Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V sobotu nechyběl ani na vánoční exhibici Slezského FC.

„Nikdy jsem s kluky za áčko nehrál, ale dlouhodobě se motám v klubu. Byl jsem rád, že mě oslovili. I když jsem přišel de facto do počtu, jsem rád, že tu jsem. Je to perfektní akce pro lidi. Škoda že to bylo trošku nabourané, ale nebudeme to rozpitvávat. Víme, o co jde. Tahle akce je dělaná vždy pro fanoušky," říká Petr Deseyve.

Jak vzpomíná na časy, kdy hrával za tehdejší Ostroj? „Řeknu to tak. Jednou za mnou přišel chlap s dresem. Sám jsem se divil, že chce něco podepsat, a ptal se mě na to samé. Říkal jsem, že se jmenuju Desetdevět, tak mi říkají. Jak vzpomínám? Napsal jsem v uvozovkách ‚vždy' a toho se držím dodnes," vypráví bývalý fotbalista.

Letos slavil významné životní jubileum. V květnu mu bylo padesát, ale do míče sem tam kopne i nyní. „Když mě stará garda osloví, jdu s nimi. Jsem rád, že si na mě vzpomenou, i když jsem nehrál na jejich profi úrovni. Byl jsem od železa, jsem u železa a budu u železa. Fotbalu se jen věnuju," směje se Deseyve, který pracuje jako obsluha CNC strojů.

„Člověk jde od ponku na hřiště. Kdybych fotbal neměl aspoň trochu rád, šel bych si odpočinout a nešel na hřiště. Je to pro mě relax, odreagování. Prostě položím kladívko a jdu se podívat na mladé," pokračuje v dobrém rozmaru.

Petr Deseyve působí coby asistent trenéra u opavské sedmnáctky, která je úzce provázaná s šestnáctkou. „V ní jsou výborní kluci Lukáš Černín s Hadem (Pavlem Hadaščokem – pozn. red.), oba bývalí fotbalisty. Šestnáctka a sedmnáctka většinou jezdí a trénuje spolu. Je to parta, se kterou se rád scházím na tréninky.

Mám radost, když přijde červenec a dostanu smlouvu na další rok. Jsem moc rád, že tohle můžu dělat," přiznává.

Post hlavního trenéra u mládeže nebo v okolních vesnicích jej neláká. „Nemám povahu na to, abych vedl mužstvo. Na to člověk potřebuje tvrdou ruku, což neumím. Nikam se nehrnu, spíš zůstanu jako asistent. Vždy jsem s někým v partě, kdy je někdo tvrdší a já jsem ten druhý.

Nedělám to z toho důvodu, že chci být cukr nebo ať mě mají hráči rádi, ale už jsem prostě takový," dodává se smíchem Petr Deseyve.

Jan Šimek