Radim Krása: Zatím se stále učíme krajský přebor hrát

Osobnost Deníku

Tomáš Gebauer svými góly táhne Pustou Polom! Soutěž chceme vyhrát, řekl

Doslova smrtící ofenzívou disponuje aktuální lídr krajského přeboru z Pusté Polomi.…

Přečíst článek >

Ze tří zápasů vytěžil dva body za dvě remízy, bodovat mohl i v Orlové, jenomže na Slavii nakonec v samotném závěru inkasoval po standardní situaci. Naposledy Vítkovští remizovali s Vendryní 2:2. Radim Krása věří, že Vítkov nebude mít v přeboru se záchranou problém. Zkušený zadák patří k fotbalistům, kteří na vlastní kůži prožili slavnou éru Fulneku.

„Bylo to krásné období, dodnes se s kluky potkáváme," říká Radim Krása. Na tehdejšího strůjce fulneckého zázraku Romana Mročka nedá dopustit. „Fotbal miloval, dost mu obětoval, já na něj vzpomínám jen v tom nejlepším," svěřuje se fotbalista, který byl svým způsobem raritou, v tehdy hvězdném Fulneku působil od I. A třídy až po druhou ligu a patřil do základní sestavy.

Nyní kope za Vítkov, po vyšší soutěži už nekouká. „Vítkov je rodinný klub, hraju v týmu s bráchou, nic mi tady nechybí. Nabídky byly, a to i třeba z Rakouska, ale mám rodinu a ta je nade všechno," zdůraznil Radim Krása, více se pak rozpovídal v následujícím rozhovoru.

Radime, v sobotu jste doma hostili Vendryni, vedli jste 2:0, nakonec jste ale z tohoto zápasu vytěžili pouze bod, proč?

Začali jsme bojácně, stále se učíme krajský přebor hrát. V sobotu jsme nejdříve přežili čtyři velké šance, soupeř trefil i brankovou konstrukci, nás ale podržel brankář Snášel. Podařilo se nám vstřelit branku, v šatně jsme si řekli, že to po přestávce nesmíme podělat.

Zprvu to nevypadalo špatně, dali jsme druhou branku, bohužel v posledních dvaceti minutách nás Vendryně přejela. Když to shrnu, remíza s Hájem byla ztrátou, v Orlové jsme sahali po bodu, proti Vendryni jsme to měli rozehrané na vítězství. Nyní nás čekají Markvartovice, věřím, že už budeme naplno bodovat.

V posledních dvou utkáních vám chyběl Kuba Dohnálek, fotbalista, který hrál ligu, byl v mládežnických reprezentacích, asi šlo o citelné oslabení…

Šlo, Kuba je pro nás klíčovým hráčem, navíc mladí k němu vzhlíží, jejich výkon s přítomností Kuby vzroste o dvě stě procent. Byl pracovně mimo, nyní už by se měl k týmu připojit, věřím, že se to odrazí i ve výsledcích.

Fotbal ve Vítkově se za poslední dobu zvedl, z okresní trojky jste se v krátkém časovém horizontu probojovali až do krajského přeboru…

Docela si to užíváme. Ve Vítkově se toho za poslední roky dost změnilo. Musím ale přiznat, že třeba mezi I. A třídou a krajským přeborem je diametrální rozdíl. Na všechno máte méně času. Nemůžete ani vteřinu vypustit, sami jsme to poznali na vlastní kůži, když jsme inkasovali gól po autovém vhazování.

Je to prostě jiný level, stále se učíme kraj hrát. Těší nás, že ve Vítkově se na fotbal naučili chodit i diváci.

Říkáte, že se fotbal učíte, ale vy osobně nebo třeba Kuba Dohnálek…

Upřesním to, učíme mladé kluky hrát. Přece jenom z okresní trojky šlo o velký skok. Náš tým má na to hrát klidný střed tabulky.

Při pohledu na zápis o utkání je kádr Vítkova docela úzký…

Je pravda, že nás není moc. Někteří kluci skončili z rodinných důvodů, jiní mají pracovní povinnosti. Tým jsme doplnili dorostenci. Ti taky potřebují dostávat šanci.

V krajském přeboru je celkem šest týmů z Opavska. Největším šlágrem pro Vítkov bude bezesporu vzájemný souboj s Pustou Polomí, je to tak?

Ano, nejenže Pustá Polom je co by kamenem dohodil, máme tam spoustu kamarádů, nějaké hecovačky proběhnou, určitě budou vypsány i speciální odměny (úsměv). Na toto utkání se už teď moc těšíme.

Vaším spoluhráčem je bratr Karel, jak vám funguje rodinná spolupráce?

Hrát s bráchou byl můj sen, ten se mi splnil, myslím si, že si na trávníku dobře rozumíme. Chtěli jsme si zahrát za Vítkov už kvůli našemu tátovi, bohužel se toho nedožil.

Pojďme k vaší osobě. Hrával jste pravidelně druhou ligu, nakonec jste se vrátil do Vítkova, který hrál tehdy jen I.B třídu, nebyl to krok zpátky?

Tuhle otázku jsem dostal několikrát. Návratem do Vítkova jsem kapitolu, jak se říká, velkého fotbalu uzavřel. Soustředím se hlavně na práci, fotbal hraju za párek a pivo. Baví mě to a naplňuje, ve Vítkové je příjemné prostředí, jedná se o rodinný klub.

Ale třeba v takové nižší rakouské soutěži by to za párek a pivo nebylo, člověk by si mohl vydělat i nějakou tu korunu…

Než jsem šel do Vítkova, nějaké nabídky proběhly, ale čekali jsme rodinu. Nechtěl jsem manželku opouštět a nechávat ji na všechno samotnou. Pro mě je rodina na prvním místě. Našel jsem si dobrou práci. Když se zpětně ohlédnu, žádného ze svých rozhodnutí nelituju.

Když se podíváme na váš fotbalový životopis, nejpovedenější část kariéry jste prožil ve Fulneku, je to tak?

Na Fulnek vzpomínám strašně rád, stejně tak na pana Mročka, který vybudoval takové malé Blšany. S bývalými spoluhráči si jednou za rok uděláme sraz. Naposledy jsme na toto období vzpomínali s Michalem Kovářem.

Když se zpětně ohlédnu, Fulnek je mou srdeční záležitostí. Dokonce tam bydlím, když jdu kolem stadionu, vždy mě přepadne nostalgie.

Fulnek to nakonec dotáhl až do druhé ligy a nechybělo málo, mohli jste hrát i první…

Stačilo tenkrát vyhrát v Opavě a mohli jsme se opravdu do ligy podívat. Nevyšlo to, pan Mroček neměl rád Spartu, vždycky chtěl proti ní ve Fulneku nastoupit a porazit ji, toho se nakonec nedočkal.

Nyní se ve Fulneku hraje pouze okresní přebor…

Tak už to někdy chodí, ale stadionu nikdo neodpáře, že se na něm hrála druhá liga. Před panem Mročkem smekám za to, co pro fotbal udělal. Byl velkým fotbalovým srdcařem. Všichni na něj vzpomínáme jen v dobrém.