Na nedávném mistrovství světa v malém fotbale patřil jako brankář k hlavním postavám národního týmu, který překvapivě vybojoval zlaté medaile.

Rodák z Mostu musel dokonce kvůli účasti na šampionátu dát výpověď v práci, jinak by se do Tunisu nepodíval. „Žádal jsem o neplacené volno, ale nepochodil jsem, rozvázání pracovního poměru bylo jediným možným řešením,“ vysvětluje někdejší mládežnický reprezentant.

Kromě malého fotbalu hraje stále ještě i velký fotbal za rodný Most. To se ale může změnit, v současné době řeší nabídku z profesionální soutěže malého fotbalu z USA.

Jako záložník jste to dotáhl až do prvního týmu pražské Sparty, nicméně největšího úspěchu jste dosáhl jako brankář. Přijde mi to jako úkaz. Jak se to přihodí?

(usměje se) Může se to jako úkaz zdát. Do branky se cpu odmalička, když byla příležitost, chytal jsem. Malý fotbal je v tomto specifický, pokud umí člověk dobře nohama, je to pro tým velká zbraň, hrajete pořád přesilovku. Poprvé jsem to zkusil v Mostě a v brance už jsem zůstal.

Asi jste nečekal, že se v malém fotbale dostanete až do národního týmu.

To určitě ne. Bral jsem to jako zpestření. Hrával jsem Mosteckou ligu, jen tak na žízeň. Tento sport se ale časem zvedl, čím dál více jsme na očích. Kvalita soutěží šla rapidně nahoru.

Zlatá medaile z Tunisu je váš největší sportovní úspěch?

Je to velký úspěch, pro mě určitě.

Češi za celý šampionát inkasovali tři branky, což je nevídané. Je to vynikající vizitka pro vás brankáře.

Byl jsem překvapený, jak celý tým výborně fungoval. Kluci hráli zodpovědně, lehali do střel a to se nám vrátilo. Každopádně jsme měli i spoustu štěstí a dobře postavené tyče.

Před šampionátem jste pracoval jako skladník a řidič. je pravda, že váš zaměstnavatel vás nechtěl na MS pustit?

Žádal jsem v práci o neplacené volno. Bohužel jsem se nesetkal s kladnou odezvou. Mistrovství bylo pro mě prioritou. Měl jsem dvě možnosti, buď jít na marodku, nebo dát výpověď. Nakonec jsme se domluvili na rozvázání pracovního poměru.

Takže jste bez práce?

Ne, už mám novou práci, opět jako skladník-řidič.

Je pravda, že máte na stole i nabídku toho, abyste se hraním malého fotbalu živil?

Uvidíme, rýsuje se možnost jít hrát profi ligu do USA. Rozhodně bych se tomu nebránil.

Vedle malého fotbalu hrajete i ten velký, a to za rodný Most, který během několika let spadl z první ligy až do krajského přeboru.

Fotbal v Mostě spadl na dno, ale teď se pracuje na tom, abychom šli nahoru. Rádi bychom postoupili v letošní sezoně do divize.

Hrával jste za mládežnické reprezentace, byl v kádru Sparty. Neplánoval jste si světlejší budoucnost ve velkém fotbale?

Tak, jak to je, to asi mělo být. Ve Spartě jsem prožil hezké období, procestoval jsem s ní toho hodně. Jasně, mohl jsem to dotáhnout dál, ale neotáčím se zpátky. Mám na kontě tři ligové starty, mám tak dětem co vykládat.

Budete dětem vyprávět i o angažmá v Opavě, které skončilo sestupem?

Na opavské angažmá nezapomenu. Rozdělil bych ho na dvě části. Ta sportovní byla špatná, nevyšlo nám to. Bojovali jsme o záchranu, bohužel se nám to nepodařilo.

Druhou částí bylo opavské prostředí. I přes špatné výsledky byla v kabině výborná parta. Třeba na takového Jardu Kolínka nikdy nezapomenu. Musím přiznat, že v Opavě se mi líbilo, sleduji, jak se jí vede. Moc bych si přál, aby letos postoupila.

A poslední otázka: Do velké branky byste se postavil?

Možná na tréninku, jinak bych do velké branky nikdy nešel. To bych jenom tahal balony ze sítě.