Radomír Víšek: Chci se bavit fotbalem a Opavě přeji postup

V prosinci ale přišel zlom. Hecnul ho kamarád Vlastimil Chytrý, trenér kroměřížské devatenáctky. „Pozval mě na sranda mač, pak se mě zeptal, zda bych to nechtěl zkusit u nich ve třetí lize. Šel jsem do toho a musím říct, že jsem udělal dobře," popisuje Radomír Víšek. Bývalý zadák Třince a Drnovic absolvoval s Kroměříží zimní přípravu a hned se zabydlel v základní sestavě.

V sobotu odehrál proti „své" Opavě hodně slušný zápas. Držel defenzivu Hanáků, ve druhém poločase vykopl míč z brankové čáry a vydatně se podílel na nečekaném vítězství Kroměříže nad favorizovanými Slezany.

Radku, jak chutná vítězství nad Opavou?

Je to pěkné, na druhou stranu ale chci, aby Opava postoupila, tenhle klub do třetí ligy nepatří. Mám na ní ty nejlepší vzpomínky. V jejím dresu jsem prožil krásné čtyři roky, pak jsem se sice zranil, ale to ke sportu patří.

Slezskému FC přeji postup a chtěl bych pozdravit fanoušky, speciálně Džekyho s Dubem.

Proti Opavě jste neodehráli špatné utkání, váš výkon nekoresponduje s aktuálním postavením v tabulce…

Nehrajeme špatný fotbal, jen nám chybí body.

Vy osobně jste odehrál skvělý zápas. Za stavu 2:1 jste vykopával míč z brankové čáry, nebýt toho momentu, mohlo by se utkání vyvíjet jinak…

Je pravda, že kdyby Opava dala na 2:2, asi bychom se o výsledek báli. Ale jsme tým, je to o tom, že dokážeme zastoupit jeden za druhého.

Fanoušci si vás pamatují z levého kraje obrany, proti Opavě jste hrál ale stopera…

Náš stoper dostal v Hlučíně červenou, nemohl dnes hrát. Někdo ho musel zaskočit a trenér ukázal na mě. Snažil jsem se s tím poprat.

Vzhledem k postavení Kroměříže v tabulce, mají pro vás tři body s Opavou cenu zlata…

Tohle vítězství opravdu nikdo nečekal. Doufám, že to bude náš odrazový můstek za záchranou. Tenhle tým má dobrého ducha, kluci jezdí po zadku i na trénincích a tak to má být.

Pojďme nyní k vaší osobě. Poslední roky jste se potuloval po nižších soutěžích a zdálo se, že jste fotbalově mrtvý…

Říkal jsem si, že pro vyšší fotbal je to závěrečná, nějak jsem to ani neřešil. Nakonec se ale všechno změnilo. Musím poděkovat mému kamarádovi Vlastovi Chytrému, který v Kroměříži trénuje devatenáctku. V prosinci tady na Slavii uspořádal sranda mač s dorostenci.

Ten jsem si zahrál. Nakonec se mě zeptal, zda to nechci zkusit ještě ve třetí lize. Šel jsem do toho, a nelituji. Mám z fotbalu radost, člověk už zase prožívá radost z vítězství. Co si budeme povídat, je to podstatně jiné než v nižších soutěžích.

Rozhodně nevypadáte na to, že jste hrál ještě nedávno I. B třídu…

Tělo ze začátku bolelo. teď si pomalu začíná zvykat. Je to jízda. Chodím do práce a po ní mě čeká fotbal.

Můžete prozradit, co vás živí?

U jedné stavební firmy dělám řidiče, zásobuji stavby. Vcelku dobrá práce. Musím poděkovat šéfům v práci, vyšli mi vstříc, zkrátili mi pracovní dobu, tak, abych v Kroměříži stíhal tréninky. Dojíždím z Kyjova padesát kilometrů, trénuji třikrát týdně, plus zápas.

Máte nějaký plán, jak dlouho ve třetí lize chcete vydržet?

Nevím, máme to tady podepsané do třicátého června a více neřeším. Chci si fotbal užít a hlavně pomoci Kroměříži k záchraně.

Je vidět, že fotbal jste nezapomněl, stačily dva měsíce zimní přípravy a s přehledem zvládáte třetí ligu…

Před zápasem s Opavou mi volali Honza Pejša s Jardou Kolínkem, zda se chci nastartovat zpátky. Trochu jsme se tomu i zasmáli.

Po ochodu z Opavy jste ale hrál v Rakousku?

Rok poté, co jsem skončil v Opavě. Následoval Kyjov a pak dva roky v Lovčicích v I. B třídě. Díky tomuto angažmá jsem získal i práci.

Majiteli nevadilo to, že vám dal práci a vy jste nakonec odešel do Kroměříže?

Vyšel mi maximálně vstříc. Za to mu chci poděkovat.