Jirko, Vřesina slaví postup. Jak vnímáte tento úspěch, přece jenom favoritů bylo více. Hodně nahlas o postupu mluvily Litultovice?
Pro klub je postup super úspěchem a také velké zadostiučinění za to, co jsme proto po celou sezonu obětovali. Za vítězstvím v soutěži jsme šli od prvního kola, každý z nás tomu věřil od úvodního tréninku. Největším favoritem pro nás byly Stěbořice, to byl náš největší konkurent. Litultovice taky hrály nahoře, ale nezvládly závěr soutěže. I před nimi je ale třeba smeknout.

Nastřílel jste 27 branek, což je slušný počin. Které z nich byly nejdůležitější?
Nejvíce si vážím gólu z Vávrovic, kde jsme hráli hodinu v oslabení. Deset minut před koncem se mi podařilo dát branku na 2:0. Důležité byly také jak ty v jarní, tak podzimní části do sítě Litultovic.

Měl jste v týmu vyloženě nějakého dvorního nahrávače?
Celý tým pracoval na tom, abych branky dával. Všem klukům patří velké poděkování, že mi pozice vytvářeli, dá se říct, že hráli na mě. Jejich práci se mi dařilo proměňovat v branky.

Považujete se za rozeného kanonýra?
I když během celé své kariéry dávám z pozice středního záložníka hodně branek, raději góly svým spoluhráčům připravuji. Z asistence mám stejnou radost, jako když branku vstřelím.

Měl jste někdy v minulosti tak plodnou sezonu, podobnou té letošní?
(usměje se) Nejvíce branek jsem dal za sezonu asi na Slovensku, a to ve třetí lize. Tenkrát jsem hrál za FK Bytča a bylo jich osmnáct.

Jaké byly postupové oslavy ve Vřesině?
Spontánní oslavy jsme si užili hned po zápase ve Stěbořicích. Následně po posledním utkání s Žimrovicemi a vyvrcholilo na turnaji Tří konců. Ten byl velkou událostí pro celou obec.

Co se dá od Vřesiny očekávat v I.B třídě?
Nejen já věřím, že se budeme pohybovat v horní polovině tabulky, máme kvalitní kádr. Chceme všem ukázat, že do této soutěže patříme právem a chceme se v ní dlouhodobě zabydlet.

Pojďme k vám, jak jste se z Baníku Albrechtice objevil zrovna v okresním přeboru na Opavsku?
Do Vřesiny jsem se chodil dívat na bráchu. Nakonec to vyústilo v můj přestup. Musím říct, že šlo o nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat.

Lukáš Kania ještě v dresu Opavy v utkání na Spartě.
Hlučínu začíná příprava. Ulovil rychlonohého Lukáše Kaniu z Třince

Když se podíváme na váš fotbalový životopis, tak je docela pestrý. Prostějov, Frýdek-Místek, Třinec, to jsou zajímavé adresy…
To jsou. A nezůstal bych jen u nich. I když jsem šel postupně hrát níže, rozhodoval jsem na základě toho, kam mě táhlo srdce a kde jsem měl k něčemu určitý vztah. Řeknu ještě jednu věc, kdybych ve dvaceti letech přistupoval k fotbalu tak, jak v posledním roce a půl, tak bych toho ve vyšší soutěži mohl dokázat více.

A není přece jenom Vřesina pro vás málo?
Touto odpovědi bych chtěl vyjádřit vlastně to, co mám celou dobu na srdci. Vřesině jsem strašně moc vděčný za to, že mě přivedli a dodali mi zpět do fotbalového života radost, kterou pociťuji při každém tréninku i zápase. Poznal jsem partu skvělých kluků, které považuji za svoje přátelé, pro které bych udělal cokoliv. Jak na hřišti, tak i v životě. Ještě jedna věc.

Povídejte…
Chci poděkovat vedení a fanouškům, kteří se chodí dívat i na naše tréninky a hlavně pak trenéru Petrovi Kovalovi, který se pro mě osobně stal velkým kamarádem a přítelem do života. Jsem šťastný, kde jsem a moje největší ambice je ta, aby tento klub a parta kluku zůstala co nejdéle při sobě a měla radost z fotbalu.