Dneska je Vladimíru Hranošovi pětatřicet let a fotbalu musel nechat hlavně z toho důvodu, že ho už bolel. Před lety mu přitom byla předpovídána velká gólmanská kariéra. Dokonce měl nakročeno i do Wisly Krakov. „Tenkrát mě bohužel trápily problémy s kolenem, proto to nevyšlo," ohlížel se zpátky právě Vladimír Hranoš.

Naposledy jste chytal I. B třídu ve Strahovicích. Moc lidí ovšem neví, že v minulosti jste okusil i atmosféru třetí německé Bundesligy. Kdy a v jakém týmu to bylo?

Je to už hodně dávno. Tehdy mi bylo okolo dvaceti let. Hrál jsem za Elversberg, který se nachází u francouzských hranic nedaleko Saarbrückenu. Byl jsem tam na brigádě. Sbíral jsem víno. S místními kluky jsem si jednou šel zatrénovat, řekli, že mi to jde, a já později dostal šanci. Setrval jsem tam dva roky.

Po celou dobu jste chytal pravidelně?

Během prvního roku jsem byl brankářskou jedničkou a odchytal skoro všechno. Pak se v Elversbergu vystřídal trenér. Přišel americký kouč, který si do brány přivedl svého krajana. Na mě zbyla pozice dvojky.

Třetí Bundesliga je solidní soutěž. Jak do ní vlastně zapadá Elversberg?

Pořád hraje třetí ligu. Za tu dobu, co jsem pryč, se vůbec nic nezměnilo. Město je velikostně stejné asi jako Hlučín. Kapacita stadionu je cirka pro 5 000 diváků. Klub má poměrně bohatého majitele, je stabilizovaný a nevede si vůbec špatně. V soutěži jsme se střetávali třeba s Erfurtem, na který chodilo i 10 000 lidí. Jinak jsme naráželi hlavně na béčka velkých klubů. Zmíním třeba Stuttgart, Kaiserslautern a mohl bych pokračovat.

Jste i po letech s klubem nějakým způsobem v kontaktu?

Sem tam si zavolám s paní, která se o mě starala. Popovídáme si o tom, co je nového a tak dále.

Zmínil jste, že jste hráli s rezervami top německých klubů. Potkal jste se na hřišti s nějakým známým fotbalistou?

Vzpomínám si, že jednou jsme se utkali s béčkem Kaiserslauternu, za který nastoupil Petr Gabriel. Tenkrát tam přestoupil snad ze Sparty jako velká posila a najednou si proti němu zahraju ve třetí Bundeslize. Za Erfurt dlouhou dobu chytal také René Twardzik.

V této soutěži jste musel být hodně na očích. Neozvali se vám třeba zájemci z jiných klubů ve vyšších německých ligách?

Největší nabídka přišla z Wisly Krakov. Měl jsem tam dorazit na testy, ale zranil jsem si koleno a sešlo z toho. Musel jsem na operaci. Propásl jsem termíny a pak z tohoto angažmá sešlo. Tehdy jsem měl namířeno zpátky do vlasti. Když to v Polsku nevyšlo, rozhodl jsem se, že velkému fotbalu se už věnovat nebudu a půjdu do práce.

Nelitujete toho zpětně? Přece jenom život profesionálního fotbalisty je obzvlášť lákavým zaměstnáním.

Kdo by nechtěl být jako Petr Čech, ale takový je život. Nelituju toho. Německo mi toho dalo strašně moc. Jednalo se o vynikající zkušenost.

Předtím, než došlo k přesunu do Elversbergu, jste chytal druhou ligu za Vítkovice. Jaká byla vaše další fotbalová cesta po návratu do České republiky?

Jsem odchovancem Baníku. Následně jsem působil ve druhé lize ve Vítkovicích a chvilku hostoval také ve Frýdku-Místku. Když jsem se vrátil, známý mě zlákal do Petřkovic. Posledních možná sedm let jsem odchytal ve Strahovicích.

Proč jste si vybral zrovna Strahovice? Žijete v Kozmicích, které momentálně brázdí vody I. A třídy. Nebyla možnost si zahrát právě za ně?

Hovořilo se o tom, ale má manželka Lenka má ze Strahovic rodinu. Některé kluby z nižších soutěží vyžadovaly, abych chodil na tréninky. S ohledem na práci a také rodinu se to však nedalo zvládat. Ve Strahovicích řekli, že jim to nevadí, ať chodím jenom na zápasy. Snadno jsme se domluvili.

O Strahovicích se hovoří v tom smyslu, že staví na vlastních hráčích. Vždycky se zde hrálo jen za párek a pivo. Je tomu skutečně tak?

Je obdivuhodné, že Strahovice jsou schopné hrát I. B třídu a přitom mohou sázet prakticky výlučně jen na vlastní odchovance. I když se po minulé sezoně sestava hodně změnila, vždycky tam byla dobrá parta.

Co vedlo vás k tomu, abyste nenastoupil do této sezony a ukončil kariéru? Nepřemýšlel jste třeba nad rekreační kopanou v některém z týmů MODEL Interligy Opavsko?

Už mi není dvacet. Mám dvě malé děti, kterým se chci ještě více věnovat. Nešlo to už hlavně kvůli zdraví. Bolela mě kolena. Proto jsem si řekl, že už to stačilo. O rekreační kopané neuvažuju. S kluky si zajdu občas zakopat, ale žádnou soutěž už hrát nechci.

Syn Marek náhodou nebude kráčet ve vašich šlépějích?

Je mu teprve čtyři a půl roku, takže na nějaké soudy je ještě dost času. Uvidíme, jak to bude.

Leo Malchárek: Vláďa je opravdu velký profesionál

Když zkušený gólman Vladimír Hranoš po minulé sezoně béčkové skupiny I. B třídy ukončil kariéru, dostaly se jeho Strahovice do prekérní situace. V obci na svou dlouholetou brankářskou jedničku nedali dopustit.

Zkušenosti z naší druhé a třetí německé ligy prostě byly na hřišti cítit. Moc dobře to ví i současný strahovický kouč Leo Malchárek: „Pro nás je to rozhodně velká ztráta. Vláďa měl vždy velký přehled ve hře a zezadu dokázal řídit obranu. Byl to skutečně gólman par excellence a velký profesionál."

Mezi třemi tyčemi branky Strahovic tak od tohoto ročníku začal dostávat podstatně více příležitostí Hranošův nástupce Jiří Nevřela. Klub se celkově po uplynulé sezoně, v níž se mu mimochodem solidně dařilo, musel vyrovnat i s dalšími odchody klíčových hráčů. Elitní útočník Vojtěch Malchárek například zamířil o soutěž výše do ambiciózních Kobeřic a našli by se i další.

„Odchody se na naší hře samozřejmě projevily. Máme mladé mužstvo. Myslím si však, že konkrétně Jirka Nevřela nebude špatný gólman. Jako dvojka si musel na svou šanci počkat. Jde o ročník 1990 a výškově je asi o dvacet centimetrů menší. Přece jenom Vláďa Hranoš měřil skoro dva metry. Potenciál ale rozhodně má. Několikrát se už dokázal vytasit se skutečně výbornými zákroky," poznamenal dále trenér strahovického áčka Leo Malchárek.

Petr Dušek