Bazaly byly jeho oblíbená destinace. „Baník měl a má velké jméno. Tady u nás na Moravě a ve Slezsku byl klubem číslo jedna. Zápasy s ním pro nás hodně znamenaly. Na některé věci zapomenete, ale některé vám z hlavy nikdo nevymaže. Pro mě to byla utkání proti Baníku," svěřil se Radek Prasek, jedna z velkých postav opavské fotbalové historie.

„Ivo Farský říkává: Zašlá sláva, polní tráva. Ovšem duely s Baníkem si pamatujeme všichni a pamatovat budeme až do smrti. Osobně jsem je vnímal stejně jako derby Sparty se Slavií," přiznává bývalý vynikající útočník.

A rychle přidává i další postřeh. „Řada lidí z Opavska tehdy pracovala v Ostravě, inklinovali k Baníku, fandili mu, pak propukla velká fotbalová horečka v Opavě a situace se změnila," řekl Radek Prasek.

První velké derby přišlo na řadu šestadvacátého listopadu 1995. Kaučuk vyrazil na Bazaly s velkou podporou fanoušků.

Z téměř devítitisícové návštěvy byla dobrá polovina z Opavy. Kaučuk si připadal jako doma a náležitě toho využil. U svého velkého rivala slavil vítězství 2:1. Hostům zařídili dvougólové vedení Farský s Praskem, za domácí už jen dokázal snížit Činčala.

„Baník měl zvuk, hrát na Bazalech bylo pro nás velkým svátkem. Dodnes si pamatuji, že když jsme vyšli na trávník a rozhlédli se kolem, šel nám z toho mráz po zádech, téměř všude žluto-modré barvy," přehrává si vzpomínky v hlavě Radek Prasek.

„V Opavě panovala velká fotbalová euforie a zápas na Bazalech to jenom umocnil. Dobře jsme si uvědomovali, že tady prohrát nemůžeme. Fanoušci nás hnali od prvních minut za vítězstvím, na které jsme nakonec dosáhli," pokračuje v povídání bývalý vynikající útočník.

Praskova velká chvíle přišla ve čtvrté minutě druhého poločasu, to na ukazateli skóre svítil stav 0:1. „Dostal se ke mně odražený balon a mně se podařilo propálit vše, včetně gólmana Juračky," popisuje Prasek svou gólovou trefu. „Osobně jsem si zápas pořádně užil, stejně tak závěrečnou děkovačku s fanoušky," doplňuje.

Celá první sezona v lize byla pro něj emotivní. „Neměl jsem zkušenosti z ligy jako někteří mí spoluhráči, ať už Lojza Grussmann, Mira Mentel nebo Karel Orel s Jirkou Bartlem, ten ale na Bazalech pro zranění nehrál," poznamenal dnes šestačtyřicetiletý Prasek. Kaučuk tehdejší sezonu zakončil na vynikajícím šestém místě v lize.

V hlavě má uložen ještě jeden zápas proti Baníku na jeho hřišti. Psal se rok 1998 a Opava se 29. listopadu představila na půdě svého velkého rivala. Domácí celek v sestavě s Markem Jankulovským, Radkem Slončíkem, Liborem Sionekm, Petrem Samcem, Milanem Barošem a taky Vítem Baránkem a Pavlem Harazimem uhrál se Slezským FC remízu 1:1.

„Další derby s Baníkem, které mi utkvělo v paměti. Podařilo se nám bodovat a já jsem dal gól. Pro mě to bylo pikantní i v tom, že jsem překonal Víťu Baránka, navíc střelou ze třiceti metrů, když mě nepohlídal další kamarád Pavel Harazim," pousmál se Radek Prasek. Baníku zařídil alespoň bod Milan Poštulka.

V dobách, kdy Opava hrávala první ligu, se s Baníkem nepotkávala jen v rámci ligových zápasů. „Hrávali jsme proti sobě i hokej, jen tak o šampus nebo o útratu v restauraci. Vzpomínám si také na vánoční zápas na umělce," vzpomíná jedna z velkých postav opavského fotbalu.

Radek Prasek se pozastavuje nad tím, že Baník přišel o Bazaly. „Je to smutný příběh. Fotbal se hraje pro lidi, proto měl Baník hrát dál na Bazalech. Tento stánek měl vždy zvuk, byl symbolem Baníku. Myslím si, že se daly podniknout kroky, aby se na Bazalech hrálo," míní.

„Stejně je smutné, že Baník skončil ve druhé lize. Tento klub do ní nepatří, stejně si tak nejvyšší soutěž zaslouží Opava, má skvělé fanoušky, zázemí, stadion. Bohužel vše se odvíjí od ekonomické situace," konstatuje fotbalista, který nejslavnější část své kariéry prožil v Městských sadech.

Radek Prasek stále Opavě fandí, její výsledky sleduje, ale pravidelným návštěvníkem zápasů není. „Vzhledem k časovému vytížení si zápasy vybírám. Tohle derby patří k těm, na kterých bych nechtěl chybět. Chystám se do Vítkovic vyrazit," uzavřel bývalý kanonýr Opavy.