Nikola Štýbar: Dobrodružství už bylo dost, táhlo mě to domů

Osobnost Deníku

Tomáš Gebauer svými góly táhne Pustou Polom! Soutěž chceme vyhrát, řekl

Doslova smrtící ofenzívou disponuje aktuální lídr krajského přeboru z Pusté Polomi.…

Přečíst článek >

„Poslední tři roky jsem v Rakousku i bydlel, táhlo mě to ale domů," svěřuje se osmadvacetiletý útočník. Pustá Polom byla pro Nikolu jedinou volbou, navíc poprvé v kariéře si zahraje i po boku svého staršího bratra Filipa.

Premiéru si za svůj staronový klub odbyl v neděli. Polom hostila Šenov, nakonec vyhrála díky brance Martina Šmída 1:0. Nikola Štýbar nastoupil v základní sestavě a byl vidět. Měl několik vyložených šancí, avšak gól se mu vstřelit nepodařilo.

„Šenov měl dobrého gólmana," usmála se nová polomská posila. „Na koncovce musím zapracovat, věřím, že příště to bude lepší," slíbil fotbalista, jenž prošel také Dolním Benešovem a Jakartovicemi.

Trenér Martin Janík vás po utkání označil za největšího spalovače šancí, je to tak?

Je to tak. Zahodil jsem toho opravdu hodně. Šenovu velmi dobře zachytal brankář, docela nás trápil, a to nejen mě. Beru to ale na sebe, na koncovce musím zapracovat.

Která z těch zahozených šancí vás nejvíce mrzí?

Nejvyloženější byla ta, kdy jsem byl sám v šestnáctce, brankář mi zmenšil střelecký úhel, zakončoval jsem po zemi, měl jsem balon zvednout. Další přišla po rohovém kopu, kdy jsem hlavou přestřelil branku.

Polom byla papírovým favoritem, nakonec jste se ale museli spokojit s hubeným vítězstvím 1:0…

Asi se od nás čekalo více. Loni jsem v kraji nepůsobil, nemohu tedy soudit kvality Šenova. Ale co mám informace, taky posílili. Ve hře jsme je ale převyšovali. Naším problémem byly neproměněné šance. Kdo zápas viděl, musí uznat, že jsme měli vyhrát čtyři pět nula. Nakonec jsme se ale strachovali o výsledek.

Co letošní ambice Pusté Polomi?

Ambice? Řekli jsme si, že jako každý rok se chceme pohybovat v popředí tabulky. Že by ale někdo u nás nahlas mluvil třeba o postupu, to ne.

V Krajském přeboru nyní působí celkem šest týmů z Opavska, což určitě přidává soutěži na atraktivitě…

Když jsem odcházel do Rakouska, byla tady řada týmů z okolí Ostravska, nyní mi přijde, že nás čeká více cestování. Na druhou stranu je pravda, že zápasy proti týmům z našeho okresu budou mít velký náboj.

Pustá Polom je specifická v tom, že v klubu působí hned čtyři bratrské dvojice, jednu z nich tvoříte i vy s Filipem. To se hned tak nevidí…

(usměje se) Tak tuhle situaci jsem ještě nikdy nezažil, vcelku zajímavost.

A hrozí situace já na bráchu, brácha na mě?

To ne, ani mě to nenapadlo, v Polomi fungujeme jako tým.

Stejně jako váš bratr jste hrával v Opavě a Dolním Benešově, nastoupili jste někdy spolu v jedné sestavě?

Zatím ne, když vezmu mistrovské zápasy, tak proti Šenovu to bylo vůbec poprvé.

Než jste do Polomi přišel, tak Filip nastupoval v útoku a pravidelně střílel góly, nyní jste ho z této pozice vytlačil a on se musel přesunout do zálohy, nevyčítal vám to?

(úsměv) To se musíte zeptat jeho, sestava je věcí trenéra, postavil ji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Navíc nikde není řečeno, že Filip nemůže být nejlepším střelcem i jako záložník.

V posledních letech jste působil v Rakousku, a to celkem dlouho. Proč jste se vrátil?

Popud na návrat vzešel z mé strany, byl jsem šest a půl roku v jednom klubu, navíc poslední tři roky jsem v Rakousku i žil a pracoval. Dospěl jsem k názoru, že dobrodružství bylo dost, a vrátil jsem se. V klubu sice zájem měli, ale nakonec mi vyšli vstříc a já se mohl vrátit.

Proč zrovna do Polomi?

Je to klub, ve kterém jsem před odchodem do Rakouska hrával. O jiné variantě jsem ani nepřemýšlel, v Polomi funguje vše výborně.

A Rakousko jste definitivně zavrhl?

Momentálně je to pro mě uzavřená kapitola, mám tady práci. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.