V této sezoně naskočil do jedenácti zápasů a coby nejzkušenější hráč byl kapitán mužstva. Opavu nakonec opustil po roce a půl. „Hlavní faktor mého rozhodnutí je rodina. Už jsem nechtěl nechat všechno na manželce, aby se starala o naše dvě děti sama,“ prozradil bývalý  ligový zadák.

Basketbaloví mládežníci Opavy mají za sebou další zápasy. Foto: Ondřej Kovalčík
Podívejte se: Basketbalová mládež Opavy v akci. Devatenáctka dala stovku

Dres slezského celku oblékal rok a půl, ještě v minulé sezoně s ním válčil v nejvyšší české soutěži. „Opava není blízko, vždycky jsem strávil dvě a půl hodiny na cestě a jel jsem tam pokaždé na pět šest dní. Odtrénoval jsem, odehrál zápas a vrátil se domů. Naštěstí jsem teď měl výborného trenéra (Roman West – pozn. red.), který mi dával po utkání dva dny volno, tak jsem byl s rodinkou, ale bylo to pořád málo,“ posteskl si Hnaníček, jenž bydlí v Příměticích.

Už v létě si pohrával s myšlenkou, že jeho opavská štace je u konce. Jenže z kádru po sestupu do druhé ligy odešlo přes deset hráčů a navíc se nejméně na půl roku zranil obránce Jan Žídek. „Pan Kolínek (sportovní manažer Opavy  – pozn. red.) dojel dokonce k nám domů do Znojma a řekl mi, že mě ještě chce a ať týmu pomůžu, aby nespadl až do třetí ligy. Věděl jsem, že to bude těžké, ale cítil jsem v sobě, že Opavě musím ještě aspoň půl roku pomoct,“ líčil Hnaníček.

A jak řekl, tak udělal. Po podzimu ho k setrvání Opavě nepřesvědčil trenér ani šesté místo v tabulce a šance na baráž o postup do první ligy. „Měli jsme fantasticky nastavenou kabinu. Já jsem byl kapitán a zastupovali mě Lukáš Holík a Matěj Helešic. My tři jsme to táhli a vytvořili výbornou atmosféru. Byli jsme spíš kámoši než konkurenti, což je moje vize, jak to má fungovat všude. Pak mě přemlouval i trenér, abych zůstal, ale už jsem cítil, že musím jít domů,“ zdůraznil.

Na jaře ho tak čeká místo zápasů o přední místa druholigové tabulky boj o záchranu ve třetí nejvyšší české soutěži. Znojmo je po podzimní části na čtrnáctém místě z osmnácti týmů. „Určitě to není úplně optimální, ale ani ne špatné. Myslím, že když chytneme šňůru výher hned ze začátku, tak z toho spodku utečeme a můžeme hrát klidný střed. Na postup to určitě nebude, ale důležité je se zachránit,“ pravil zkušený zadák.

A v kabině i po osmi letech potkal známé tváře jako Davida Štrombacha, Petra Kirschnera nebo Tomáše Oklešťka, s nímž ještě nastupoval za Znojmo v prvoligové sezoně 2013/2014. „Je to taková nostalgie. Chodím teď pořád pěšky po Znojmě a vzpomínám si, jak jsme tady běhávali za Leoše Kalvody. To jsou nádherné vzpomínky, když jsme hráli první ligu a nebo do ní postupovali,“ vzpomínal Hnaníček.

Ten se navíc zná i s trenérem Aloisem Skácelem, se kterým spolupracoval ještě před rokem v Opavě. „S ním jsem se bavil už před svátkama, zašli jsme spolu na kafe, klábosili jsme snad čtyři hodiny a furt jsme měli o čem,“ usmál se a dodal: „Přislíbil jsem mu ale, že se do Znojma vrátím.“

S jihomoravským celkem už přes dva týdny trénuje, do prvního přípravného utkání zřejmě nastoupí už v sobotu proti slovenské Skalici. „Zatím jsem v přípravě nehrál, protože dělám trenérskou licenci, což je přes víkendy,“ podotkl.

Hnaníček sice do prvního týmu Znojma nastupuje pouze jako hráč, ale na trenérském angažmá je domluvený s šéftrenérem mládeže Miroslavem Paulem. „Chci pomoct klukům na Čafce, aby to tam šlapalo a fungovalo dál. Deset let jsem hrál profi fotbal a nemohl u toho trénovat, teď se musím nejprve oťukat a uvidím, co mě bude naplňovat víc, jestli muži nebo mládež,“ zamyslel se Hnaníček, jenž ke znojemské mládeži nastoupí po dokončení trenérské licence, tedy v únoru.

A jaký je hráč s prvoligovými starty student? „Dělal jsem metodický výstup a všechno znám z praxe, pohybuju se v tom prostředí už dlouho. Co nám říkají přednášející, je samozřejmě super, ale mám radši vlastní pocity lidí než načtené knížky. Ty specifické výrazy mě moc nebaví, ale musím se je naučit. Teď nám ale přednášel třeba trenér Ondra Smetana z Baníku a ten byl super, to bylo opravdu úžasné,“ dodal Hnaníček.