Skončit s hráčskou kariérou se rozhodl v osmatřiceti letech. „Chci se ale dál věnovat fotbalu," přiznal v rozhovoru pro Deník.

S největší pravděpodobností bude dále působit ve Slezském FC. „Svou roli nedokážu momentálně specifikovat. Pokud by to nevyšlo, mám záložní plán," podotkl.

Jeho kariéra odstartovala a skončila na stadionu v Městských sadech. Zahrál si za Baník, Spartu, Kodaň a německou Mohuč. V jednatřiceti případech oblékl národní dres. Ve své sbírce má mistrovské tituly. Teď ho čeká, jak sám říká, normální život, fotbal už hrát neplánuje.

Už se sžíváte s koncem kariéry? Sám jste po posledním utkání prohlásil, že vás čeká normální život, tak jaký je?

Ještě to na mě nedolehlo. Pořád se chovám, jako kdybych byl hráč. Přistihnu se, že když si chystám snídani, dávám si to, co jsem byl zvyklý jíst celý život. Jdu na oběd, místo toho, abych si dal svíčkovou, na kterou mám chuť, objednám si něco dietního.

Změní se to někdy?

(usměje se) Nechci, abych za půl roku přibral deset kilo.

Promítl jste si loučení v hlavě? Naplnila se vaše očekávání?

Hodněkrát jsem si to přehrával. Tím, že na zápase byla spousta kamarádů, kteří mi posílají zprávy s videy, bylo to krásné, těžko bych si to dokázal představit lepší. Neměl jsem představu, jak by měl můj poslední zápas vypadat. Vymýšlel jsem spoustu věcí, zda udělat nějaké rozlučkové utkání, pozvat týmy z Kodaně nebo Mohuče.

Fanoušci to udělali za mě, přišlo to samo, bylo to bezprostřední, prostě nádherné, emotivní.

Na zápase jste měl celou svoji rodinu, to asi všechno ještě umocnilo. Co říkala vaše maminka, když jste jí dával dres?

Neříkala nic. Bylo to strašně emotivní. Zavolal jsem ji dolů, dal jsem jí dres a poděkoval za všechno, co pro mě udělala. Ale dík patří všem, kteří mě podporovali.

Co hláška vaše otce, že odehrál více zápasů než vy, protože on Spartu do toho výčtu nepočítá…

Taťka je zvláštní. Je na mě strašně pyšný, což cítím. Když jsem byl malý, upozorňoval mě na chyby, které jsem dělal, moc mě nechválil. Teď už ho chápu, proč byl na mě tak přísný. Chtěl mě za každou cenu posunout výše, za to jsem mu vděčný.

Zlomový krok ve vaší kariéře byl odchod do Baníku…

Nebylo to jednoduché, byl to velký skok. Předtím jsem sice chodil po hostováních, ale věděl jsem, že se vrátím zpátky. Po odchodu do Baníku jsem věděl, že pokud to dobře dopadne, návrat se konat nebude. Přišel jsem do kabiny, kde byly daleko větší osobnosti než tady v Opavě.

Navíc trenér Jarabinský byl velice zvláštní člověk. Byl jsem v Baníku na zkoušce, po dvou týdnech si mě zavolal, vytkl mi veškeré mé nedostatky. Ve mně se to pohnulo, řekl jsem si, že mě na Bazalech nechtějí, volal jsem do Opavy, že se chci vrátit.

Nakonec všechno změnili Pavel a Lojza Hadamczikovi (sportovní ředitel a majitel klubu), kteří mě ubezpečili, že o mě Baník moc stojí.

Všichni vás vnímáme jako krajního obránce, ale hodně povedenou sezonu jste odehrál v Baníku v záloze, spolu s Radkem Látalem jste vytvořili velmi nebezpečnou dvojici…

Do dvaceti let jsem hrál pravého záložníka. Pozici jsem si začal měnit už v Opavě s Pavlem Harazimem, který hrál beka a táhlo ho to dopředu. Do Ostravy jsem přišel na post pravého nebo levého obránce. Začal jsem vlevo, než dorazil Peter Drozd, poté jsem se přestěhoval doprava.

Pak přišlo období s Radkem Látalem, neskutečně se nám dařilo. Po jeho boku jsem nasbíral spoustu zkušeností.

Část své kariéry jste prožil ve Spartě. V jednom z období jste nosil speciální účes, hrál jste v útoku. Za trenéra Grigy jste prožil zvláštní část své kariéry…

Byl jsem mladý, taky jsem se stal součástí výstřelků, kdy jsme nosili nagelované kohouty. Chtěl jsem zkusit, jak to bude vypadat, už bych se ale k tomu nikdy nevracel.

A co se týká anabáze v útoku: Standa Griga se zhlédl v Chelsea, která slavila úspěch s vysokým presinkem. Posunul jsem se na pravého záložníka, jenomže jsem plnil roli křídla, hodně napadal, až to vypadalo, že hraju v útoku. Naštěstí šlo o půlroční zkušenost.

Máte za sebou dvě zahraniční angažmá. S Kodaní jste každý rok vybojoval titul, zahrál jste si Ligu mistrů, v Mohuči jste patřil k nejlépe hodnoceným hráčům. Dají se tato dvě angažmá porovnat?

V obou klubech se mi podařilo zanechat velkou stopu. V Kodani mě měli lidi strašně rádi, to jsem poznal, když jsem odcházel. Kodaň byla pro mě skvělou štací, i když na začátku se mi vůbec nedařilo. Poté se to neskutečně rozjelo.

Pomohla vám přítomnost Libora Sionka?

Bezesporu, nejen on, ale celá jeho rodina. Bydleli jsme třicet metrů od sebe. Postupem času jsem se více osamostatnil.

Před angažmá v Kodani se ale o vás zajímal německý Wolfsburg, proč to nakonec nevyšlo?

Nedostaly se ke mně úplné informace, jak to tenkrát bylo. Je pravda, že do Wolfsburgu jsem odejít měl. Byl jsem se tam i podívat, měl jsem na stole nabídku, bavil jsem se i s trenérem. Nakonec to ztroskotalo na tom, že se nedomluvily kluby.

Sparta chtěla více peněz, navíc se do toho zamotal i trenér Magath, který podle mě chtěl také nějakou částku z toho transferu pro sebe.

Bylo to asi velké zklamání…

Pro mě to byla velká nabídka. Ale bylo to pro mě až moc zamotané, proto jsem z toho vycouval.

Podle vašich slov ale byla Kodaň za Wolfsburg krásnou náplastí…

Kodaň zareagovala rychle. Nabídla mi podmínky podobné Wolfsburgu. Bylo mi osmadvacet, prakticky jsem neměl ani na co čekat. V Dánsku jsem prožil krásné fotbalové období. Každý rok jsme bojovali o titul, Ligu mistrů, k tomu navíc reprezentace.

Pak přišla Mohuč, další povedené angažmá. V Německu je fotbal někde jinde, plné stadiony, perfektní servis.

Před třemi lety jste se vrátil do Opavy, přitom jste mohl zůstat v Německu…

Mohl, ale už toho bylo na mě moc. Velkým důvodem byla rodina, dcera začala chodit do školy, už jsem ji tolik nevídával, strašně mi chyběla, to přebilo všechno. Chyběli mi i kamarádi.

Nebyl jste druhou ligou zklamaný? Přece jenom najednou poloprázdné stadiony a areály, jako například v Sezimově Ústí…

Je to jen ukázka toho, kam směřuje náš fotbal. Diváci žádní. Budu kritický, všichni nadávají, ale nikdo nechce začít u sebe. Posloucháte, že hrajete hrozně, že již na vás nepřijdou. Je třeba změnit postoj.

Člověk by si měl říct: Bydlím v Opavě, máme tady fotbalový klub, místo abych šel do hospody, vezmu rodinu a vyrazím na fotbal, koupíme šálu a budeme fandit.

Nelíbí se mi, že u nás lidé fandí jen ve chvíli, když se daří. Tohle přesně nyní zažíváme v Opavě. Najednou jsme soudržní. Ale takhle by to mělo být normální, proč nejsou na klub hrdí pořád, a ne jen, když se daří? Chci za to fanouškům poděkovat, ale také si přeji, aby to v nich zůstalo.

Ale to není jediné, co vám vadí…

Spousta mladých kluků dostává vysoké smlouvy za nic. To za nás nebylo, my si každé navýšení museli tvrdě odmakat. Nemůže osmnáctiletý klučina dostávat plat, jako kdyby odehrál dvě stě zápasů v lize. To si musí tito hráči uvědomit. Nemají chuť ani motivaci se o něco porvat, protože v klubech jim nastavili takové podmínky, že se jim nevyplatí jít do zahraničí a rvát se s konkurencí.

Je to chyba klubů, manažerů, hráčů a potažmo rodičů. Neříkám, že je to všude a vše je špatně, ale těch příkladů je doopravdy hodně.

Co budete nyní dělat?

Je to zatím jedna velká neznámá. Sám to nedokážu definovat. Věřím, že se s klubem domluvím na spolupráci, čeká nás hodně práce. Nevím, jaká bude moje náplň.

Jako sportovní ředitel?

Je to předčasné, ale spíše mě láká práce u áčka. Rád bych působil v podobné pozici jako Zdeněk Grygera ve Zlíně. Pozice u trenérů, hráčů a vedení by byla super. Uvidíme, jak se dohodneme.

Co když to v Opavě s vaší prací nedopadne?

Když to nedopadne, mám plán B a ten je taky o fotbale. U tohoto sportu chci zůstat. Pomáhal bych hráčům se smlouvami, dělal jim prostě servis.

Takže se z vás může stát i agent?

Moc bych to tak nenazýval, spíše tak napůl.

Budeme vás vídávat v saku?

Stoprocentně. Na novou práci se těším.

Udělal byste zpětně něco jinak?

Chyb jsem udělal spoustu, ale na druhé straně mě posunuly dále. Když člověk vidí chybu, tak se z ní musí poučit. Vracet to nejde, každý by měl dokonalý život. Prostě bez chyb žít nejde. Mně to zvětšovalo obzor.

Pokračovatel rodu Pospěchů?

To je nejzáludnější otázka. Ještě bych chtěl jedno miminko určitě. Cítím se fajn, mám přítelkyni, jsme šťastní.

Zdeněk PospěchNarozen: 14. 12. 1978
Post: obránce
Současný klub: Slezský FC Opava
Dřívější působiště: SFC Opava, Dukla Hranice, Fotbal Třinec, NH Ostrava, SFC Opava, Baník Ostrava, Sparta Praha, FC Kodaň, 1. FSV Mainz 05
Reprezentace: 31/2
Úspěchy: 2x vítěz České ligy: Baník Ostrava, Sparta Praha. 3 x vítěz dánské ligy: FC Kodaň