Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Obrovskou radost z postupu má jedna z největších ikon pustopolomského fotbalu – Vladimír Grussmann. Ten je starostou obce, předsedou klubu a také vedoucím áčka. „Na tento moment jsme dlouho čekali," uvedl hned na začátek rozhovoru.

Už vám stačilo dojít, co jste vlastně dokázali?

Naše obec má zhruba 1500 obyvatel a jde o něco neskutečného. V krajském přeboru působíme už sedmnáct let, vždycky jsme se drželi nahoře a pokaždé se pohybovali do osmého místa. Teď si to ale parádně sedlo. Sešla se zde dobrá generace.

Čekal jste po podzimu, že by se vašemu týmu mohlo něco takového povést?

Tohle asi ne, i když je nutné dodat, že jsme předváděli výborný fotbal. Kromě nás byly nahoře také Orlová a Dětmarovice. Měl jsem možnost být na všech zápasech a byli jsme nejlepší. Nepovedlo se nám akorát jarní utkání ve Vítkově, tam to nebylo ono.

Přes zimu se nám podařilo stabilizovat a vhodně doplnit kádr. Přišli Martin Sklenařík, Jakub Pfleger a Lukáš Kužel. Měl jsem o ně zájem už před dvěma lety. Tehdy to ovšem nevyšlo. V Kravařích se tato trojice v zimě nedomluvila na spolupráci. Všichni tři náš tým zkvalitnili.

Nemuseli se fotbalisté před jarní částí vyrovnávat s přílišným tlakem? Na postup vás tipovala řada odborníků.

Musím podotknout, že tlak ze strany vedení na hráče rozhodně nebyl. V trochu podobné situaci jsme byli už asi před pěti lety. Tehdy jsme skončili jen o skóre druzí za Krnovem. Měli jsme tenkrát jít do divize ze druhého místa, ale nakonec to nevyšlo. Byli jsme z toho frustrovaní, což se odrazilo i na výsledcích na začátku další sezony.

Co se tehdy stalo?

Vítkovice sestoupily ze druhé ligy a měly zaniknout, díky čemuž by se ve třetí lize uvolnilo jedno místo. Z divize by tedy šly dál dva týmy, to samé i z krajského přeboru. Licenci Vítkovic ale získal Prostějov, který zaujal místo v MSFL. Znamenalo to tedy, že z nižších soutěží postupovalo jen jedno mužstvo.

Svazoví funkcionáři v Praze to tehdy posvětili, byla z toho velká kauza a na nás se to negativně odrazilo. De facto to stálo i místo trenéra Baculiáka. Mužstvo po nějakých sedmi kolech vybojovalo pouze čtyři body a my jsme museli provést některé změny.

S vyšší soutěží rostou i nároky. Důležitou roli hraje i finanční stránka. Přišly na přetřes úvahy o tom, zda se do příští divizní sezony přihlásit, či nikoliv?

To ne. Po sportovní stránce totiž nebylo co řešit. Naše vítězství je zasloužené. Uhráli jsme si ho na hřišti a byli lepší než naši soupeři. S nejbližšími pronásledovateli z Dětmarovic či Orlové jsme navíc měli lepší vzájemný zápas. Co se týče financí, jistý nárůst rozhodně bude. Nebude to ovšem nic dramatického a věřím, že společně s našimi sponzory to zvládneme.

Kádr bychom chtěli doplnit dvěma nebo třemi kluky. Bohužel značně nám komplikuje život nové pravidlo, kvůli němuž jsou od začátku června zrušena hostování. Hráči mohou chodit pouze na přestup. FAČR byl do toho tlačen ze strany FIFA. Dle mého to není dobrý krok.

Nás to sice existenčně neohrožuje, ale pro týmy třetích čtvrtých tříd, které byly na hostováních závislé, to může znamenat zánik.

Myslíte si, že kvalita divize je výrazně vyšší než v případě krajského přeboru?

Krajský přebor v Moravskoslezském kraji je velice vyrovnanou soutěží. Úroveň samotného fotbalu je rovněž velmi vysoká. Měl jsem možnost vidět v akci mužstva krajských přeborů v Čechách a musím říct, že ve srovnání s námi to je obrovský rozdíl.

Kvalitou jsme na tom podstatně lépe. Uvidíme, jak dlouho tam budeme schopni vydržet. Pokud se po jednom roce budeme vracet zpět, nebudeme to brát jako nějakou tragédii. Samozřejmě fotbal je zde rychlejší, ale dle mého tam můžeme dosahovat solidních výsledků.

I na této úrovni jsou možné různé věci. Podívejme se třeba na Petřkovice, které s námi dlouhou dobu hrály krajský přebor a v této sezoně divizi ovládly a postupují. Udržel se tam i Frýdlant, také s tímto celkem jsme se v minulosti často potkávali.

Spatřujete výhodu právě v tom, že řadu mužstev vlastně znáte ze společného působení v krajském přeboru?

Naše poloha je v rámci kraje ideální. Všude to máme stejně daleko. Pominu-li tedy zápasy v rámci opavského okresu. V nové soutěži to nebude o mnoho jiné. Nenaráželi jsme akorát na Slavičín. Do Brumova jezdíme každý rok na soustředění a s místním mužstvem jsme sehráli nespočet přípravných klání. Kdysi jsme i v přeboru jezdili daleké cesty. Vzpomenu třeba zájezdy i do Mostů u Jablunkova.

Říkal jste, že kádr se pokusíte doplnit dvěma třemi fotbalisty. Bude to na divizi stačit?

S trenérem Martinem Janíkem jsme už měli sezení, na němž jsme se bavili o tom, jak by měl kádr vypadat. Vhodně jsme ho doplnili už v zimě. Pomohli nám pak také někteří kluci z béčka, jimž rovněž patří velký dík. Všichni hráči, kteří v Polomi působili a vlastně stále působí v této sezoně, budou pokračovat i nadále. Shodli jsme se na tom, že do každé řady by měl přijít jeden fotbalista.

Konkrétní v tuto chvíli nejspíš ještě nebudete?

To rozhodně ne, sami ještě nemáme úplně jasno. Já i trenér máme nějaké představy, ale o všem se bude teprve rozhodovat.

Půjde z hráčského hlediska vyloženě o doplnění nebo by nově příchozí akvizice mohly pozměnit i osu mužstva?

Kostra týmu je daná. Patří do ní obránce Radek Jašek, bratři Hradští nebo další bratři Štýbarovi. Není nutné do toho zasahovat. Jak už jsem zmínil výše, jako nepodařený můžeme označit pouze zápas ve Vítkově. Jinak jsme předváděli stabilně velmi dobré výkony.

Síla sourozenců Filipa a Nikoly Štýbarových v útoku naháněla soupeřům strach. Jak moc si pochvalujete, že se vám bratry podařilo postavit vedle sebe zrovna ve vašem týmu?

Jsou to naše ofenzivní esa. Nikola už u nás dříve působil, následně odešel do Rakouska a vrátil se. Filip během své kariéry prokázal, že je velký univerzál. Může hrát prakticky kdekoliv. Tentokrát mu to skvěle střílelo v útoku. Skvělou volbou byl také zimní příchod Martina Sklenaříka, který se na jaře několikrát trefil.

Hodně se o tom napsalo. Každopádně ještě donedávna v Pusté Polomi nastupovaly hned čtyři bratrské dvojice. Rýsuje se pro příští ročník něco podobného?

Zatím ne. Máme v kádru Tomáše a Martina Hradské a Štýbary. Se Švabíky jsme se rozloučili, protože to nebylo úplně to pravé ořechové. Radim Šmíd byl zraněný, proto byl uvolněn na hostování do Slovanu Ostrava, aby se rozehrál. Uvidíme, co bude. Nerad bych teď nějakým způsobem předbíhal.

Mluví se o hráčích, koneckonců máte v kádru velká jména, ale co trenér Martin Janík a jeho podíl na postupu?

Nepochybně také patřil ke klíčovým postavám. Podle mého působí klidným dojmem, což umí přenést na hráče. Na druhou stranu umí zařvat, když je třeba. Všechno funguje na profesionální úrovni. Martinovi zdatně sekunduje asistent David Kozel. Hrával za nás posledních deset let a má dokonalý přehled o hráčích. Oba se vzájemně skvěle doplňují. Někdy svůj názor projevím i já, ale celkově není třeba do jejich práce nijak zasahovat.

V Pusté Polomi tedy bezezbytku platí, že asistent je prodlouženou rukou trenéra?

Rozhodně, ale je to i o inteligenci samotných hráčů. Většinou se jedná o studenty nebo už i absolventy vysokých škol. Proto s nimi nejsou nějaké problémy a podobně. Velkou personou je určitě kapitán Radek Jašek, a to jak svým přístupem, zkušenostmi, tak v neposlední řadě pak i lidskostí.

Asi není třeba polemizovat nad tím, zda jde o největší úspěch v historii klubu, že?

Stoprocentně. Je to neuvěřitelný rozdíl, když si vezmete, že ještě v roce 1985 se postupovalo z okresní čtyřky do trojky. V krajských soutěžích jsme od roku 1991. Postup do krajského přeboru přišel na řadu v roce 1999. Od té doby tuto soutěž stále hrajeme. Je to už sedmnáct let. Společně s Bohumínem jsme v krajském přeboru nejdéle působící účastníci.

Pokud se však nepletu, Bohumín měl v loňském roce namále, aby nesestoupil.

Nakonec se udržel a je dobře, že se tak stalo. Přece jenom jde o město. V Bohumíně se teď fotbal podporuje více, což se pozitivně projevilo i na výsledcích. Momentálně mu patří čtvrté místo v tabulce.

Jaké jsou na postup ohlasy lidí přímo u vás v obci?

Tak to byste se musel zeptat jich, ale já myslím, že to vnímají dobře. Naši fanoušci chodí na zápasy a jezdí s námi dokonce i ven. Pro některé jsme například vypravili i autobus do Dětmarovic.

Na závěr se musím zeptat na jednu věc. A sice, jestli je těžké skloubit funkce starosty Pusté Polomi, předsedy klubu a vedoucího mužstva? Na jednoho se toho zdá být až moc…

Jde to. Když to člověka baví jako mě, čas si vždycky najde. Fotbalu se věnuji odnepaměti. Už dříve jsem dělal funkcionáře ve firmě a zároveň klubového předsedu a dalo se to zvládnout. Teď to není jiné.