskočili. Oproti nám to jsou skoro profesionálové. Hodně jsme sledovali jejich výsledky, a když začaly ztrácet, tak už jsme ten postup v hlavách měli.

Ale asi právě po porážce Vítkovic a po domácím vítězství nad Petřkovicemi už jsme si říkali, že kdyby nám to uteklo, tak jsme pitomci. Závěr sezony jsme si pohlídali a zaslouženě postoupili," podotkl Michal Schreier.

Na divizi se opavský odchovanec těší, už ani nedoufal, že si čtvrtou nejvyšší soutěž zahraje. „Těším se moc, protože poslední čtyři roky jsem hrál hlavně krajský přebor a taky I.A třídu. Hrajete pořád proti stejným soupeřům, už to byl stereotyp," poznamenal technicky dobře vybavený fotbalista.

S Opavou si zahrál krajský přebor

Michal Schreier odešel z Opavy celkem třikrát, dvakrát se ale do ní vrátil. Potřetí, když Městské sady opouštěl, bylo jasné, že dává vrcholovému fotbalu sbohem.

„Na druhou ligu nebyla moc fyzička. Začal jsem studovat a spíše se orientovat na profesní život. Říkám, že fotbalový život, to je jen první liga a ještě k tomu být v týmu do pátého místa. Jinak to je takové fotbalové přežívání, když to řeknu v uvozovkách," přichází se svým pohledem rýmařovský záložník.

Z Opavy jeho kroky vedly do Hradce nad Moravicí. „Tehdy mě Rosťa Poláček a Karel Štěpán přetáhli do Hradce nad Moravicí. Nakonec jsem tam strávil čtyři krásné roky," vzpomíná na angažmá v klubu z pod zámku. „O to více mě mrzí, jak fotbal v Hradci dopadl," dodal.

Dopustit nedá ani na svůj stávající klubu Jiskru Rýmařov. „Trenér Furik nám vyložil svůj pohled, našli jsme společnou řeč a jsem maximálně spokojený," pochvaluje si.

Zahrál si s Baránkem, Pospěchem i Švejdíkem

Michal Schreier prošel hned několika kluby. V srdci má ale nejvíce Opavu. „Sice jsem za ni toho moc neodehrál, ale byl jsem součástí prvoligového týmu. Měl jsem možnost poznat řadu výborných fotbalistů jak starší generace jako Honzu Baránka přes Zdeňka Pospěcha až po Ondru Švejdíka, který je dneska ve Spartě," říká Michal Schreier.

Za Opavu dokonce nastoupil k jednomu prvoligovému zápasu. „To bych ani nebral, to byla jen taková epizoda, bylo to proti Bohemce, prohráli jsme 2:0," usmívá se. Mohl dát i gól, tehdy za Klokany chytal Kamil Čontofalský. „Byl jsem deset metrů od branky, najednou se ke mně odrazil balon a já jsem nevěděl, co mám dělat. No a nakonec jsem to kopl přes tribunu snad až na parkoviště autobusů," přehrává si inkriminovaný okamžik.

Toho, že se více ve „velkém fotbale" neprosadil, nelituje: „Asi to tak mělo být. Nakonec jsem rád, že to tak dopadlo. Hraju fotbal, který mě baví, mám vzdělání, práci, která mě baví, takže jsem maximálně spokojený."

Na otázku, zda by si za Opavu ještě někdy rád zahrál, odpověděl: „Spíše proti Opavě, za Opavu na to už bych neměl. Ale proti ní, třeba v poháru, proč ne. Ale nechtěl bych hrát právě na Zdeňka Pospěcha, který se teď vrací domů do Opavy. To by mě asi odvezli na ARO.

Z fotbalisty učitelem

Michal Schreier pracuje ve školství, učí na Základní škole ve Štítině. „Přišla doba, kdy si člověk uvědomoval, že ničeho velkého ve fotbale nedosáhne, myslím tím první ligu, přemýšlel jsem, co dál. Znal jsem Dana Matyáška, který je ředitelem na Základní škole ve Štítině, dal mi impulz. Šel jsem studovat to, co je mi nejbližší, což znamenalo tělocvik a občanku na Ostravské univerzitě.

A po studiu jsem učil v Ostravě na základce a po roce se shodou okolností uvolnilo místo ve Štítině, takže jsem šel tam," pokračuje ve svém vyprávění.

Od učitelské katedry je kousek k trenéřině. „Ve Štítině je velká poptávka dětí po fotbale, takže náš ředitel přišel s tím, že zorganizujeme malou fotbalovou akademii pro děti. Dělali jsme to ve spolupráci s místním fotbalovým klubem a panem Sosnou. Loni jsme s nimi měli asi sedm hodin tréninků týdně. Je to hodně těžká práce, hodně obdivuji všechny lidi, kteří mají tu chuť pracovat s malými dětmi," řekl Michal Schreier a doplnil:

„Přijde ale doba, kdy skončím s aktivním fotbalem, samozřejmě dokud držím pohromadě, tak chci hrát (směje se). Ale uvažoval jsem, že bych šel do trénování, ale je otázka, jestli třeba nějaká nabídka bude. Už jsem ji dostal kdysi od pana Hadamczika, ale tu jsem kvůli časovému vytížení tehdy odmítl."