„Všiml jsem si toho, že beci měli odražený balon, který se dostal na střed. Ďuriš to chtěl dávat bekům zpátky, ale poslal to přímo na mě. Za to mu musím na dálku poděkovat. Já byl rozběhlý, měl prostor a důležité bylo gólmana poslat na druhou stranu. To se mi povedlo. Chtělo to trefit bránu. Pak už šlo o jednu velkou euforii," popisoval gólový okamžik pravý záložník opavské sestavy.

Vítězství nad Viktorií se nejen pro něj řadí k jedněm z největších úspěchů dosavadní fotbalové kariéry: „Všichni jsme se na to těšili. Musím popadnout dech, protože nemám slov. Podobně jako na Slovácku jsme dostali rychlý gól. Ještě do poločasu jsme chtěli vyrovnat, což se nám nakonec také podařilo.

Všichni si to teď užijeme, ale nesmíme zapomenout na to, že v sobotu hrajeme další zápas."

Opticky to vypadalo, že domácí nechali na trávníku stadionu v Městských sadech úplně všechno. K soupeřovým hráčům přistupovali aktivně, odebírali jim balony, byli důrazní v osobních soubojích a neustále vyráželi do útoku. Nijak je nesvazovala ani bouřlivá atmosféra.

„Náš celek neměl co ztratit. Věděli jsme, že Plzeň bude hrát kombinační fotbal, což nám vyhovuje. Gól Honzy Žídka, který zopakoval branku z přípravy proti Vítkovicím, to byl nepopsatelný zážitek," uvedl dále Václav Jurečka.

Zápas před téměř vyprodanými tribunami si užíval. Pohárový duel s Plzní totiž dal vzpomenout na dvacet let staré časy, kdy na tehdejší Kaučuk v první lize chodily více než desetitisícové návštěvy. „Fanouškům musím poděkovat. Atmosféra i choreografie byla nádherná," rozplýval se.

Kouč Opavy Roman Skuhravý byl výkonem svého mužstva doslova nadšen. Po prvním inkasovaném gólu se tým totiž nepoložil. Naopak dál se tlačil do ofenzivy, nedlouho před přestávkou vyrovnal Janetzký a po změně stran domácí duel rozhodli.

„Řekli jsme si, že i po obdržené brance nebudeme chtít přestat hrát naši hru. Co nám trenér naordinoval, to se podařilo na hřišti také plnit. Velká chvála jemu a také ostatním klukům za to, že jsme to takto zvládli," vysvětloval hráč oblékající dres s číslem osmnáct.

Václav Jurečka si byl moc dobře vědom toho, že zatáhnout se proti Viktorii do obrany by se rovnalo smrti: „Proti takovému soupeři nelze hrát jinak. Kdybyste hráli statický fotbal, převálcuje vás třeba 5:0. Chtěli jsme rozbíhat obránce. Věděli jsme, že jim sprintersky stačíme. Z naší strany to bylo vydařené utkání."

V posledních deseti minutách to pro opavské fanoušky byly neuvěřitelné nervy. Ještě ve dvaaosmdesáté minutě sice Opavští vedli 3:1, ale hosté se snažili náskok Slezského vymazat. „Musím přiznat, že jsem se na to v závěru ani nedíval, protože to byly strašné nervy, aby nám nestihli dát dva góly," usmíval se.

Když Opava porazila Plzeň, teoreticky by mohla v poháru porazit kohokoliv. Těžší soupeř totiž v rozlosování nefiguroval. Opavský záložník se ovšem tyto teorie snaží krotit: „Pohárové zápasy mají určité kouzlo. V celém světě vídáme to, že slabší porazí silnějšího. Co dál? Dál bude platit tvrdá práce.

Budeme se těšit na další kola poháru a uvidíme, koho nám los nadělí."