Zatím ukazuje, že jeho angažování bylo správným krokem. Čtyřiadvacetiletý absolvent olomoucké Univerzity Paláckého, na které vystudoval obor aplikovaná fyzika, pochází z fotbalové rodiny. Jeho táta trénuje Vyškov, v minulosti působil například v Prostějově a Jihlavě.

Fotbalu propadl i o čtyři roky starší bratr Jan, ten se dal na dráhu rozhodčího a už to dotáhl do druhé ligy. Paradoxně řídil zápas Opavy se Zlínem a zvládl ho bravurně. „Asi chtěli bráchu otestovat," směje se nejmladší z rodu Machálků, který v minulosti bojoval o angažmá v ligovém Jablonci a vedle fotbalu zbožňuje také tenis.

V Opavě je maximálně spokojený. „Je to krásné město, přitom jsem sever neměl v minulosti moc rád. Na nic si nemohu stěžovat," dodává mladý útočník, který se rozpovídal v následujícím rozhovoru.

Tomáši, co pro vaši rodinu znamená, když se řekne fotbal?

Fotbal do rodiny přinesl taťka. Jsme fotbalová rodina od začátku. Z tátovy strany to je už i historie, kdy děda i strýc byli výbornými fotbalisty. Celkově pro nás znamená fotbal strašně moc.

Z vašeho bratra je rozhodčí, z vás hráč. Bratr také hrával fotbal?

Brácha také hrával, ale nějak ho to nechytlo. V patnácti se dal na dráhu rozhodčího, a hlavně ho to začalo bavit.

Dá se říci, že zatím to z vaší rodiny dotáhl nejdál. V současné době řídí jako hlavní zápasy ve druhé lize…

Dá se říci, že určitě. Taťka už si tím prošel, nyní se dal na klidnější dráhu. Dlouho trénoval druhou ligu v Jihlavě, v Holici i Prostějově. Pak si našel práci, kterou má stabilní. Přece jenom jako trenér jistotu nemáte. Dnes má fotbal ve Vyškově už jenom jako zábavu.

Vás osobně otec trénoval?

Ano, v Kunici a Vyškově, když hrával divizi.

Setkali jste se všichni tři někdy na trávníku? Mám na mysli vás, bráchu a otce…

To se ještě nestalo. Ale je pravdou, že s bráchou jsem se setkával v zápasech.

Kdybyste hrál za opavské béčko v MSFL proti Vyškovu, který trénuje otec, a brácha by to pískal…

Dá se říci, že tahle situace mohla nastat. Když jsem hrával za Vyškov, tak on byl v té době mezi třetí ligou a divizí, takže šance tam byla.

Jste mladý, ale váš fotbalový životopis je poměrně pestrý…

Jako malý jsem začal v Prostějově, potom jsem odešel do olomoucké Sigmy, ve které jsem působil od žáků do dorostu. Osmnáctý a devatenáctý rok jsem strávil ve Vysočině Jihlava. Pak jsem se kvůli škole vracel do Prostějova a kopal jsem divizi za Protivanov.

Dá se říci, že cesta k profi smlouvě v Opavě byla celkově krkolomná…

(usměje se) Prošel jsem si toho docela hodně, hlavně divizních týmů.

Po dorosteneckém věku jste kopal divizi, věřil jste, že se ještě dostanete výše? Anebo jste se soustředil hlavně na školu?

Ani ne. Pořád jsem věřil, že se posunu výše. Nemohu říci, že by byla škola na prvním místě. Ale byl jsem od rodiny tlačen, abych dostudoval a něco měl v ruce. Doufal jsem, že se to podaří. A vyšlo to, jsem v Opavě.

Co říká mamka na to, že má doma samé fotbalisty?

Mamka je náš kustod. Stará se o nás, o kopačky i jiné věci patřící k fotbalu. Mamka se s fotbalem smířila, dnes už se dá říci, že je i ráda, že ho děláme.

Před Opavou jste se snažil prosadit v Jablonci. Jak vůbec k tomu došlo?

Bylo to tím, že se mi podařilo dát osmnáct gólů za sezonu. A i vzhledem k tomu, že pan Černošek, který platí fotbal v Prostějově, se znal s panem Peltou, V té době jsem měl choutky odejít výše, takže to naplánovali s vedením Prostějova tak, že jsem odešel na týden do Jablonce na zkoušku. Po tomto testu jsem se vrátil zpátky do Prostějova.

Pak se ozvala Opava…

Po roce se ozvala Opava, jako první s konkrétní nabídkou. S radostí jsem to přivítal. Bylo to v den, kdy jsem dokončil školu.

V utkání se Zlínem jste se objevil v základní sestavě Opavy, jako hlavní řídil utkání váš bratr. Bavili jste se před zápasem o vašem vzájemném setkání?

Bavili jsme se o tom, zda se nebude jednat o nějaký střet zájmů, zda to nebude nějaký problém. Konzultoval to se svými lidmi, které má nad sebou v rozhodcovské sféře. Oni mu řekli, že to problém není, že to má hodit za hlavu. Nakonec se ukázalo, že je to pro něj dobrá zkouška ohledně tlaku a těžkého zápasu.

Varoval vás před něčím?

(usměje se) Jen mi řekl, ať si dávám pozor, že by mě nerad vyloučil.

Ptal se vás třeba na to, zda máte v týmu nějaké potížisty?

Tak na tohle řeč vůbec nepřišla.

Zlínští hráči během utkání nějak řešili, že patříte k sobě? Setkal jste se třeba s nějakými narážkami?

Před utkáním ani během něho jsem nic nezaregistroval. Po utkáních jsem si na zlínském webu přečetl, že jeden gól dal Machálek, brácha hlavního rozhodčího. O nějaké narážce snad proto můžeme hovořit. Myslím si, že utkání proběhlo tak, jak mělo. Žádný sporný okamžik v zápase nebyl.

Myslíte si, že se ještě na trávníku potkáte?

Těžko říci, už nás na lajně mával v Karviné, byl i v poháru v Třinci. Zatím na sebe máme štěstí. Myslím si, že ti, co ho nasazují, vědí, že jsme rodina. Připadá mi, že ho chtějí vyzkoušet, jak se s tím porve.

Na hlavní tribuně nechyběl ani váš otec. Rozebírali jste zápas doma?

Sedli jsme si, ale nic konkrétního od táty nezaznělo. Spíše to bral jako podívanou, jako zážitek, že nás oba může vidět v jednom zápase společně.

Sleduje vás otec pravidelně?

Chodí pořád po fotbalech. Dělá scouta pro olomouckou Sigmu, stráví tak celý víkend na fotbale. Buď si to naplánuje tak, že jde na mě, nebo na bráchu. Teď se to krásně sešlo, že to měl v jenom zápase. Málokdy mu to vyjde.

V Kolíně jste dal asi nejdůležitější gól své druholigové kariéry…

Je to tak. Tato branka mi zůstane hluboko v paměti.

Věřil jste, že se tak poměrně brzy dostanete do základní sestavy?

Člověk musí být trpělivý. Doufal jsem v to, s tím jsem do Opavy šel. Snažil jsem se na sobě pracovat, do tréninku dávám všechno.

Je pravda, že při vašem příchodu do Opavy jste bojoval s fyzičkou?

Je to pravda. Měsíc jsem se učil na státnice, na fotbal jsem moc myšlenky neměl. Musím přiznat, že do Opavy jsem přišel hodně zanedbaný. Musel jsem se do toho dostat. Na druhou stranu s fyzičkou jsem nikdy problém neměl.

A neměl jste obavy z toho, že by vám to v Opavě nemuselo vyjít?

I s touto možností jsem počítal. Byl jsem domluvený s Prostějovem, že kdyby to nevyšlo, budu hrát třetí ligu za něj.

A co fotbal v Prostějově? Už o něm tolik slyšet není, mám to na mysli v souvislosti s hvězdnými hráči…

Boom s velkými hráči je pryč. Zůstal Lukáš Zelenka, nyní přišel Karel Kroupa. Prostějov s ambicemi nevychází vůbec ven. Říkají, že postupovat nechtějí, ale já si v současné době nedokážu představit, kdo jiný než Prostějov by měl jít nahoru.

Takže příští rok proti svému Prostějovu?

Osud to třeba tak naplánuje.

Určitě máte i svoje osobní cíle, je tam někde první liga?

Určitě. Říká se, že sny by měly být veliké, aby si za nimi člověk šel. Rád bych si ji někdy zahrál.

Kdo bude dříve v lize, vy, nebo bratr?

To je teď těžké říci. V lize nyní musí být rozhodčí zařazení, ať je to pískač nebo mávač. On zatím zařazený není. Nyní jde jako hlavní do Pardubic, tak uvidíme, jak to dopadne.

V Opavě jste spokojený?

Velice, jsem tady půl roku, moc jsem k severu netíhl, ale Opava je krásné město, stejně jako i okolí. Byl jsem na návštěvě u Nemiho Kuzmanoviče ve Štěpánkovicích a i tam je pěkně.