René Twardzik: Opavu mám v srdci, nikdy na ni nezapomenu

Když do Německa odcházel, měl v plánu rodák z Třince vydržet v cizině dva tři roky a vedle chytání se naučit i jazyk. V Lipsku se uchytil, stal se oporou týmu a po přestupu do Erfurtu si dokonce zachytal i ve druhé Bundeslize.

Dnes je mu třiačtyřicet, v Německu už žije patnáct let, sice nechytá, ale fotbal dělá stále. V Erfurtu má na starosti přípravu brankářů. „Jsem maximálně spokojený, dělám, co mě baví, radost mi dělají i děti," řekl René Twardzik. Všichni tři hrají fotbal, shodou okolností ve Skotsku.

Starší Daniel odchytal letošní sezonu v FC Dundee a nyní přestoupil do Motherwellu. Dvojčata Patrik s Filipem, mimochodem mládežničtí reprezentanti, jsou součástí slavného Celtiku Glasgow.

V české nejvyšší soutěži odchytal René Twardzik 125 zápasů, vedle Brna a Vítkovic hlavně v dresu opavského Kaučuku. Právě tým ze slezské metropole minulou sobotu v Krnově sledoval na vlastní oči. „Mám sice dovolenou, ale obrážím fotbaly, na Opavu mám ty nejlepší vzpomínky, nemohl jsem si ji nechat ujít," prozradil René Twardzik.

Byť vypadá podstatně jinak než před patnácti lety, fanoušci Opavy ho poznali. „Potěší to, když lidi nezapomenou," svěřil se bývalý vynikající brankář, více už v následujícím rozhovoru.

Co zaválo Reného Twardzika až do Krnova na třetiligový zápas?

Fotbal. Mám dovolenou a ty trávím v Česku. Jezdím po fotbalech, byl jsem třeba i v Třinci. Opavu jsem si nemohl nechat ujít. Je to poslední klub, za který jsem v Česku chytal. Mám ji v srdci, přece jenom jsem v jejím dresu prožil krásné období.

Přestěhoval jste se do Německa, je to stále aktuální?

Patnáct let žiju v Erfurtu, jak se říká, v srdci Německa. A mohu říci,že jsem maximálně spokojený.

Aktivní kariéru jste ukončil. Fotbal děláte stále?

Stal se mým osudem. Živím se fotbalem. Erfurt hraje momentálně třetí ligu a já mám na starosti brankáře. Práce je zároveň mým koníčkem, takže ideální spojení.

Z Opavy jste odešel do Lipska, chytal jste třetí ligu, nakonec máte za sebou i rok v druhé Bundeslize..

Tehdy se nám podařilo postoupit s Erfurtem do druhé ligy. Bohužel jsme v ní vydrželi pouze rok. Vedení udělalo trochu chybu tím, že po postupu překopalo celé mužstvo. Natáhli se hráči, kteří chtěli vydělat pouze peníze, a to nedělá nikdy dobrotu. Po roce se spadlo.

Letos jsme mohli opět po deseti letech o postup znovu zabojovat. Po podzimní části jsme byli třetí, bohužel jaro nám vůbec nevyšlo a nakonec jsme byli rádi za záchranu.

Žijete trvale v Německu, zpátky do Čech vás to neláká?

Ne že bych neměnil. Snažím se dělat práci tak, jako každý jiný. Jako Alois Grussmann nebo Míša Kosmál tady v Opavě. Dávají tomu srdce. Já jsem zůstal v Německu. Říkal jsem si, budu v Německu, dva tři roky to zkusím, naučím se jazyk.

Nakonec se z toho stalo patnáct let a Německo je mým druhým domovem. Musím přiznat, že za ty roky se tam cítím jako doma.

Říkáte, že jezdíte v Česku po fotbalech. Zaujal vás nějaký fotbalista, kterého byste třeba do Erfurtu doporučil?

Musím říci, že kdybych srovnal třetí českou a třetí německou ligu, tak rozdíl je znatelný. V Německu je to o dynamice, o důrazu, je to rychlejší. Německá liga je nabouchaná, tvrdá. Musím ale přiznat, že dnes se mi jeden hráč líbil, nebudu říkat, o koho jde, abych některému klubu neublížil. Hrál velmi dobře, byl jediný, který mi cvrnkl do oka. Řeknu to takhle, dokázal bych si ho představit u nás v klubu, musel by ale přidat na důrazu a tvrdosti.

Co říkáte na výkon Opavy?

Viděl jsem zápas Třince, který hraje druhou ligu, a Opava se v této soutěži rozhodně neztratí.

Dorazíte i na zápas s Orlovou?

Je to možné. Nemáme s manželkou dlouhodobě plán dovolené daný. Chceme ještě někam na hory, trochu vandrovat, což je obliba mé ženy anebo někam na dva tři dny na kolo.

Vaše vizáž se z dob aktivní opavské kariéry výrazně změnila. Člověk by vás nepoznal, přesto někteří opavští fanoušci ano…

(usměje se) Změnila se. Honza Baránek, když se na mě podíval, tak jeho první otázka zněla. Kde máš vlasy? Je pravdou, že dlouhé vlasy byla moje image. Zlatý křížek v uchu neměl v lize nikdo. Přiznám, že mě potěšilo, že lidi na mě nezapomněli. Dokonce jsem se tady i s některými fanoušky fotil, a to jsem odešel v roce 1999.

Problesknou vám v hlavě občas vzpomínky na Opavu?

Samozřejmě. Sleduji Opavu, jak se jí daří, stejně tak Třinec nebo Brno či Slavii, do které jsem v sedmaosmdesátém přestoupil. Zajímají mě všechny kluby, ve kterých jsem hrával.

Fotbal hrají i vaši synové a to ne rozhodně špatně…

Přesně tak. Mám tři kluky, jeden chytá a dva hrají v poli. Dvojčata jsou v Celtiku Glasgow, jeden byl zraněný, ale už je zpátky a druhý, kterému končí smlouva, působil v juniorce, teď řešíme, co bude dál. Ve Skotsku působí i jejich starší brácha, který nyní přestoupil z Dundee do Motherwellu.

Co říkáte, že vás kluci přeskočili? Hrají za slavný Celtick, byli v reprezentaci…

Byli v reprezentaci. Filip byl šestnáct měsíců zraněný, má za sebou čtyři operace třísel. Před dvěma týdny se ale vrátil na hřiště, byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu. Jsme rádi, že se vrátil zpátky. Myslím si, že když se dostane do bývalé formy, tak zaklepe v lize na dveře a bude pravidelně hrát. Hlavně musí být zdravý.

Do Skotska lítáte často?

Pokud mi to čas dovolí, tak ano. Manželka je tam častěji, čtyři roky se o kluky starala. Dobré je, že všichni tři synové bydlí spolu, protože skotská liga je soustředěna okolo Glasgow.