Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Na hřišti patřil k nejlepším hráčům Hanáků. „Na utkání jsem se těšil, přece jen před takovou atmosférou se nehraje každý den,“ řekl po utkání Daniel Barcal. Navíc on sám se vracel do známého prostředí. „Určitě se mi v hlavě nějaké vzpomínky vybavily, vždyť v Opavě jsem s fotbalem začínal. K úplné spokojenosti mi chyběl alespoň bod,“ pokračoval mladý obránce.

Hanáci, byť v tabulce se nacházejí na rozdíl od Slezského FC ve spodních patrech, nehráli v prvním poločase vůbec špatně, v některých momentech byli dokonce lepším týmem. „V první půli nebyla naše hra špatná. Domácí jsme do žádných velkých gólovek nepouštěli. Škoda jen, že nám nevyšel nástup do toho druhého. Jakmile Opava vstřelila první gól, uklidnila se a měla několik dalších šancí,“ ohlížel se za utkáním Barcal a pokrčil rameny: „Mohli jsme v první pětačtyřicetiminutovce dotáhnout jednu z našich akcí do gólu.“

Až do letošní sezony hrávala dvojčata Barcalova vždy spolu v jednom mužstvu, až nyní se poprvé jejich cesty rozešly, když Jiří zamířil do Trenčína. „Zatím to není ono, lepší by bylo, kdybychom hráli spolu,“ posteskl si Daniel. Jiří prodělal virózu a v Trenčíně, bojujícím o záchranu, toho moc nenahrál.

Oba bratři také patřili k oporám Hlučína. „S hlučínskými kluky jsem v kontaktu. Je škoda, že se v tabulce propadli. Mužstvo špatné nemají, ale nedávají góly,“ zakončil Daniel Barcal.