Bývalý reprezentační zadák má přetržený křížový vaz v pravém koleni a natržený meniskus. V tomto týdnu ho s největší pravděpodobností čeká operace u ostravského specialisty Reného Boglevského na klinice ASK Tore.

Sobotním výsledkem byl sedmatřicetiletý fotbalista zklamaný. „Od našeho gólu jsme vypadli ze hry, ale šlo o jeden zápas, závěry bych z toho nedělal," pronesl Zdeněk Pospěch.

Jak jste si užil sobotní zápas na tribuně?

Bylo to zvláštní, docela mě svrběly nohy. Chtěl jsem být na hřišti, klukům pomoci. Najednou fotbal z tribuny vnímáte jinak než ze hřiště. Zažíval jsem jiné pocity, musím přiznat, že jsem to více prožíval, než kdybych byl na trávníku.

Jako správný divák jste si klobásu dal?

Ne, ne, na to nebyl čas.

Spoluhráči nastoupili v modrých trikách s vaším číslem a nápisem: „Brzy se uzdrav, Zdeno". To musí člověka potěšit…

Bylo to od nich hezké, ani jsem všem ještě nestačil poděkovat. Vůbec jsem o této akci nevěděl. Je to i zavazující a motivující zároveň, abych se dal co nejdříve dohromady.

Už víte, kdy půjdete na operaci?

Pokud dopadnou všechna předoperační vyšetření dobře, půjdu v tomto týdnu.

Kdo vás bude operovat?

Renda Boglevský. Věřím mu, zažil jsem ho už v ostravském Baníku, kde dělal klubového doktora.

Už máte tak nějak v hlavě, kdy byste se mohl připojit k týmu?

Nevím, co mě čeká. Nikdy jsem takové zranění neměl. Jisté je, že podzim nestihnu. Pokud všechno půjde dobře, mohl bych s tréninkem začít po Novém roce.

Bavil jste se s někým na téma utrženého křižového vazu, kdo už si něčím podobným prošel?

Ano, potkal jsem Martina Prohászku, oba naši trenéři si stejným problémem prošli. Je to individuální, záležet bude, jak budou probíhat rehabilitace.

Kvůli zranění jste vedle fotbalu přišel o jízdu na kole, která je vaším velkým koníčkem…

Je pravda, že jsem toho letos moc nenajezdil a tím pádem ani nenajezdím. Mrzí mě, že celkově ztrácím možnost pohybu, holt nějak se s tím musím vyrovnat.

Výhodou je alespoň to, že máte větší čas na rodinu…

To je pravda, ale rodina si musí zvyknout, že nyní nemohu dělat vše, co jsem dělával, a několik měsíců tomu tak bude.