9. června 2009
Dobrý den, milí čtenáři! Tentokrát píši z rodných Brumovic. Jsem totiž na měsíční dovolené, takže si užívám volno jak jen se dá.
Samozřejmě co jsem udělal hned když jsem přijel, bylo přívítání doma, setkání s přátelí, přítelkyní a celou mou rozsáhlou rodinou. Také bych rád připomenul poslední utkání Serie A, protože pro mě to byl nový zážitek, nový pohled na fotbal. A to proto, že jsem dostal šanci v základní sestavě proti Juventusu Turín.
Popravdě jsem byl po tomto verdiktu trenéra, který mi to řekl těsně před zápasem, velice nervózní, no prostě jsem dostal strach. Ale co mi zbývalo, prostě jsem si řekl, že tam půjdu a budu hrát fotbal. Prostě buď se to povede, nebo ne. To víte, není lehké si to říct, když proti vám stojí takoví velikáni jako Nedvěd, Del Piero, Buffon… Ale já to bral jako odměnu za tu snahu.
Stadion byl plný, poslední zápas, a také proto, že se loučil Pavel Nedvěd s Juventusem a možná s celou svou kariérou. Při nástupu před zápasem mi běhal mráz po zádech jako už dlouho ne. Jen jsem si s nadsázkou říkal, ti všichni lidi se sem přišli koukat na 22 hráčů, kteří se honí za balonem, a já jsem jeden z nich.
Zápas jsme nakonec prohráli 2:0, ale popravdě, moc mi to nevadilo, také proto, že nám o nic už nešlo, a také proto, že to byl zážitek na celý život a debut, o kterém se mi ani nesnilo. Ale také jsem byl po zápase trošku mrzutý, neboť jsem se dostal do dvou vyložených šancí a jedné nebezpečné hlavičky.
V první šanci jsem si naběhl mezi dva stopery na dlouhý balon, a když jsem ho zpracoval a koukl před sebe, byl jsem nečekaně překvapen. Proti mně už stojí jen Buffon… Bohužel možná taky tím zaskočením jsem to nevyřešil dobře a Buffona jsem přehazoval, balon letěl nad branku.
No a druhá vyloženka přišla pět minut před koncem, balon skákal v pětce po rohu ve skrumáži několika hráčů. Já se zorientoval, udělal skluz… Balon šel na tyčku, teď už jsem jen čekal, jestli se odrazí dovnitř do sítě, nebo ven. Bohužel, druhá možnost.
Nečekal jsem před zápasem, že bych se mohl ocitnout alespoň v jedné slušné příležitosti. A nakonec přišly dvě opravdu velké… Taky ale vím, že už je po zápase, po sezoně, a že se zas pojede od znova, také proto, že Lazio změnilo trenéra. Ale teď už jsem v jiné situaci než před rokem, vím, do čeho jdu.
A vím, že musím makat víc a víc. Musím se ještě hodně zlepšit, abych měl alespoň šanci hrát na této úrovni. Půjdu do toho naplno a uvidíme, co se mnou bude… Nesmím ale také předceňovat situaci. Hvězda nejsem, že jsem hrál, mohu být věčný trenérovi, spoluhráčům…To je jen malý začátek na dlouhé cestě. Kdo ví, jak skončí…
No, milí čtenáři, budu se s vámi loučit a zase někdy… Mějte se a nashledanou.
Dobrý den, milí čtenáři! Tentokrát píši z rodných Brumovic. Jsem totiž na měsíční dovolené, takže si užívám volno jak jen se dá.
Samozřejmě co jsem udělal hned když jsem přijel, bylo přívítání doma, setkání s přátelí, přítelkyní a celou mou rozsáhlou rodinou. Také bych rád připomenul poslední utkání Serie A, protože pro mě to byl nový zážitek, nový pohled na fotbal. A to proto, že jsem dostal šanci v základní sestavě proti Juventusu Turín.
Popravdě jsem byl po tomto verdiktu trenéra, který mi to řekl těsně před zápasem, velice nervózní, no prostě jsem dostal strach. Ale co mi zbývalo, prostě jsem si řekl, že tam půjdu a budu hrát fotbal. Prostě buď se to povede, nebo ne. To víte, není lehké si to říct, když proti vám stojí takoví velikáni jako Nedvěd, Del Piero, Buffon… Ale já to bral jako odměnu za tu snahu.
Stadion byl plný, poslední zápas, a také proto, že se loučil Pavel Nedvěd s Juventusem a možná s celou svou kariérou. Při nástupu před zápasem mi běhal mráz po zádech jako už dlouho ne. Jen jsem si s nadsázkou říkal, ti všichni lidi se sem přišli koukat na 22 hráčů, kteří se honí za balonem, a já jsem jeden z nich.
Zápas jsme nakonec prohráli 2:0, ale popravdě, moc mi to nevadilo, také proto, že nám o nic už nešlo, a také proto, že to byl zážitek na celý život a debut, o kterém se mi ani nesnilo. Ale také jsem byl po zápase trošku mrzutý, neboť jsem se dostal do dvou vyložených šancí a jedné nebezpečné hlavičky.
V první šanci jsem si naběhl mezi dva stopery na dlouhý balon, a když jsem ho zpracoval a koukl před sebe, byl jsem nečekaně překvapen. Proti mně už stojí jen Buffon… Bohužel možná taky tím zaskočením jsem to nevyřešil dobře a Buffona jsem přehazoval, balon letěl nad branku.
No a druhá vyloženka přišla pět minut před koncem, balon skákal v pětce po rohu ve skrumáži několika hráčů. Já se zorientoval, udělal skluz… Balon šel na tyčku, teď už jsem jen čekal, jestli se odrazí dovnitř do sítě, nebo ven. Bohužel, druhá možnost.
Nečekal jsem před zápasem, že bych se mohl ocitnout alespoň v jedné slušné příležitosti. A nakonec přišly dvě opravdu velké… Taky ale vím, že už je po zápase, po sezoně, a že se zas pojede od znova, také proto, že Lazio změnilo trenéra. Ale teď už jsem v jiné situaci než před rokem, vím, do čeho jdu.
A vím, že musím makat víc a víc. Musím se ještě hodně zlepšit, abych měl alespoň šanci hrát na této úrovni. Půjdu do toho naplno a uvidíme, co se mnou bude… Nesmím ale také předceňovat situaci. Hvězda nejsem, že jsem hrál, mohu být věčný trenérovi, spoluhráčům…To je jen malý začátek na dlouhé cestě. Kdo ví, jak skončí…
No, milí čtenáři, budu se s vámi loučit a zase někdy… Mějte se a nashledanou.
27. května 2009
Dobrý den, milí čtenáři! Opět Vás zdravím po týdnu stráveném v Itálii!
Jedním slovem počasí tady - horko. Sami místní říkají, že je to počasí pozdějších letních dnů… Aby bylo na konci května ve stínu 35 °C? No, teď bych se posunul od počasí k fotbalu…
Opět minulý týden se toho dělo víc než jsem očekával. Protože jsem byl nominován na středeční předehrávané utkání prvního týmu Lazia proti Reggině. Nakonec jsem se dostal i na 25 minut na hřiště, tudíž premiéra na Olympijském stadionu. A byl to opět nádherný zážitek…
Hnedka po vstupu na hřiště jsem se mohl stát střelcem druhého gólu, neboť Lazio už vedlo 1:0, ale bohužel jsem se takzvaně pos… a místo střely jsem volil přihrávku. No a hned v sobotu nás čekalo odvetné utkání s B mužstvem proti mužstvu Abinoleffe. Pro ty, kdo minulý zápisník nečetli, první zápas jsme vyhráli 1:0 (gól jsem vstřelil já) a tudíž nám stačila jakákoli remíza.
No a po půl hodině to s námi vypadalo dobře, neboť se nám podařilo skórovat. K mojí radosti jsem byl střelcem gólu já… Vše se, ale změnilo deset minut před koncem utkání, kdy soupeř srovnal na 1:1 a kdyby dal druhý gól, na finále můžeme zapomenout. Naštěstí minutu před koncem jsme postup potvrdili druhým gólem. Tentokrát jsem na gól nahrával.
Takže se musím trošinku, ale opravdu trošinku pochválit. Taky po dlouhé době, že jo:)
Tak doufám, že tento a příští týden budu stejně úspěšný. Uvidíme, jinak musím říct, že v sobotu 30. května slavím 20. narozeniny… A moje největší přání je o den později nastoupit proti Juventusu Turín v posledním ligovém utkání Serie A. Ale popravdě, velmi o tom pochybuji!
Každopádně 9. června mi oficiálně začíná dovolená, tudíž už se těším domů, sezona byla dlouhá a únava už je znát. Pro dnešek se budu loučit, milí čtenáři… Mějte se všichni co nejlépe a za týden na shledanou.
Dobrý den, milí čtenáři! Opět Vás zdravím po týdnu stráveném v Itálii!
Jedním slovem počasí tady - horko. Sami místní říkají, že je to počasí pozdějších letních dnů… Aby bylo na konci května ve stínu 35 °C? No, teď bych se posunul od počasí k fotbalu…
Opět minulý týden se toho dělo víc než jsem očekával. Protože jsem byl nominován na středeční předehrávané utkání prvního týmu Lazia proti Reggině. Nakonec jsem se dostal i na 25 minut na hřiště, tudíž premiéra na Olympijském stadionu. A byl to opět nádherný zážitek…
Hnedka po vstupu na hřiště jsem se mohl stát střelcem druhého gólu, neboť Lazio už vedlo 1:0, ale bohužel jsem se takzvaně pos… a místo střely jsem volil přihrávku. No a hned v sobotu nás čekalo odvetné utkání s B mužstvem proti mužstvu Abinoleffe. Pro ty, kdo minulý zápisník nečetli, první zápas jsme vyhráli 1:0 (gól jsem vstřelil já) a tudíž nám stačila jakákoli remíza.
No a po půl hodině to s námi vypadalo dobře, neboť se nám podařilo skórovat. K mojí radosti jsem byl střelcem gólu já… Vše se, ale změnilo deset minut před koncem utkání, kdy soupeř srovnal na 1:1 a kdyby dal druhý gól, na finále můžeme zapomenout. Naštěstí minutu před koncem jsme postup potvrdili druhým gólem. Tentokrát jsem na gól nahrával.
Takže se musím trošinku, ale opravdu trošinku pochválit. Taky po dlouhé době, že jo:)
Tak doufám, že tento a příští týden budu stejně úspěšný. Uvidíme, jinak musím říct, že v sobotu 30. května slavím 20. narozeniny… A moje největší přání je o den později nastoupit proti Juventusu Turín v posledním ligovém utkání Serie A. Ale popravdě, velmi o tom pochybuji!
Každopádně 9. června mi oficiálně začíná dovolená, tudíž už se těším domů, sezona byla dlouhá a únava už je znát. Pro dnešek se budu loučit, milí čtenáři… Mějte se všichni co nejlépe a za týden na shledanou.
19. května 2009
Dobrý den, milí čtenáři, opět Vás zdravím po týdnu stráveném v Římě.
Začíná už tu být pořádný vedro, pro fotbal až příliš. Pomalu už se chystám k moři. Na plánování dovolené vhodné období, jestli Vám mohu poradit.
Co se týká fotbalu, stalo se toho celkem dost za tento týden. Tím dost hlavně myslím vítězství Lazia v italském poháru minulou středu. Můžu Vám říct, že oslavy probíhaly a ještě probíhají. Na zápas jsem se byl podívat a mohu Vám říct, že to bylo divadlo, hlavně co se týká atmosféry, protože finále probíhalo na Olympijském stadioně v Římě, tedy doma…
Atmosféra byla jedním slovem nádherná, něco úžasného. Byl by to opravdový sen zahrát si při takové atmosféře. Lazio vyhrálo na penalty, takže to byly nervy až dokonce. Takže se dá říct, že pro Lazio už skončila sezona, i když zbývají ještě dvě kola. I proto jsem trošku doufal, že trenér dá šanci mladým, když už o nic moc nejde.
Ze začátku to tak i vypadalo, měl jsem podle všech předpokladů jet na nedělní zápas do Palerma, ale nakonec mi ranní telefonát zkazil veškerou radost a sdělil mi, že jedu už o den dřív, ale ne s áčkem, s béčkem… Proto jsem byl trošku zklamaný, a ještě víc, když jsem zjistil, že můj kolega z útoku z béčka jede s áčkem a nakonec dokonce nastoupil v základní sestavě.
Cítil jsem trošku křivdu, ale moc dobře vím, že takové věci nesmím řešit… A jak by mi řekl určitě i pan Neček: přestat myslet na blbosti, nebrečet a makat… Proto jsem se chtěl v důležitém zápase za B mužstvo předvést a makat… Hrálo se už play off a výhra by nás hodně přiblížila do finále.
První poločas nebyl z naší strany špatný. Měli jsem šance, ale bohužel jsme je nevyužili. Druhý poločas musím přiznat, že jsem celkem odešel fyzicky, skoro měsíc jsem totiž nehrál, proto chybělo zápasové tempo… Blížil se konec utkání za stavu 0:0, já se cítil hrozně unaveně, můj výkon už opravdu nebyl to, co bych chtěl…
Ale naštěstí to přišlo v 88. minutě. Centr zprava a já už neměl velký problém se prosadit zblízka hlavou. Byl jsem hrozně rád… Popravdě měl jsem štěstí, že to tak dopadlo… Snad by mi to vydrželo do konce sezony, která už není moc dlouhá.
Také chci pochválit kluky z Opavy za výhru 5:0 a přeju jim ať jim to taky vydrží do konce sezony. Milí čtenáři, já už se budu pomalu loučit. Mějte se všichni co nejlépe a jestli všechno klapne, tak opět v dalším týdnu… Nashledanou
Dobrý den, milí čtenáři, opět Vás zdravím po týdnu stráveném v Římě.
Začíná už tu být pořádný vedro, pro fotbal až příliš. Pomalu už se chystám k moři. Na plánování dovolené vhodné období, jestli Vám mohu poradit.
Co se týká fotbalu, stalo se toho celkem dost za tento týden. Tím dost hlavně myslím vítězství Lazia v italském poháru minulou středu. Můžu Vám říct, že oslavy probíhaly a ještě probíhají. Na zápas jsem se byl podívat a mohu Vám říct, že to bylo divadlo, hlavně co se týká atmosféry, protože finále probíhalo na Olympijském stadioně v Římě, tedy doma…
Atmosféra byla jedním slovem nádherná, něco úžasného. Byl by to opravdový sen zahrát si při takové atmosféře. Lazio vyhrálo na penalty, takže to byly nervy až dokonce. Takže se dá říct, že pro Lazio už skončila sezona, i když zbývají ještě dvě kola. I proto jsem trošku doufal, že trenér dá šanci mladým, když už o nic moc nejde.
Ze začátku to tak i vypadalo, měl jsem podle všech předpokladů jet na nedělní zápas do Palerma, ale nakonec mi ranní telefonát zkazil veškerou radost a sdělil mi, že jedu už o den dřív, ale ne s áčkem, s béčkem… Proto jsem byl trošku zklamaný, a ještě víc, když jsem zjistil, že můj kolega z útoku z béčka jede s áčkem a nakonec dokonce nastoupil v základní sestavě.
Cítil jsem trošku křivdu, ale moc dobře vím, že takové věci nesmím řešit… A jak by mi řekl určitě i pan Neček: přestat myslet na blbosti, nebrečet a makat… Proto jsem se chtěl v důležitém zápase za B mužstvo předvést a makat… Hrálo se už play off a výhra by nás hodně přiblížila do finále.
První poločas nebyl z naší strany špatný. Měli jsem šance, ale bohužel jsme je nevyužili. Druhý poločas musím přiznat, že jsem celkem odešel fyzicky, skoro měsíc jsem totiž nehrál, proto chybělo zápasové tempo… Blížil se konec utkání za stavu 0:0, já se cítil hrozně unaveně, můj výkon už opravdu nebyl to, co bych chtěl…
Ale naštěstí to přišlo v 88. minutě. Centr zprava a já už neměl velký problém se prosadit zblízka hlavou. Byl jsem hrozně rád… Popravdě měl jsem štěstí, že to tak dopadlo… Snad by mi to vydrželo do konce sezony, která už není moc dlouhá.
Také chci pochválit kluky z Opavy za výhru 5:0 a přeju jim ať jim to taky vydrží do konce sezony. Milí čtenáři, já už se budu pomalu loučit. Mějte se všichni co nejlépe a jestli všechno klapne, tak opět v dalším týdnu… Nashledanou
12. května 2009
Dobrý den, milí čtenáři, zdravím vás z italského Říma.
Začneme počasím, které je tu poslední týden nádherné, troufnu si říci, že na koupání dostačující. Takže těm, kteří se nyní třeba chystají na dovolenou, doporučují nějaké to pěkné místo tady v Itálii.
No, a teď něco k fotbalu. Minulý týden jsem zažil premiéru snů, teda alespoň těch mých. Debut v sérii A a na San Siru proti Interu Milán. Bylo to neskutečné, ale uvědomil jsem si, že mě čeká ještě hodně dřiny, abych si tam ještě mohl zahrát. Byl to zážitek, ale jede se dál.
Teď v sobotu jsem byl také nominovaný na utkání proti Udine, ale nakonec mě trenér nechal na tribuně, Někteří útočníci se vrátili po zranění, takže teď už se bude těžké dostat na hřiště. Zápas bohužel skončil naší prohrou 1:3, ale popravdě kluci z toho nebyli až tak špatní, protože zápas celého soutěžního ročníku přijde zítra, ve středu, ve finále Italského poháru, kdy nás čeká Sampdoria Janov.
Počty jsou jednoduché, kdo ho vyhraje, bude příští rok hrát Pohár UEFA. Proto se o ničem jiném u nás nemluví, nervozita v kabině by se dala krájet.
V sobotu čeká důležité střetnutí i béčko, kterému začíná play off. Pro Lazio je tento týden nejdůležitější z celé sezony. Proto vám přinesu další informace v nejbližším zápisníku.
Budu se s vámi loučit, milí čtenáři, mějte se všichni co nejlépe a brzy na viděnou.
Dobrý den, milí čtenáři, zdravím vás z italského Říma.
Začneme počasím, které je tu poslední týden nádherné, troufnu si říci, že na koupání dostačující. Takže těm, kteří se nyní třeba chystají na dovolenou, doporučují nějaké to pěkné místo tady v Itálii.
No, a teď něco k fotbalu. Minulý týden jsem zažil premiéru snů, teda alespoň těch mých. Debut v sérii A a na San Siru proti Interu Milán. Bylo to neskutečné, ale uvědomil jsem si, že mě čeká ještě hodně dřiny, abych si tam ještě mohl zahrát. Byl to zážitek, ale jede se dál.
Teď v sobotu jsem byl také nominovaný na utkání proti Udine, ale nakonec mě trenér nechal na tribuně, Někteří útočníci se vrátili po zranění, takže teď už se bude těžké dostat na hřiště. Zápas bohužel skončil naší prohrou 1:3, ale popravdě kluci z toho nebyli až tak špatní, protože zápas celého soutěžního ročníku přijde zítra, ve středu, ve finále Italského poháru, kdy nás čeká Sampdoria Janov.
Počty jsou jednoduché, kdo ho vyhraje, bude příští rok hrát Pohár UEFA. Proto se o ničem jiném u nás nemluví, nervozita v kabině by se dala krájet.
V sobotu čeká důležité střetnutí i béčko, kterému začíná play off. Pro Lazio je tento týden nejdůležitější z celé sezony. Proto vám přinesu další informace v nejbližším zápisníku.
Budu se s vámi loučit, milí čtenáři, mějte se všichni co nejlépe a brzy na viděnou.
28. dubna 2009
Dobrý den, milí čtenáři. Opět se Vám ozývám z italského Říma. Nyní hlavně z centra tenisu, protože se tu sjíždějí největší hvězdy na turnaj.
Minulý týden jsem odtrénoval s B mužstvem a připravoval se na zápas s poslední Anconou. Jenže nakonec jsem s překvapením zůstal, a to proto, že další den jsem měl jít na předzápasový trénink s A mužstvem. Byl jsem nominován na nedělní zápas proti Atalante Bergamo a modlil se, ať jdu alespoň na lávku.
Přání se nakonec splnilo a já se mohl poprvé opravdu cítit, že do tohoto týmu patřím. Popravdě, pro mě to bylo neskutečné, lidi před zápasem obklíčili autobus, fandili, fotili… A když jsem šel na trávník před 40 000 lidmi, byl to opravdový zážitek. Teď už jen doufat a mít trochu toho štěstíčka a dostat se na chvilinku na trávník.
Zápas nezačal dobře a ve 20. minutě jsme dostali gól. Soupeř hrál opravdu dobře, a proto výsledek zůstal v poločase 0:1. Trenér po poločase vystřídal dva hráče, tudíž mi zbývala poslední šance. Nakonec, bohužel pro mě, se zranil obránce, a proto na konci střídal.
A kdo není ve fotbale zběhlý, tak asi neví, že se mohou střídat maximálně tři hráči.
Zápas skončil také špatně, protože výsledek zůstal nezměněn. Jsem rád, že jsem se přiblížil k hřišti, i když, popravdě, po zápase jsem byl trochu zklamaný. Věřil jsem, ze se tam na chvíli dostanu. Tak snad někdy ještě šance přijde. Přesto zážitek to byl suprový a hrát na olympijském stadioně v Římě, to je sen…
Jinak už se blíží dovolená, která je tady v Itálii celkem dlouhá, něco přes měsíc. Už se opravdu těším na rodinu, na přítelkyni, kamarády…. Po dlouhé sezoně to volno opravdu přijde vhod.
No, milí čtenáři, já se budu pomalu loučit, čas mě tlačí… Tak se mějte všichni co nejlépe a snad se tu za týden zase setkáme. Nashledanou.
Dobrý den, milí čtenáři. Opět se Vám ozývám z italského Říma. Nyní hlavně z centra tenisu, protože se tu sjíždějí největší hvězdy na turnaj.
Minulý týden jsem odtrénoval s B mužstvem a připravoval se na zápas s poslední Anconou. Jenže nakonec jsem s překvapením zůstal, a to proto, že další den jsem měl jít na předzápasový trénink s A mužstvem. Byl jsem nominován na nedělní zápas proti Atalante Bergamo a modlil se, ať jdu alespoň na lávku.
Přání se nakonec splnilo a já se mohl poprvé opravdu cítit, že do tohoto týmu patřím. Popravdě, pro mě to bylo neskutečné, lidi před zápasem obklíčili autobus, fandili, fotili… A když jsem šel na trávník před 40 000 lidmi, byl to opravdový zážitek. Teď už jen doufat a mít trochu toho štěstíčka a dostat se na chvilinku na trávník.
Zápas nezačal dobře a ve 20. minutě jsme dostali gól. Soupeř hrál opravdu dobře, a proto výsledek zůstal v poločase 0:1. Trenér po poločase vystřídal dva hráče, tudíž mi zbývala poslední šance. Nakonec, bohužel pro mě, se zranil obránce, a proto na konci střídal.
A kdo není ve fotbale zběhlý, tak asi neví, že se mohou střídat maximálně tři hráči.
Zápas skončil také špatně, protože výsledek zůstal nezměněn. Jsem rád, že jsem se přiblížil k hřišti, i když, popravdě, po zápase jsem byl trochu zklamaný. Věřil jsem, ze se tam na chvíli dostanu. Tak snad někdy ještě šance přijde. Přesto zážitek to byl suprový a hrát na olympijském stadioně v Římě, to je sen…
Jinak už se blíží dovolená, která je tady v Itálii celkem dlouhá, něco přes měsíc. Už se opravdu těším na rodinu, na přítelkyni, kamarády…. Po dlouhé sezoně to volno opravdu přijde vhod.
No, milí čtenáři, já se budu pomalu loučit, čas mě tlačí… Tak se mějte všichni co nejlépe a snad se tu za týden zase setkáme. Nashledanou.
21. dubna 2009
Dobrý den, milí čtenáři, setkáváme se po delší době.
Moc zásadního se toho nezměnilo, odehrál jsem nějakou dávku zápasů a také jednou strávil týden v Egyptě, a to s reprezentací. Aktuálně jsme vyhráli s B mužstvem Lazia ligu, neboť dvě kola před koncem máme náskok 10 bodů. Ale tato soutěž se hraje trošku jinak, čekají nás ještě zápasy s týmy ze severu Itálie, a teprve pak se rozhodne o celkovém vítězi.
Já většinou hraji zápasy pravidelně a střelecky by to mohlo byt lepší. Každopádně důležité zápasy teprve přijdou, tak snad to přijde v těchto zápasech. Zato když nastoupím, nebo trénuji s áčkem, hned je to o něčem jiném, odehrál jsem za A mužstvo přátelské utkání proti celku z nižší soutěže.
Vyhráli jsme asi 13:0. Já dal tři góly a myslím, že i na tréninku odvádím co nejvíc. Popravdě nevím co více chtějí, šanci asi nedostanu… Ale je to opravdu o něčem jiném hrát s áčkem. Mít po boku v útoku Gorana Pandeva není vůbec špatné. Ale jak říkám, tento trenér mi asi šanci nedá.
Co se týká reprezentace, odehráli jsme dvě utkání ,a to proti Egyptu a Koreji. První proti Egyptu 0:0 a druhé 2:2. Já odehrál asi 70 minut druhého zápasu. Ocitl jsem se v jedné stoprocentní šanci, ale musím uznat, ze brankář mě vychytal.
Minulý týden tu se mnou strávila přítelkyně, takže po delší době příjemné zpestření. Je pravda, že místo derby Lazio – AS Rim jsem strávil v zoo, místo na stadioně… ale co bych pro přítelkyni neudělal, že jo.
No, milí čtenáři, já se budu loučit, bohužel mě tlačí čas, a proto se snad více rozepíšu v dalším zápisníku. Tak se všichni mějte co nejlépe a příště na shledanou…
Dobrý den, milí čtenáři, setkáváme se po delší době.
Moc zásadního se toho nezměnilo, odehrál jsem nějakou dávku zápasů a také jednou strávil týden v Egyptě, a to s reprezentací. Aktuálně jsme vyhráli s B mužstvem Lazia ligu, neboť dvě kola před koncem máme náskok 10 bodů. Ale tato soutěž se hraje trošku jinak, čekají nás ještě zápasy s týmy ze severu Itálie, a teprve pak se rozhodne o celkovém vítězi.
Já většinou hraji zápasy pravidelně a střelecky by to mohlo byt lepší. Každopádně důležité zápasy teprve přijdou, tak snad to přijde v těchto zápasech. Zato když nastoupím, nebo trénuji s áčkem, hned je to o něčem jiném, odehrál jsem za A mužstvo přátelské utkání proti celku z nižší soutěže.
Vyhráli jsme asi 13:0. Já dal tři góly a myslím, že i na tréninku odvádím co nejvíc. Popravdě nevím co více chtějí, šanci asi nedostanu… Ale je to opravdu o něčem jiném hrát s áčkem. Mít po boku v útoku Gorana Pandeva není vůbec špatné. Ale jak říkám, tento trenér mi asi šanci nedá.
Co se týká reprezentace, odehráli jsme dvě utkání ,a to proti Egyptu a Koreji. První proti Egyptu 0:0 a druhé 2:2. Já odehrál asi 70 minut druhého zápasu. Ocitl jsem se v jedné stoprocentní šanci, ale musím uznat, ze brankář mě vychytal.
Minulý týden tu se mnou strávila přítelkyně, takže po delší době příjemné zpestření. Je pravda, že místo derby Lazio – AS Rim jsem strávil v zoo, místo na stadioně… ale co bych pro přítelkyni neudělal, že jo.
No, milí čtenáři, já se budu loučit, bohužel mě tlačí čas, a proto se snad více rozepíšu v dalším zápisníku. Tak se všichni mějte co nejlépe a příště na shledanou…
10. března 2009
Dobrý den, milí čtenáři. Opět máme úterý a to je den, kdy zde najdete můj zápisník.
Jak pokračuje můj život v Itálii? No, co se týká počasí, minulý týden pršelo, až na dva dny, a tento týden začal slunečně, tak snad to vydrží. Kdo si četl můj minulý zápisník tak ví, že přes víkend jsme neodehráli žádné utkání, neboť bylo odloženo na další středu. Přesto se stala jedna povzbuzující věc.
V minulém zápisníku jsem se nezmínil, že 14 dní už trénuji s áčkem a minulé úterý se mi stala příjemná věc, a to když mě trenér nominoval na utkání semifinále italského poháru proti Juventusu. Byl jsem nadšen, moc jsem si přál alespoň na lavičku. No ale tady to chodí tak, že jeden dva nominovaní zůstanou na tribuně. V koutku duše jsem věřil, že vyjde ta lavička, ale nakonec jsem byl na tribuně. Kluci vyhráli 2:1…
No a hnedka následující sobotu mě trenér opět nominoval na zápas a odcestovali jsme do Neapole, kde se hrálo v neděli. Opět jsem věděl, že jeden musí zůstat na tribuně a tentokrát jsem už si šance nedával. Klukům se opět podařilo vyhrát, a to 2:0 a byl to asi 4. vítězný zápas v řadě. Teď už je dělí 4 body od Ligy mistrů.
Já jsem moc rád, že už mám možnost být s mužstvem, trénovat s nimi, být s nimi na předzápasovém soustředění, být v šatně před utkáním, i když nakonec stejně sedím na tribuně. Je tady opravdu dost útočníků, a docela dost kvalitních. Dostat se přes Pandeva, Rocchiho nebo Zarateho je opravdu tvrdý oříšek. No každopádně nic nezvdám…
V neděli hrajeme s béčkem derby proti AS Řím. Věřím, že atmosféra bude jako minule, tyhle zápasy jsou opravdu něco víc.
Minulý týden tu se mnou strávili mí rodiče, no a to Vám povím, že bylo srandy a srandy. Bohužel opět mám přísný zákaz něco napsat:) Přesto si neodpustím jednu věc. To, když se naši odvážili jet sami do supermarketu, zatím, co já spal. Taťka má trošku problémy otvírat a zavírat auto, je to na dálkově ovládání a on na to moc nevidí.
No a prostě když vyjeli ze supermarketu, taťka to auto otevřel, ale nějak špatně. No a asi po pěti minutách si tak pěkně jeli a najednou začal pištět alarm, za jídzy:) Takže si dokážete představit ten výraz a ten zmatek. Fakt měli štěstí, že se to stalo na boční ulici kde nikdo není, protože stát se to před supermarketem…:)
No jen škoda, že jsem neměl šanci to vidět. Přesto jsem se mamčinu vyprávění opravdu zasmál. No ale zas abych je jen nepomluvil, tak můžu říct, že jsem rád, že tady byli, rodiče jsou rodiče.
Milí čtenáři, už budu končit… Mějte se všichni co nejlépe, no a snad za týden opět tady. Na shledanou.
Dobrý den, milí čtenáři. Opět máme úterý a to je den, kdy zde najdete můj zápisník.
Jak pokračuje můj život v Itálii? No, co se týká počasí, minulý týden pršelo, až na dva dny, a tento týden začal slunečně, tak snad to vydrží. Kdo si četl můj minulý zápisník tak ví, že přes víkend jsme neodehráli žádné utkání, neboť bylo odloženo na další středu. Přesto se stala jedna povzbuzující věc.
V minulém zápisníku jsem se nezmínil, že 14 dní už trénuji s áčkem a minulé úterý se mi stala příjemná věc, a to když mě trenér nominoval na utkání semifinále italského poháru proti Juventusu. Byl jsem nadšen, moc jsem si přál alespoň na lavičku. No ale tady to chodí tak, že jeden dva nominovaní zůstanou na tribuně. V koutku duše jsem věřil, že vyjde ta lavička, ale nakonec jsem byl na tribuně. Kluci vyhráli 2:1…
No a hnedka následující sobotu mě trenér opět nominoval na zápas a odcestovali jsme do Neapole, kde se hrálo v neděli. Opět jsem věděl, že jeden musí zůstat na tribuně a tentokrát jsem už si šance nedával. Klukům se opět podařilo vyhrát, a to 2:0 a byl to asi 4. vítězný zápas v řadě. Teď už je dělí 4 body od Ligy mistrů.
Já jsem moc rád, že už mám možnost být s mužstvem, trénovat s nimi, být s nimi na předzápasovém soustředění, být v šatně před utkáním, i když nakonec stejně sedím na tribuně. Je tady opravdu dost útočníků, a docela dost kvalitních. Dostat se přes Pandeva, Rocchiho nebo Zarateho je opravdu tvrdý oříšek. No každopádně nic nezvdám…
V neděli hrajeme s béčkem derby proti AS Řím. Věřím, že atmosféra bude jako minule, tyhle zápasy jsou opravdu něco víc.
Minulý týden tu se mnou strávili mí rodiče, no a to Vám povím, že bylo srandy a srandy. Bohužel opět mám přísný zákaz něco napsat:) Přesto si neodpustím jednu věc. To, když se naši odvážili jet sami do supermarketu, zatím, co já spal. Taťka má trošku problémy otvírat a zavírat auto, je to na dálkově ovládání a on na to moc nevidí.
No a prostě když vyjeli ze supermarketu, taťka to auto otevřel, ale nějak špatně. No a asi po pěti minutách si tak pěkně jeli a najednou začal pištět alarm, za jídzy:) Takže si dokážete představit ten výraz a ten zmatek. Fakt měli štěstí, že se to stalo na boční ulici kde nikdo není, protože stát se to před supermarketem…:)
No jen škoda, že jsem neměl šanci to vidět. Přesto jsem se mamčinu vyprávění opravdu zasmál. No ale zas abych je jen nepomluvil, tak můžu říct, že jsem rád, že tady byli, rodiče jsou rodiče.
Milí čtenáři, už budu končit… Mějte se všichni co nejlépe, no a snad za týden opět tady. Na shledanou.
3. března 2009
Dobrý den, milí čtenáři, tak opět po týdnu se zde setkáváme. Jako každý týden, tak i dneska začnu něco o počasí, pro ty, kteří se třeba chystají na dovolenou do Itálie:) Asi tři čtyři dny tu bylo úplně jaro a opravdu teplé počasí, no ale jak jinak od neděle zase prší, takže jsme zase na svojem.
No, a co se týká fotbalu, tak jsme absolvovali jedno utkání v Catanii. Kdo neví, tak Catania je město na poloostrově nebo ostrově (školu už nějakou dobu nemám a na zeměpis jsem byl většinou blbec) Sicílie… Každopádně je to kus, naštěstí jsme letěli letadlem.
Také zde leží jedna ze známých sopek Etna, o čemž jsem předtím také nevěděl. Byla z letadla pěkně vidět. Zápas jsme bohužel hráli na umělém povrchu. No a nakonec jsme ho se štěstím zvádli, když jsme v nastavení vstřelili jediný gól utkání. Já gól nedal, hrál jsem celé utkání a hodnotit se je těžké, ale snad to nebylo nejhorší.
No ale stala se mi celkem nepříjemná věc. A to když jsem asi ve 30. minutě šel sám na brankáře, toho jsem udělal, už na mě zívala prázdná branka a já blbec, s prominutím, jsem balon netrefil ideálně a míč se do branky nedostal, neboť ho v pohodě vykopl obránce. Jo, kdybych poslechl trenéra Nečka, ten mi vždycky říkal, ať nepodceňuji jednoduchou situaci, ať neoslavuji předem a zvedám ruce, až balon bude opravdu v síti. No snad to nenechalo na mém sebevědomí stopy:)
V sobotu se nám utkání ruší a bude se dohrávat později, a proto náš příští soupeř za dva týdny bude AS Řím. Televizní utkání a tady velice prestižní, tak snad se bude dařit. Dneska také přijedou mí rodiče, takže jim opět budu držet palce, ať sem dojedou v pořádku a ať se v tom velkým světě neztratí:)
No je pravda, že mamka se mi tady hodí, samozřejmě se na ni těším, ale potřebuju také trošku uklidit, protože já se do toho moc nemám. No a kvůli taťky mi je zase líto, že se nám právě ruší to sobotní utkání, kvůli kterému tu hlavně jel. No každopádně to tu zase budu mít zpestřené, jestli čtete moje zápisníky od začátku, tak víte, že s mými rodiči je sranda:)
No milí čtenáři, myslím, že jsem vyčerpal své řádky, a proto se s Vámi budu loučit. Tak se všichni mějte co nejlépe, ať se daří v práci či ve škole, užijte si víkend a opět v úterý se zde shledáme. Takže… na shledanou.
Dobrý den, milí čtenáři, tak opět po týdnu se zde setkáváme. Jako každý týden, tak i dneska začnu něco o počasí, pro ty, kteří se třeba chystají na dovolenou do Itálie:) Asi tři čtyři dny tu bylo úplně jaro a opravdu teplé počasí, no ale jak jinak od neděle zase prší, takže jsme zase na svojem.
No, a co se týká fotbalu, tak jsme absolvovali jedno utkání v Catanii. Kdo neví, tak Catania je město na poloostrově nebo ostrově (školu už nějakou dobu nemám a na zeměpis jsem byl většinou blbec) Sicílie… Každopádně je to kus, naštěstí jsme letěli letadlem.
Také zde leží jedna ze známých sopek Etna, o čemž jsem předtím také nevěděl. Byla z letadla pěkně vidět. Zápas jsme bohužel hráli na umělém povrchu. No a nakonec jsme ho se štěstím zvádli, když jsme v nastavení vstřelili jediný gól utkání. Já gól nedal, hrál jsem celé utkání a hodnotit se je těžké, ale snad to nebylo nejhorší.
No ale stala se mi celkem nepříjemná věc. A to když jsem asi ve 30. minutě šel sám na brankáře, toho jsem udělal, už na mě zívala prázdná branka a já blbec, s prominutím, jsem balon netrefil ideálně a míč se do branky nedostal, neboť ho v pohodě vykopl obránce. Jo, kdybych poslechl trenéra Nečka, ten mi vždycky říkal, ať nepodceňuji jednoduchou situaci, ať neoslavuji předem a zvedám ruce, až balon bude opravdu v síti. No snad to nenechalo na mém sebevědomí stopy:)
V sobotu se nám utkání ruší a bude se dohrávat později, a proto náš příští soupeř za dva týdny bude AS Řím. Televizní utkání a tady velice prestižní, tak snad se bude dařit. Dneska také přijedou mí rodiče, takže jim opět budu držet palce, ať sem dojedou v pořádku a ať se v tom velkým světě neztratí:)
No je pravda, že mamka se mi tady hodí, samozřejmě se na ni těším, ale potřebuju také trošku uklidit, protože já se do toho moc nemám. No a kvůli taťky mi je zase líto, že se nám právě ruší to sobotní utkání, kvůli kterému tu hlavně jel. No každopádně to tu zase budu mít zpestřené, jestli čtete moje zápisníky od začátku, tak víte, že s mými rodiči je sranda:)
No milí čtenáři, myslím, že jsem vyčerpal své řádky, a proto se s Vámi budu loučit. Tak se všichni mějte co nejlépe, ať se daří v práci či ve škole, užijte si víkend a opět v úterý se zde shledáme. Takže… na shledanou.
24. února 2009
Dobrý den milí čtenáři. Opět Vás zdravím z dalekého Říma, kde je aktuálně velice pěkné počasí, teploty okolo 13 stupňů a sluníčko. Doufám, že to máte doma taky tak nějak podobně. Kdo si četl minulý zápisník, tak ví, že jsem ho psal z Viareggia, z města kde jsme odehráli turnaj.
Ten nakonec skončil pro nás celkem brzo, neboť jsme vypadli už v osmifinále. Ale můžu Vám říct, že zápas to byl opravdový suprový, taky jsme hráli proti Juventusu. Opravdu pěkné televizní utkání, ve kterém jsme vypadli až na penalty. Výsledek po hodině a půl byl 2:2. A opravdu to bylo vyrovnané utkání, i když Juventus byl možná jen o trošičku lepší.
Každopádně lidé na tribuně se asi nenudili. Jedna nula jsme už prohrávali po 15 minutách, ale asi za 5 minut byla písknutá penalta na mě, kterou jsme proměnili. V druhém poločase jsme opět prohrávali, ale opět jsme dokázali vyrovnat po mojí asistenci. No a na zmíněné penalty jsme prohráli 7:6. Já jsem kopal druhou v pořadí a proměnil jsem.
No co se dá dělat, další den jsme jeli domů. O víkendu se nehrálo, takže další soutěžní uktání nás čeká tuto sobotu.
Aktuálně mi není zrovna dobře, jsem nemocný, tak doufám, že to do té soboty stihnu. Za 14 dní začíná druhá liga, takže věřím, že kluci se na sezonu připravili dobře a budou pokračovat s výsledky z konce podzimní části.
Také jsem na internetu četl co se přihodilo v neděli na ligovém utkání v Brně. Opravdu to nechápu, k fotbalu tohle nepatří, asi už by měl někdo těmto fanouškům opravdu přistřihnout hřebínek! No snad to bylo jen na úvod… Milí čtenáři, dneska už budu končit, dneska mě tlačí čas, takže těm co je to líto, nebojte, za týden se rozepíšu víc.
Tak se všichni mějte co nejlépe a za týden… Nashledanou!!
Dobrý den milí čtenáři. Opět Vás zdravím z dalekého Říma, kde je aktuálně velice pěkné počasí, teploty okolo 13 stupňů a sluníčko. Doufám, že to máte doma taky tak nějak podobně. Kdo si četl minulý zápisník, tak ví, že jsem ho psal z Viareggia, z města kde jsme odehráli turnaj.
Ten nakonec skončil pro nás celkem brzo, neboť jsme vypadli už v osmifinále. Ale můžu Vám říct, že zápas to byl opravdový suprový, taky jsme hráli proti Juventusu. Opravdu pěkné televizní utkání, ve kterém jsme vypadli až na penalty. Výsledek po hodině a půl byl 2:2. A opravdu to bylo vyrovnané utkání, i když Juventus byl možná jen o trošičku lepší.
Každopádně lidé na tribuně se asi nenudili. Jedna nula jsme už prohrávali po 15 minutách, ale asi za 5 minut byla písknutá penalta na mě, kterou jsme proměnili. V druhém poločase jsme opět prohrávali, ale opět jsme dokázali vyrovnat po mojí asistenci. No a na zmíněné penalty jsme prohráli 7:6. Já jsem kopal druhou v pořadí a proměnil jsem.
No co se dá dělat, další den jsme jeli domů. O víkendu se nehrálo, takže další soutěžní uktání nás čeká tuto sobotu.
Aktuálně mi není zrovna dobře, jsem nemocný, tak doufám, že to do té soboty stihnu. Za 14 dní začíná druhá liga, takže věřím, že kluci se na sezonu připravili dobře a budou pokračovat s výsledky z konce podzimní části.
Také jsem na internetu četl co se přihodilo v neděli na ligovém utkání v Brně. Opravdu to nechápu, k fotbalu tohle nepatří, asi už by měl někdo těmto fanouškům opravdu přistřihnout hřebínek! No snad to bylo jen na úvod… Milí čtenáři, dneska už budu končit, dneska mě tlačí čas, takže těm co je to líto, nebojte, za týden se rozepíšu víc.
Tak se všichni mějte co nejlépe a za týden… Nashledanou!!
17. února 2009
Příjemný středeční den, milí čtenáři. Dnes Vám píšu z města zvaného Viareggio, ze severu Itálie. Kdo četl minulý zápisník, tak asi ví, že jsem na turnaji. Strávil jsem tu celý minulý týden až do dneška, kdy se rozhodne jestli pojedeme domů, nebo zůstaneme.
No ale teď pojďme o týden zpět… Jak jsem minule psal, tento turnaj je pro Italy velice důležitý, kdežto já se na tyhle turnaje těžko motivuji. Ve skupině nás čekali tři soupeři - Anderlecht, FC Janov a tým z Burkina Faso. Postup čekal na první dva týmy v každé skupině.
My jsme první utkání odehráli v úterý s týmem z Burkina Faso. Vyhráli jsme ho 2:1, ale přesto to byl velice nepříjemný zápas, Afričané nás okopávali a běhali, jako by měli dvoje plíce. Já odehrál celý zápas. Druhý zápas nás čekal s Janovem, ale utkání nám nevyšlo, prohráli jsme ho 1:0, já odehrál asi posledních 20 minut.
Další utkání jsme museli vyhrát, jestli jsme chtěli postoupit. Nakonec jsme vyhráli dost přesvědčivým výsledkem 5:0, což bylo pro Belgičany příliš kruté. První gól jsme vstřelili asi po 20 minutách zápasu. Pak nás Anderlecht až do konce první půle tlačil a byl mnohem lepším mužstvem. Tak začala i druhá půle, Anderlecht spálil spoustu šancí, a proto se dostalo na nás. Po druhém gólu úplně odpadli a my jim nasypali další tři. Pro mě to bylo zvláště povedené utkání, neboť jsem vstřelil první tři góly.
Takže jsme postoupili a dnes nás čeká Juventus. Bude to hodně těžké utkání, Juventus má jednu z nejlepších rezerv, co se Itálie týká. Tak uvidíme, všechno je možné. Přesně za týden je finále, takže Vám možná ještě budu psát odsud :)
Co se týká volného času tady, je to opravdu super. Tento týden tu probíhají karnevaly, různé akce a podobně… Město je plné lidí, všichni slaví, je to jedna z největších událostí v Itálii. V neděli proběhl ten největší karneval, byly k vidění dlouhé průvody, obrovské masky a všechno možné. Mě málem jeden průvod převálcoval, naštěstí jsem za křiku mých spoluhráčů stačil utéct:)
Na mě, kluka z vesnice, to byl až moc velký rachot:) No nic, milí čtenáři, budu už muset jít. Mějte se všichni co nejlépe, co nejvíc úspěchů ať v práci nebo ve škole a za týden… Na shledanou!
Příjemný středeční den, milí čtenáři. Dnes Vám píšu z města zvaného Viareggio, ze severu Itálie. Kdo četl minulý zápisník, tak asi ví, že jsem na turnaji. Strávil jsem tu celý minulý týden až do dneška, kdy se rozhodne jestli pojedeme domů, nebo zůstaneme.
No ale teď pojďme o týden zpět… Jak jsem minule psal, tento turnaj je pro Italy velice důležitý, kdežto já se na tyhle turnaje těžko motivuji. Ve skupině nás čekali tři soupeři - Anderlecht, FC Janov a tým z Burkina Faso. Postup čekal na první dva týmy v každé skupině.
My jsme první utkání odehráli v úterý s týmem z Burkina Faso. Vyhráli jsme ho 2:1, ale přesto to byl velice nepříjemný zápas, Afričané nás okopávali a běhali, jako by měli dvoje plíce. Já odehrál celý zápas. Druhý zápas nás čekal s Janovem, ale utkání nám nevyšlo, prohráli jsme ho 1:0, já odehrál asi posledních 20 minut.
Další utkání jsme museli vyhrát, jestli jsme chtěli postoupit. Nakonec jsme vyhráli dost přesvědčivým výsledkem 5:0, což bylo pro Belgičany příliš kruté. První gól jsme vstřelili asi po 20 minutách zápasu. Pak nás Anderlecht až do konce první půle tlačil a byl mnohem lepším mužstvem. Tak začala i druhá půle, Anderlecht spálil spoustu šancí, a proto se dostalo na nás. Po druhém gólu úplně odpadli a my jim nasypali další tři. Pro mě to bylo zvláště povedené utkání, neboť jsem vstřelil první tři góly.
Takže jsme postoupili a dnes nás čeká Juventus. Bude to hodně těžké utkání, Juventus má jednu z nejlepších rezerv, co se Itálie týká. Tak uvidíme, všechno je možné. Přesně za týden je finále, takže Vám možná ještě budu psát odsud :)
Co se týká volného času tady, je to opravdu super. Tento týden tu probíhají karnevaly, různé akce a podobně… Město je plné lidí, všichni slaví, je to jedna z největších událostí v Itálii. V neděli proběhl ten největší karneval, byly k vidění dlouhé průvody, obrovské masky a všechno možné. Mě málem jeden průvod převálcoval, naštěstí jsem za křiku mých spoluhráčů stačil utéct:)
Na mě, kluka z vesnice, to byl až moc velký rachot:) No nic, milí čtenáři, budu už muset jít. Mějte se všichni co nejlépe, co nejvíc úspěchů ať v práci nebo ve škole a za týden… Na shledanou!
10. února 2009
Příjemný úterní den, milí čtenáři! Opět jsem nezklamal a přináším Vám italský zápisník Libora Kozáka.
Něco málo k počasí… myslím, že u nás v Česku se máte lépe co se týká počasí, neboť zde jen prší a prší. Jen uvažuji, jestli jsem opravdu v Itálii a ne třeba v Anglii. Takže jestli se chystáte v nejbližším čase naplánovat dovolenou, vynechejte Itálii. No minulý týden jsme odehráli jedno utkání, a to v neděli.
No a zas jsem se divil, když jsem přišel v neděli na sraz před tím zápasem a zjistil jsem, že se naše utkání vysílá v televizi. Popravdě byla to najednou o mnohem větší motivace. Netušil jsem, že vysílají taky utkání béček. A byla to určitě motivace navíc, ať už se třeba díval trenér prvního mužstva i jako moje prezentace před diváky.
Hráli jsme proti celku Neapole, jedno z lepších mužstev a nám k tomu chybělo pět pevných hráčů sestavy. Taky to tak vypadalo a po deseti minutách jsme prohrávali 1:0. A tak také skončil první poločas. Soupeř hrál o mnoho lépe a vedení si zasloužil. Mimochodem já začal hrát od začátku zápasu.
Druhý poločas jsme začli o mnoho lépe a asi po 15 minutách jsme srovnali. Neradovali jsme se ale dlouho. Za pouhou minutu už to bylo 2:1 pro soupeře. No, ale abychom mu nezůstali nic dlužni, ani oni se neradovali dlouho a z rohu jsme vyrovnali na 2:2. V posledních deseti minutách přišla moje chvíle, a to když spoluhráč vystřelil, balon se odrazil od tyče ke mně, no a takovej problém ho dostavit do prázdný brány už nebyl - 3:2.
Nakonec se ještě musím pochválit za vcelku pěkný sólo asi přes tři hráče, vlastně čtyři, s tím jedním jsem si pohrál dvakrát. No ale to už by stačilo té chvály, zas tak skvělý zápas jsem neodehrál. Kdo četl můj minulý zápisník, tak asi zhruba ví o turnaji, co mě čeká. Na ten jsme odjeli v pondělí a můžeme se vrátit po týdnu nebo až za 14 dní, podle toho, jak daleko se dostaneme.
Asi jste se lekli, že nebude zápisník, když nebudu doma. Ale nebojte, já si kvůli Vám vezmu notebook i internet s sebou, takže všechno při starém.
Jinak první mužstvo odehrálo utkáni ve Florencii a asi po páté v řadě prohráli. Ale tentokrát obrovská smůla… Také musím podotknout, že nastoupil můj spoluhráč z béčka. Takže motivace tu opravdu je. Snad bude trenér dávat šanci mladším dál.
Celý minulý týden tu se mnou strávila moje přítelkyně. Musím Vám říct, že to bylo náročné. Ale samozřejmě v dobrém slova smyslu. Také ji musím pochválit za to, jak neohroženě sama cestuje. Opět bych Vám popsal nějakou vtipnou scénu, co se mé přítelkyně týká, ale stejně jako u rodičů i u přítelkyně musím mít zavřenou pusu. Je mi to opravdu líto, už si ale na mě dávaj bacha!
No, milí čtenáři, já se zas rozepsal, takže už se budu loučit. Mějte se co nejlépe a Arrivederci za týden…
Příjemný úterní den, milí čtenáři! Opět jsem nezklamal a přináším Vám italský zápisník Libora Kozáka.
Něco málo k počasí… myslím, že u nás v Česku se máte lépe co se týká počasí, neboť zde jen prší a prší. Jen uvažuji, jestli jsem opravdu v Itálii a ne třeba v Anglii. Takže jestli se chystáte v nejbližším čase naplánovat dovolenou, vynechejte Itálii. No minulý týden jsme odehráli jedno utkání, a to v neděli.
No a zas jsem se divil, když jsem přišel v neděli na sraz před tím zápasem a zjistil jsem, že se naše utkání vysílá v televizi. Popravdě byla to najednou o mnohem větší motivace. Netušil jsem, že vysílají taky utkání béček. A byla to určitě motivace navíc, ať už se třeba díval trenér prvního mužstva i jako moje prezentace před diváky.
Hráli jsme proti celku Neapole, jedno z lepších mužstev a nám k tomu chybělo pět pevných hráčů sestavy. Taky to tak vypadalo a po deseti minutách jsme prohrávali 1:0. A tak také skončil první poločas. Soupeř hrál o mnoho lépe a vedení si zasloužil. Mimochodem já začal hrát od začátku zápasu.
Druhý poločas jsme začli o mnoho lépe a asi po 15 minutách jsme srovnali. Neradovali jsme se ale dlouho. Za pouhou minutu už to bylo 2:1 pro soupeře. No, ale abychom mu nezůstali nic dlužni, ani oni se neradovali dlouho a z rohu jsme vyrovnali na 2:2. V posledních deseti minutách přišla moje chvíle, a to když spoluhráč vystřelil, balon se odrazil od tyče ke mně, no a takovej problém ho dostavit do prázdný brány už nebyl - 3:2.
Nakonec se ještě musím pochválit za vcelku pěkný sólo asi přes tři hráče, vlastně čtyři, s tím jedním jsem si pohrál dvakrát. No ale to už by stačilo té chvály, zas tak skvělý zápas jsem neodehrál. Kdo četl můj minulý zápisník, tak asi zhruba ví o turnaji, co mě čeká. Na ten jsme odjeli v pondělí a můžeme se vrátit po týdnu nebo až za 14 dní, podle toho, jak daleko se dostaneme.
Asi jste se lekli, že nebude zápisník, když nebudu doma. Ale nebojte, já si kvůli Vám vezmu notebook i internet s sebou, takže všechno při starém.
Jinak první mužstvo odehrálo utkáni ve Florencii a asi po páté v řadě prohráli. Ale tentokrát obrovská smůla… Také musím podotknout, že nastoupil můj spoluhráč z béčka. Takže motivace tu opravdu je. Snad bude trenér dávat šanci mladším dál.
Celý minulý týden tu se mnou strávila moje přítelkyně. Musím Vám říct, že to bylo náročné. Ale samozřejmě v dobrém slova smyslu. Také ji musím pochválit za to, jak neohroženě sama cestuje. Opět bych Vám popsal nějakou vtipnou scénu, co se mé přítelkyně týká, ale stejně jako u rodičů i u přítelkyně musím mít zavřenou pusu. Je mi to opravdu líto, už si ale na mě dávaj bacha!
No, milí čtenáři, já se zas rozepsal, takže už se budu loučit. Mějte se co nejlépe a Arrivederci za týden…
3. února 2009
Dobrý den, milí čtenáři, opět se setkáváme prostřednictvím úterního zápisníku. A nepíšu sám, za zády mi radí přítelkyně, takže nezaručuju kvalitu zápisníku.
Minulý týden byl pro mě jen o tréninku, neboť jsem o víkendu nehrál. Kdo nečetl minulý zápisník, tak je to kvůli červené kartě. Nakonec mám jen jeden zápas stop, takže v sobotu budu připraven proti celku Neapole.
Kluci o víkendu vyhráli 3:0s týmem Frosinone a opět se prokázala naše nedisciplinovanost, neboť jsme dostali dvě červené karty, tak jako v minulém zápase. Opravdu to je zde běžnou záležitostí. V neděli jsem se těšil na fotbal, protože áčko nastoupilo proti AC Milán. Bylo super vidět ty hvězdy jako Beckham, Ronaldinho, Kaká… Nakonec zápas dopadl jednoznačně 3:0 pro Milán. Lazio nevyhrálo už čtvrtý zápas v řadě a fanoušci už se začínají bouřit. Dokonce už i pískají na svoje hráče, což mi nepřijde férové.
Jinak jsem celý týden strávil u televize, poněvadž se hrál tenis Australian Open. Když jsem volal přítelkyni a říkal jí, že každý den vstávám brzo kvůli tenisu, nevěřila, že bych se kvůli tomu probouzel, a proto se mě zeptala, v kolik teda vstávám. Když jsem řekl, že v devět, trošku ji to zaskočilo, rozesmálo a nakonec naštvalo. A já si uvědomil, že ona musí vstávat v šest hodin. No každopádně pro mě je to jak pro ni v šest, takže jsem se každý den koukal celé dopoledne na tenis.
A nakonec, když přijela v sobotu přítelkyně, musela se se mnou koukat v neděli "brzo ráno" na finále. Mimochodem jsem se nezmínil, že po víkendovém utkání jedeme asi na tři týdny pryč. Odehrává se totiž v jednom městečku na severu Itálie mezinárodní turnaj. Popravdě, já takové turnaje nemám moc v lásce a nikdy se nemotivuju tak, jako na soutěžní utkání. Ale nevěřil jsem, když jsem zjistil, že je to zde velice důležitý turnaj. Prý dokonce stejně důležitý jako soutěž.
Takže doufám, že se dokážu motivovat a soustředit stejně, jako v soutěži. No, milí čtenáři, já už budu pomalu končit, přítelkyně chce jet nakupovat, takže mi držte palce, nebude to snadné. Ale před ní pšššš… Tak přeji příjemný zbytek týdne, ať se Vám daří v práci či ve škole, a za týden nashledanou!
Dobrý den, milí čtenáři, opět se setkáváme prostřednictvím úterního zápisníku. A nepíšu sám, za zády mi radí přítelkyně, takže nezaručuju kvalitu zápisníku.
Minulý týden byl pro mě jen o tréninku, neboť jsem o víkendu nehrál. Kdo nečetl minulý zápisník, tak je to kvůli červené kartě. Nakonec mám jen jeden zápas stop, takže v sobotu budu připraven proti celku Neapole.
Kluci o víkendu vyhráli 3:0s týmem Frosinone a opět se prokázala naše nedisciplinovanost, neboť jsme dostali dvě červené karty, tak jako v minulém zápase. Opravdu to je zde běžnou záležitostí. V neděli jsem se těšil na fotbal, protože áčko nastoupilo proti AC Milán. Bylo super vidět ty hvězdy jako Beckham, Ronaldinho, Kaká… Nakonec zápas dopadl jednoznačně 3:0 pro Milán. Lazio nevyhrálo už čtvrtý zápas v řadě a fanoušci už se začínají bouřit. Dokonce už i pískají na svoje hráče, což mi nepřijde férové.
Jinak jsem celý týden strávil u televize, poněvadž se hrál tenis Australian Open. Když jsem volal přítelkyni a říkal jí, že každý den vstávám brzo kvůli tenisu, nevěřila, že bych se kvůli tomu probouzel, a proto se mě zeptala, v kolik teda vstávám. Když jsem řekl, že v devět, trošku ji to zaskočilo, rozesmálo a nakonec naštvalo. A já si uvědomil, že ona musí vstávat v šest hodin. No každopádně pro mě je to jak pro ni v šest, takže jsem se každý den koukal celé dopoledne na tenis.
A nakonec, když přijela v sobotu přítelkyně, musela se se mnou koukat v neděli "brzo ráno" na finále. Mimochodem jsem se nezmínil, že po víkendovém utkání jedeme asi na tři týdny pryč. Odehrává se totiž v jednom městečku na severu Itálie mezinárodní turnaj. Popravdě, já takové turnaje nemám moc v lásce a nikdy se nemotivuju tak, jako na soutěžní utkání. Ale nevěřil jsem, když jsem zjistil, že je to zde velice důležitý turnaj. Prý dokonce stejně důležitý jako soutěž.
Takže doufám, že se dokážu motivovat a soustředit stejně, jako v soutěži. No, milí čtenáři, já už budu pomalu končit, přítelkyně chce jet nakupovat, takže mi držte palce, nebude to snadné. Ale před ní pšššš… Tak přeji příjemný zbytek týdne, ať se Vám daří v práci či ve škole, a za týden nashledanou!
27. ledna 2009
Pěkný úterní den přeji z italského Říma, milí čtenáři. Aktuální počasí zde není zrovna ideální, neboť jeden den prší a je zima a den druhý svítí sluníčko a je teplo. A zrovna v den, kdy jsme hráli zápas proti celku Reggina, byl ten den s deštěm.
A déšť byl tak silný, že na hřišti se objevily obrovské kaluže a hrozilo, že se nebude hrát, ale nakonec se dohodli, že jo. No a můžu vám říct, že prvních dvacet minut to nemělo s fotbalem moc společného. Byla to spíš kombinace fotbalu a vodního póla:)
Pak se to ale udupalo a už to bylo v pohodě. Já začal hrát od začátku. A v poslední minutě poločasu jsem si vyskočil na centr ze všech sil a trefil hlavou balon jen těsně mimo branku. To mě velice mrzelo. Ale to hlavní mělo teprve přijít. Prvních 5 minut druhého poločasu jsme dokázali vstřelit dva góly a vypadalo to, že si opět dojdem, myslím, že už podeváté v řadě, za vítěztvím.
Ale… Asi 20 minut před koncem dostal protihráč balon, já ho chtěl obrát o balon skluzem, ale na tom mokrém terénu jsem se nedokázal zastavit a skluzem jsem toho protihráče doslova sejmul. Rozhodčí ke mně nasprintoval a já už věděl, že to bude červená karta, a taky se tak stalo. Takže celkem mrzutě jsem se dopotácel do kabiny. A ani za necelou minutu se v kabině objevil můj spoluhráč.
Když jsem se ho zeptal, co se stalo, řekl mi, že dostal taky červenou, a to za řeči. No a aby toho nebylo málo, za další minutu kopali soupeři penaltu, kterou proměnili - 2:1. No a hřebíček do rakve přišel v poslední minutě - 2:2. Takže opravdu hodně mrzuté utkání. Já si nezahraju minimálně jeden zápas.
Druhý spoluhráč, který byl vyloučen, to bude mít asi víc, protože dostal červenou za řeči. Asi po deseti letech jsem viděl tuhle barvu karty a opravdu to není nic závistihodného:) Opravdu mě překvapilo, jak se k tomu italové staví, pro ně je červená v celku běžná věc, takže mi nikdo ani nic neřekl, a tomu druhému vyloučenému taky ne.
Nejsem na to zvyklý, protože stát se mi to za pana Nečka, tak si to pěkně schytám a ještě bych se z toho dlouho vzpamatovával, ale bylo by to asi správně, neboť jsem oslabil tým a kvůli tomu jsme nevyhráli, takže sám jsem na sebe naštvaný.
O den později hrálo áčko doma s předposledním a dostalo 4:1 a Lazio ještě nedalo dvě penalty. Pro Lazio opravdu krutý víkend. Milí čtenáři, svůj prostor jsem už bohužel vyčerpal, nebuďte smutní, už za týden tu budu zase:) Mějte se všichni suprově, ať se vám daří a za týden na shledanou…
Pěkný úterní den přeji z italského Říma, milí čtenáři. Aktuální počasí zde není zrovna ideální, neboť jeden den prší a je zima a den druhý svítí sluníčko a je teplo. A zrovna v den, kdy jsme hráli zápas proti celku Reggina, byl ten den s deštěm.
A déšť byl tak silný, že na hřišti se objevily obrovské kaluže a hrozilo, že se nebude hrát, ale nakonec se dohodli, že jo. No a můžu vám říct, že prvních dvacet minut to nemělo s fotbalem moc společného. Byla to spíš kombinace fotbalu a vodního póla:)
Pak se to ale udupalo a už to bylo v pohodě. Já začal hrát od začátku. A v poslední minutě poločasu jsem si vyskočil na centr ze všech sil a trefil hlavou balon jen těsně mimo branku. To mě velice mrzelo. Ale to hlavní mělo teprve přijít. Prvních 5 minut druhého poločasu jsme dokázali vstřelit dva góly a vypadalo to, že si opět dojdem, myslím, že už podeváté v řadě, za vítěztvím.
Ale… Asi 20 minut před koncem dostal protihráč balon, já ho chtěl obrát o balon skluzem, ale na tom mokrém terénu jsem se nedokázal zastavit a skluzem jsem toho protihráče doslova sejmul. Rozhodčí ke mně nasprintoval a já už věděl, že to bude červená karta, a taky se tak stalo. Takže celkem mrzutě jsem se dopotácel do kabiny. A ani za necelou minutu se v kabině objevil můj spoluhráč.
Když jsem se ho zeptal, co se stalo, řekl mi, že dostal taky červenou, a to za řeči. No a aby toho nebylo málo, za další minutu kopali soupeři penaltu, kterou proměnili - 2:1. No a hřebíček do rakve přišel v poslední minutě - 2:2. Takže opravdu hodně mrzuté utkání. Já si nezahraju minimálně jeden zápas.
Druhý spoluhráč, který byl vyloučen, to bude mít asi víc, protože dostal červenou za řeči. Asi po deseti letech jsem viděl tuhle barvu karty a opravdu to není nic závistihodného:) Opravdu mě překvapilo, jak se k tomu italové staví, pro ně je červená v celku běžná věc, takže mi nikdo ani nic neřekl, a tomu druhému vyloučenému taky ne.
Nejsem na to zvyklý, protože stát se mi to za pana Nečka, tak si to pěkně schytám a ještě bych se z toho dlouho vzpamatovával, ale bylo by to asi správně, neboť jsem oslabil tým a kvůli tomu jsme nevyhráli, takže sám jsem na sebe naštvaný.
O den později hrálo áčko doma s předposledním a dostalo 4:1 a Lazio ještě nedalo dvě penalty. Pro Lazio opravdu krutý víkend. Milí čtenáři, svůj prostor jsem už bohužel vyčerpal, nebuďte smutní, už za týden tu budu zase:) Mějte se všichni suprově, ať se vám daří a za týden na shledanou…
20. ledna 2009
Dobrý den, milí čtenáři! Hlasím se Vám opět po delší době z italského Říma, kde vládne celkem slunečné počasí. Delší odmlka byla způsobena tím, že někteří odborníci, jestli jim lze tak říkat, mi ještě nezařídili internet.
Stále ho nemám, a proto píšu od kamaráda v časové tístni, proto to vemte v potaz:) Trošku se vrátím v čase, na vánoční dovolenou, kterou jsem strávil v Česku. Musím říct, že jsem si těch asi 8 dní náramně užil.
Ať už to byl povedený turnaj v hale nebo další den následující vánoční zápas, chvilky s rodinou, přítelkyní, kamarády, to vše jsem si užil a výborně si odpočal před náročnou sezonou. Od té doby jsme také odehráli dvě utkání. První v Lecce a druhé v Bari.
K tomu prvnímu bych se moc nevracel, když jsme vyhráli 3:1, ale já odehrál velice špatné utkání. Za týden v Bari to už bylo mnohem lepší. Nezačal jsem sice od začátku, ale už po 20 minutách jsem se objevil na hřišti za stavu 1:0. Hned po mé akci padl gól, a to když jsem vypíchl soupeřovi balon, asi ze šestnáctky vystřelil, brankář vyrazil do boku, kde stál osamocený spoluhráč, a ten dával do prázdné brány - 2:0.
Druhý poločas začal obrovskými neproměněnými šancemi a hlavním představitelem jsem byl já. Nebylo to možné, sám jsem se ocitl před gólmanem - nedal, sám jsem šel od půlky na gólmana - nedal, potom po pěkné samostatné akci, kdy jsem obehrál asi 4 hráče i brankáře a už jsem neměl sílou kopnout, tak jsem do toho jen tak drcl a na brankové čáře to vykopl jediný protihráč, co stál v bráně.
Když už jsem to naprosto vzdal a byl už mírně naštvaný na to, jakou mám smůlu, z ničeho nic se ke mně odrazil balon (vůbec nevím jak) a střelou zhruba z penalty jsem dal gól. Mohl jsem skutečně dát minimálně tři góly, ale je pravda, že nakonec jsem rád za ten jeden, neboť to během zápasu vypadalo na žádný.
Milí čtenáři, napadá mě toho ještě hodně, co napsat, ale opravdu nemám na to čas. Takže zbytek třeba příště. Já doufám, že jste si všichni užili vánoční svátky a silvestr. A se zpožděním bych chtěl všem popřát úspěšný nový rok a ať je ještě lepší než ten předešlý. Samozřejmě také klukům z Opavy, které čekají těžké boje v lize. Tak se všichni mějte a snad teda za týden, kdy už snad budu psát s klidem ze svého bytu. Ale znáte Italy - No problemo! A přitom problémů víc než dost. Tak za týden na shledanou…
Dobrý den, milí čtenáři! Hlasím se Vám opět po delší době z italského Říma, kde vládne celkem slunečné počasí. Delší odmlka byla způsobena tím, že někteří odborníci, jestli jim lze tak říkat, mi ještě nezařídili internet.
Stále ho nemám, a proto píšu od kamaráda v časové tístni, proto to vemte v potaz:) Trošku se vrátím v čase, na vánoční dovolenou, kterou jsem strávil v Česku. Musím říct, že jsem si těch asi 8 dní náramně užil.
Ať už to byl povedený turnaj v hale nebo další den následující vánoční zápas, chvilky s rodinou, přítelkyní, kamarády, to vše jsem si užil a výborně si odpočal před náročnou sezonou. Od té doby jsme také odehráli dvě utkání. První v Lecce a druhé v Bari.
K tomu prvnímu bych se moc nevracel, když jsme vyhráli 3:1, ale já odehrál velice špatné utkání. Za týden v Bari to už bylo mnohem lepší. Nezačal jsem sice od začátku, ale už po 20 minutách jsem se objevil na hřišti za stavu 1:0. Hned po mé akci padl gól, a to když jsem vypíchl soupeřovi balon, asi ze šestnáctky vystřelil, brankář vyrazil do boku, kde stál osamocený spoluhráč, a ten dával do prázdné brány - 2:0.
Druhý poločas začal obrovskými neproměněnými šancemi a hlavním představitelem jsem byl já. Nebylo to možné, sám jsem se ocitl před gólmanem - nedal, sám jsem šel od půlky na gólmana - nedal, potom po pěkné samostatné akci, kdy jsem obehrál asi 4 hráče i brankáře a už jsem neměl sílou kopnout, tak jsem do toho jen tak drcl a na brankové čáře to vykopl jediný protihráč, co stál v bráně.
Když už jsem to naprosto vzdal a byl už mírně naštvaný na to, jakou mám smůlu, z ničeho nic se ke mně odrazil balon (vůbec nevím jak) a střelou zhruba z penalty jsem dal gól. Mohl jsem skutečně dát minimálně tři góly, ale je pravda, že nakonec jsem rád za ten jeden, neboť to během zápasu vypadalo na žádný.
Milí čtenáři, napadá mě toho ještě hodně, co napsat, ale opravdu nemám na to čas. Takže zbytek třeba příště. Já doufám, že jste si všichni užili vánoční svátky a silvestr. A se zpožděním bych chtěl všem popřát úspěšný nový rok a ať je ještě lepší než ten předešlý. Samozřejmě také klukům z Opavy, které čekají těžké boje v lize. Tak se všichni mějte a snad teda za týden, kdy už snad budu psát s klidem ze svého bytu. Ale znáte Italy - No problemo! A přitom problémů víc než dost. Tak za týden na shledanou…
23. prosince 2008
Dobrý den, milí čtenáři, přínáším Vám italský vánoční zápisník. Určitě teď všichni zažíváte vánoční pohodu a atmosféru. Někdo jako já moc ne, neboť ještě musím shánět dárky a jsou to fakt nervy, ale příjemné.
No ale dost o Vánocích a pojďme na chvíli k fotbalu. Odehráli jsme v sobotu mistrovské utkání proti poslednímu celku soutěže Lecce pouze s jedním bodem. Nikdo si nepřipouštěl, že by se mohlo něco zvrtnout. Určitě jsme to podcenili a už se tak trochu viděli pod vánočním stromkem. Protože soupeř opravdu kousal a bylo vidět, že nemá co ztratit. Ale naštěstí vše dopadlo dobře a gólem poslední minuty prvního poločasu a také gólem poslední minuty druhého poločasu jsme vyhráli 2:0.
Ale opravdu to nebylo lehké vítěztví. Já odehrál bohužel jen asi 15 minut, což mi bylo divné, neboť jsem měl celkem formu jak střeleckou, tak i herní. Trenér si mě před zápasem zavolal a řekl mi předem, že nebudu hrát, protože se uzdravili dva útočníci a chce je taky nechat hrát, a také mě přitom pochválil za mé výkony a chtěl, ať takto pokračuju, čímž mi trošku zvedl náladu, ale i tak jsem byl naštvaný, protože jsem se opravdu cítil ve formě.
Co se týká mě, já už se velice těším domů, ať už za rodinou, za přítelkyní, za kamarády a také na pravé české jídlo:) Měl bych přijet v úterý, což je vlastně dnes, a zpátky už musím být prvního. Není to dlouhá dovolená, ale je pravda, že tak dlouho bez tréninků být nemůžu, když už hrajem 10. ledna.
A moji milí čtenáři, jestli mě budete chtít vidět, určitě bych neměl chybět na Vánočním turnaji, kde Vám můžu popsat blíže svůj život v Itálii nebo Vám vysvětlit, jak napsat opravdu dobrý zápisník:) Ne, to byla samozřejmě sranda. Jak říkám, jestli se nic závratného nestane, na Vánočním zápase bych měl být. Budu se na Vás opravdu těšit.
No, milí čtenáři, budu to muset tentokrát zkrátit, musím balit a hlavně pomoct Ježíškovi s nakupováním dárků:) To byste nevěřili, jak těžké je koupit přítelkyni dárek po třech letech vztahu, když už jí Ježíšek a já darovali opravdu vše, co se dá:) Tak snad něco vymyslíme a stihneme to.
Tak já Vám, moji milí čtenáři, přeji krásné prožití vánočních svátku a věřím, že i za týden se zde sejdeme. Tak si všichni užívejte Vánoce a příště na shledanou. Z Říma naposledy v tomto kalendářním roce.
Dobrý den, milí čtenáři, přínáším Vám italský vánoční zápisník. Určitě teď všichni zažíváte vánoční pohodu a atmosféru. Někdo jako já moc ne, neboť ještě musím shánět dárky a jsou to fakt nervy, ale příjemné.
No ale dost o Vánocích a pojďme na chvíli k fotbalu. Odehráli jsme v sobotu mistrovské utkání proti poslednímu celku soutěže Lecce pouze s jedním bodem. Nikdo si nepřipouštěl, že by se mohlo něco zvrtnout. Určitě jsme to podcenili a už se tak trochu viděli pod vánočním stromkem. Protože soupeř opravdu kousal a bylo vidět, že nemá co ztratit. Ale naštěstí vše dopadlo dobře a gólem poslední minuty prvního poločasu a také gólem poslední minuty druhého poločasu jsme vyhráli 2:0.
Ale opravdu to nebylo lehké vítěztví. Já odehrál bohužel jen asi 15 minut, což mi bylo divné, neboť jsem měl celkem formu jak střeleckou, tak i herní. Trenér si mě před zápasem zavolal a řekl mi předem, že nebudu hrát, protože se uzdravili dva útočníci a chce je taky nechat hrát, a také mě přitom pochválil za mé výkony a chtěl, ať takto pokračuju, čímž mi trošku zvedl náladu, ale i tak jsem byl naštvaný, protože jsem se opravdu cítil ve formě.
Co se týká mě, já už se velice těším domů, ať už za rodinou, za přítelkyní, za kamarády a také na pravé české jídlo:) Měl bych přijet v úterý, což je vlastně dnes, a zpátky už musím být prvního. Není to dlouhá dovolená, ale je pravda, že tak dlouho bez tréninků být nemůžu, když už hrajem 10. ledna.
A moji milí čtenáři, jestli mě budete chtít vidět, určitě bych neměl chybět na Vánočním turnaji, kde Vám můžu popsat blíže svůj život v Itálii nebo Vám vysvětlit, jak napsat opravdu dobrý zápisník:) Ne, to byla samozřejmě sranda. Jak říkám, jestli se nic závratného nestane, na Vánočním zápase bych měl být. Budu se na Vás opravdu těšit.
No, milí čtenáři, budu to muset tentokrát zkrátit, musím balit a hlavně pomoct Ježíškovi s nakupováním dárků:) To byste nevěřili, jak těžké je koupit přítelkyni dárek po třech letech vztahu, když už jí Ježíšek a já darovali opravdu vše, co se dá:) Tak snad něco vymyslíme a stihneme to.
Tak já Vám, moji milí čtenáři, přeji krásné prožití vánočních svátku a věřím, že i za týden se zde sejdeme. Tak si všichni užívejte Vánoce a příště na shledanou. Z Říma naposledy v tomto kalendářním roce.
16. prosince 2008
Příjemný den přeji Vám, kteří si rádi, nebo už jen tak přečtou tento zápisník. Vanoční atmosféra už je v plném proudu, všichni se určitě těšíte na Vánoce tak jako já. Já hlavně kvůli tomu, že budu po 5 měsících strávených v Itálii opět doma s rodinou a odpočinu si.
Jen na sebe musím prásknout, že nemám koupený ani jeden dárek, takže pevně věřím, že to stihnu.
Co se týká fotbalu, tak jsme odehráli jedno ligové utkání. Hráli jsme na půdě Fiorentiny a zápas to byl opravdu skvělý. I díky tomu, že jsme vyhráli 2:1. Před zápasem jsem byl překvapen, jak všichni tento zápas berou jinak, prostě víc. Trenér měl hodinovou přednášku, kde zdůraznil, že je to jeden z nejdůležitějších zápasů, hráči se bavili jen o soupeři…
Já díky tomu získal ještě větší motivaci a před zápasem jsem byl nervózní víc než kdy jindy. Zápas byl prvních 15 minut vyrovnaný a pak jsme vstřelili pěkný gól po pěkné akci. A pak to začalo, z jedné strany na druhou, neustále se běhalo, hra se třeba na 10 minut vůbec nepřerušila. Opravdu hráno ve vysokém tempu.
Šance na obou stranách. No a před koncem poločasu po další pěkné akci jsme dali druhý gól. V druhém poločase se tempo hry neměnilo. Nás zachránil brankář, měli dvě tutové šance. My jsme taky měli jednu. No prostě užasný zápas, a to ještě když 5 minut před koncem snížil soupeř z penalty na rozdíl jediného gólu.
Opravdu drama až do konce, nakonec jsme to zvládli, a proto si vezeme cennou výhru z velice kvalitního zápasu odehraného oběma mužstvy. Já odehrál celý zápas. Pocit jsem měl dobrý, a to ještě když se ke mně dostala pochvala trenéra či spoluhráčů. Ještě jsem nezmínil, že za Fiorentinu hráli dva Češi, Ondřej Mazuch a Jan Hable. Takže pro mě to byla ještě motivace navíc.
V sobotu nás čeká poslední utkání před Vánocemi s týmem Lecce. No a přesně za týden v úterý odlítám domů, jak už jsem se zmiňoval. Takže věřím, že utkání vyjde jak mužstvu tak i mně, ať jsou vánoční svátky o to příjemnější.
Jinak milí čtenáři, musím Vám říct, že jsem dostal od redaktora pochvalu, že moje zápisníky čtete. Za to Vám patří dík a samozřejmě to potěší. Nikdy jsem si nemyslel, že budu něco psát pro lidi a když už jo, tak jsem si fakt nemyslel, že to ti lidi budou číst. Doufám, že to také čte moje bývalá paní učitelka ze slohu, určitě by měla radost.
Budu se s Vámi loučit milí čtenáři, vše podstatné jsem Vám myslím sdělil a snad se tu za týden setkáme ve vánočním zápisníku. Všem přeji příjemný týden a loučím se s pozdravem.
Příjemný den přeji Vám, kteří si rádi, nebo už jen tak přečtou tento zápisník. Vanoční atmosféra už je v plném proudu, všichni se určitě těšíte na Vánoce tak jako já. Já hlavně kvůli tomu, že budu po 5 měsících strávených v Itálii opět doma s rodinou a odpočinu si.
Jen na sebe musím prásknout, že nemám koupený ani jeden dárek, takže pevně věřím, že to stihnu.
Co se týká fotbalu, tak jsme odehráli jedno ligové utkání. Hráli jsme na půdě Fiorentiny a zápas to byl opravdu skvělý. I díky tomu, že jsme vyhráli 2:1. Před zápasem jsem byl překvapen, jak všichni tento zápas berou jinak, prostě víc. Trenér měl hodinovou přednášku, kde zdůraznil, že je to jeden z nejdůležitějších zápasů, hráči se bavili jen o soupeři…
Já díky tomu získal ještě větší motivaci a před zápasem jsem byl nervózní víc než kdy jindy. Zápas byl prvních 15 minut vyrovnaný a pak jsme vstřelili pěkný gól po pěkné akci. A pak to začalo, z jedné strany na druhou, neustále se běhalo, hra se třeba na 10 minut vůbec nepřerušila. Opravdu hráno ve vysokém tempu.
Šance na obou stranách. No a před koncem poločasu po další pěkné akci jsme dali druhý gól. V druhém poločase se tempo hry neměnilo. Nás zachránil brankář, měli dvě tutové šance. My jsme taky měli jednu. No prostě užasný zápas, a to ještě když 5 minut před koncem snížil soupeř z penalty na rozdíl jediného gólu.
Opravdu drama až do konce, nakonec jsme to zvládli, a proto si vezeme cennou výhru z velice kvalitního zápasu odehraného oběma mužstvy. Já odehrál celý zápas. Pocit jsem měl dobrý, a to ještě když se ke mně dostala pochvala trenéra či spoluhráčů. Ještě jsem nezmínil, že za Fiorentinu hráli dva Češi, Ondřej Mazuch a Jan Hable. Takže pro mě to byla ještě motivace navíc.
V sobotu nás čeká poslední utkání před Vánocemi s týmem Lecce. No a přesně za týden v úterý odlítám domů, jak už jsem se zmiňoval. Takže věřím, že utkání vyjde jak mužstvu tak i mně, ať jsou vánoční svátky o to příjemnější.
Jinak milí čtenáři, musím Vám říct, že jsem dostal od redaktora pochvalu, že moje zápisníky čtete. Za to Vám patří dík a samozřejmě to potěší. Nikdy jsem si nemyslel, že budu něco psát pro lidi a když už jo, tak jsem si fakt nemyslel, že to ti lidi budou číst. Doufám, že to také čte moje bývalá paní učitelka ze slohu, určitě by měla radost.
Budu se s Vámi loučit milí čtenáři, vše podstatné jsem Vám myslím sdělil a snad se tu za týden setkáme ve vánočním zápisníku. Všem přeji příjemný týden a loučím se s pozdravem.
9. prosince 2008
Zdravím Vás všechny, kteří si udělali chvilku na tento krátký zápisník. Jsem zde opět s těmi nejnovějšími novinkami!
Vždy začínám počasím, tak ani teď to nebudu měnit. Zima, teplo, zima, teplo! Asi takové výkyvy jsou k vidění každý den. Jeden den je vichřice s deštěm a druhý den je bezvětří a sluníčko.
Jak jsme Vám v minulém čísle psal, čekala nás dvě utkání za B tým. Jedno ve středu a v sobotu. Ve středu jsme hráli proti týmu Ancona, poslednímu celku tabulky. Já jsem nenastoupil od začátku, což mě mrzelo, neboť předchozí zápas jsem dal gól a výkon taky nebyl z nejhorších. Šanci jsem dostal asi v 70. minutě za stavu 1:1. Vše vypadalo, že zápas skončí fiaskem pro nás, vítěztví bylo samozřejmostí. Naštěstí v 85. minutě jsme dali gól a díky tomu zápas vyhráli.
A co mě těší nejvíce, je, že ten gól jsem vstřelil já po celkem pěkně hlavičce. Věřil jsem, že jsem si řekl o místo v sestavě, a to se stalo v sobotu skutečností. Čekal nás celek Avellino, opět ze spodních míst tabulek. Ale tentokrát k podcenění nedošlo a zápas jsme vyhráli drtivě 5:0. Já jsem opět velice rád, že jsem k tomu dopomohl, a to dvěma góly.
Tento týden byl opravdu úspěšný a přeju si, aby to tak šlo dál. Uvidíme! Také to možná bylo tím, že během těchto zápasů zde byli moji rodiče, neboť je opravdu příjemné, když máte na tribuně někoho, kdo Vám opravdu fandí. Bylo to příjemné zpestření i co se týká nefotbalových věcí.
Určitě ode mne čekáte nějakou vtipnou historku právě z návštevy mých rodičů. A můžu Vám říct, že jich je opravdu mnoho a na mnoho stran:) Ale při odjezdu mi otec jasně a vyhrůžně řekl: „Libore, zkusíš se zmínit o něčem v úterním zápisníku!“ Takže je mi opravdu líto, nebudu riskovat, že na Vánoce budu sám:)
Ale můžu Vám říct, že ještě teď se při nějakých historkách mých rodičů rád zasměju:) To víte, postarší pár v Itálii, na hlídání jsem to měl těžké:) V dalším týdnu nás čeká jedno utkání, a to ve Florencii proti celku FC Fiorentina. Zde se potkám s dvěma Čechy, kteří hrají za tento tým a které možná znáte, Jan Hable a Ondřej Mazuch. Takže v dalším zápasníku Vám určitě sdělím, jak to probíhalo. Do té doby se mějte co nejlépe a v příštím týdnu na shledanou!
Zdravím Vás všechny, kteří si udělali chvilku na tento krátký zápisník. Jsem zde opět s těmi nejnovějšími novinkami!
Vždy začínám počasím, tak ani teď to nebudu měnit. Zima, teplo, zima, teplo! Asi takové výkyvy jsou k vidění každý den. Jeden den je vichřice s deštěm a druhý den je bezvětří a sluníčko.
Jak jsme Vám v minulém čísle psal, čekala nás dvě utkání za B tým. Jedno ve středu a v sobotu. Ve středu jsme hráli proti týmu Ancona, poslednímu celku tabulky. Já jsem nenastoupil od začátku, což mě mrzelo, neboť předchozí zápas jsem dal gól a výkon taky nebyl z nejhorších. Šanci jsem dostal asi v 70. minutě za stavu 1:1. Vše vypadalo, že zápas skončí fiaskem pro nás, vítěztví bylo samozřejmostí. Naštěstí v 85. minutě jsme dali gól a díky tomu zápas vyhráli.
A co mě těší nejvíce, je, že ten gól jsem vstřelil já po celkem pěkně hlavičce. Věřil jsem, že jsem si řekl o místo v sestavě, a to se stalo v sobotu skutečností. Čekal nás celek Avellino, opět ze spodních míst tabulek. Ale tentokrát k podcenění nedošlo a zápas jsme vyhráli drtivě 5:0. Já jsem opět velice rád, že jsem k tomu dopomohl, a to dvěma góly.
Tento týden byl opravdu úspěšný a přeju si, aby to tak šlo dál. Uvidíme! Také to možná bylo tím, že během těchto zápasů zde byli moji rodiče, neboť je opravdu příjemné, když máte na tribuně někoho, kdo Vám opravdu fandí. Bylo to příjemné zpestření i co se týká nefotbalových věcí.
Určitě ode mne čekáte nějakou vtipnou historku právě z návštevy mých rodičů. A můžu Vám říct, že jich je opravdu mnoho a na mnoho stran:) Ale při odjezdu mi otec jasně a vyhrůžně řekl: „Libore, zkusíš se zmínit o něčem v úterním zápisníku!“ Takže je mi opravdu líto, nebudu riskovat, že na Vánoce budu sám:)
Ale můžu Vám říct, že ještě teď se při nějakých historkách mých rodičů rád zasměju:) To víte, postarší pár v Itálii, na hlídání jsem to měl těžké:) V dalším týdnu nás čeká jedno utkání, a to ve Florencii proti celku FC Fiorentina. Zde se potkám s dvěma Čechy, kteří hrají za tento tým a které možná znáte, Jan Hable a Ondřej Mazuch. Takže v dalším zápasníku Vám určitě sdělím, jak to probíhalo. Do té doby se mějte co nejlépe a v příštím týdnu na shledanou!
2. prosince 2008
Dobrý den, milí čtenáři! Opět se Vám budu snažit přiblížit můj život v Itálii. Počasí zde vládne celkem slušné, až na to, že fouká pořád silný vítr, ale sluníčko taky každý den vykoukne, takže celkem pohoda.
Minulý týden jsme odehráli jedno mistrovské utkání v Salernu. Zase se mi stala super věc, a to když jsme vycházeli z hotelu a já se ohlédl. Vypadalo to na moře, já se zeptal spoluhráče a ten vybouchl smíchem, a když to řekl ostatním, tak vybouchli smíchem všichni. Zůstal jsem nepochopen. Ale moře to opravdu bylo.
No a teď k fotbalu! Hráli jsme na ne moc dobrém umělém hřišti. Já nastoupil od začátku. V prvním poločase jsme měli čtyři šance a všechny jsme proměnili v gól, proto bylo o osudu utkání po poločase rozhodnuto. Já se taky zapsal mezi střelce a mohl jsem i víckrát. V druhém poločase přidal každý tým po gólu a proto byl finální výsledek 5:1.
Myslím si, že pro soupeře příliš kruté, ale naše produktivita byla v sobotu opravdu výborná. Já nakonec odehrál celé utkání. Tento týden nás čekají dvě utkání, a to dvě mistrovská ve středu a v sobotu. Moji rodiče si to naplánovali opravdu skvěle, protože přijedou dnes v úterý a odjedou v neděli, takže uvidí dva zápasy, které hrajeme na domácím hřišti.
Jen mám trochu obavy o mamku, protože létání je pro ni noční můra a dokonce uvažovala, že neuvidí svého milovaného syna jen aby nemusela letět. Ale je pravda, že za chvíli budu doma, kolem 22. prosince bych měl přiletět domů. Už jsem si také pořídil českou televizi, takže co se týká života tady, už by mělo být všechno jak má.
Já se budu s Vámi pomalu loučit milí čtenáři, jak jsem zmínil, tento týden nás čekají dvě utkání, takže bude o čem psát. Všem přeji už napočnutý pracovní týden a příjemný víkend. A jestli se nic zásadního nestane, tak si mě zde za týden zase můžete přečíst. Mějte se a na shledanou.
Dobrý den, milí čtenáři! Opět se Vám budu snažit přiblížit můj život v Itálii. Počasí zde vládne celkem slušné, až na to, že fouká pořád silný vítr, ale sluníčko taky každý den vykoukne, takže celkem pohoda.
Minulý týden jsme odehráli jedno mistrovské utkání v Salernu. Zase se mi stala super věc, a to když jsme vycházeli z hotelu a já se ohlédl. Vypadalo to na moře, já se zeptal spoluhráče a ten vybouchl smíchem, a když to řekl ostatním, tak vybouchli smíchem všichni. Zůstal jsem nepochopen. Ale moře to opravdu bylo.
No a teď k fotbalu! Hráli jsme na ne moc dobrém umělém hřišti. Já nastoupil od začátku. V prvním poločase jsme měli čtyři šance a všechny jsme proměnili v gól, proto bylo o osudu utkání po poločase rozhodnuto. Já se taky zapsal mezi střelce a mohl jsem i víckrát. V druhém poločase přidal každý tým po gólu a proto byl finální výsledek 5:1.
Myslím si, že pro soupeře příliš kruté, ale naše produktivita byla v sobotu opravdu výborná. Já nakonec odehrál celé utkání. Tento týden nás čekají dvě utkání, a to dvě mistrovská ve středu a v sobotu. Moji rodiče si to naplánovali opravdu skvěle, protože přijedou dnes v úterý a odjedou v neděli, takže uvidí dva zápasy, které hrajeme na domácím hřišti.
Jen mám trochu obavy o mamku, protože létání je pro ni noční můra a dokonce uvažovala, že neuvidí svého milovaného syna jen aby nemusela letět. Ale je pravda, že za chvíli budu doma, kolem 22. prosince bych měl přiletět domů. Už jsem si také pořídil českou televizi, takže co se týká života tady, už by mělo být všechno jak má.
Já se budu s Vámi pomalu loučit milí čtenáři, jak jsem zmínil, tento týden nás čekají dvě utkání, takže bude o čem psát. Všem přeji už napočnutý pracovní týden a příjemný víkend. A jestli se nic zásadního nestane, tak si mě zde za týden zase můžete přečíst. Mějte se a na shledanou.
25. listopadu 2008
Dobrý den, milí čtenáři! Jsem zde, abych Vám příblížil svůj týden v Itálii. Počasí je zde opravdu chladné. Zimní bunda už se opravdu hodí… No ale je pravda, že u nás to je s tou zimou ještě krutější, vždyť už také sněžilo.
Co se týká fotbalu, tak jsme tento týden odehráli jedno utkání v sobotu s týmem z Palerma. Já jsem nastoupil od začátku a začal jsem opravdu dobře a aktivně. Cítil jsem se po dlouhé době zase v pohodě na hřišti. Ale bohužel, po našem tlaku, kdy já sám jsem měl dvě tutové šance a jednu, kterou bych ve formě normálně dal, a po mojí nahrávce, kdy šel spoluhráč sám na brankáře, skončil poločas 0:0.
Do druhého poločasu jsme skočili opravdu ostře a zabetonovali jsme protivníka na jeho půlce. Asi po 15 minutách druhého poločasu přišel ten vytoužený gól, který dal spoluhráč po naší pěkné akci. A pak přišlo něco, co jsem nečekal. Trenér mě sundal dolů, což jsem nechápal.
Nebylo by to možná tak divné, ale můj parťák z útoku opravdu neměl svůj den, vše co, mohl, zkazil, a ještě řval po spoluhráčích. Jenže je to reprezentant a místo v útoku má jisté, tak nemohl být vystřídán. Trenér to ale nevydržel a pět minut nato ho vystřídal. Já jsem byl naštvaný, že mě na tom hřišti nenechal dýl.
V pěti posledních minutách jsme dostali gól, a zápas tak skončil 1:1. Ale zase je pravda, že jsem mohl dát dva góly. Takže můžu být naštvaný maximálně na sebe.
Jinak tento týden přijela moje přítelkyně, takže opět nějaké zpestření. Opravdu nevím, kdy chodí do školy, když je pořád tady:) Už je zde také poznat, že přícházejí Vánoce, myslím, že to zde bude stejný chaos jako u nás. Jen nevím, jestli v Itálii chodí čert s Mikulášem, jesti se mám bát nebo ne.
Budu se s vámi loučit, milí čtenáři. Bylo mi potěšením Vám něco sdělit a teď už si jdu koupit tu zimní bundu:) Tak se všichni mějte co nejlépe, užívejte sněhu a za týden se tu opět setkáme… Na shledanou!
Dobrý den, milí čtenáři! Jsem zde, abych Vám příblížil svůj týden v Itálii. Počasí je zde opravdu chladné. Zimní bunda už se opravdu hodí… No ale je pravda, že u nás to je s tou zimou ještě krutější, vždyť už také sněžilo.
Co se týká fotbalu, tak jsme tento týden odehráli jedno utkání v sobotu s týmem z Palerma. Já jsem nastoupil od začátku a začal jsem opravdu dobře a aktivně. Cítil jsem se po dlouhé době zase v pohodě na hřišti. Ale bohužel, po našem tlaku, kdy já sám jsem měl dvě tutové šance a jednu, kterou bych ve formě normálně dal, a po mojí nahrávce, kdy šel spoluhráč sám na brankáře, skončil poločas 0:0.
Do druhého poločasu jsme skočili opravdu ostře a zabetonovali jsme protivníka na jeho půlce. Asi po 15 minutách druhého poločasu přišel ten vytoužený gól, který dal spoluhráč po naší pěkné akci. A pak přišlo něco, co jsem nečekal. Trenér mě sundal dolů, což jsem nechápal.
Nebylo by to možná tak divné, ale můj parťák z útoku opravdu neměl svůj den, vše co, mohl, zkazil, a ještě řval po spoluhráčích. Jenže je to reprezentant a místo v útoku má jisté, tak nemohl být vystřídán. Trenér to ale nevydržel a pět minut nato ho vystřídal. Já jsem byl naštvaný, že mě na tom hřišti nenechal dýl.
V pěti posledních minutách jsme dostali gól, a zápas tak skončil 1:1. Ale zase je pravda, že jsem mohl dát dva góly. Takže můžu být naštvaný maximálně na sebe.
Jinak tento týden přijela moje přítelkyně, takže opět nějaké zpestření. Opravdu nevím, kdy chodí do školy, když je pořád tady:) Už je zde také poznat, že přícházejí Vánoce, myslím, že to zde bude stejný chaos jako u nás. Jen nevím, jestli v Itálii chodí čert s Mikulášem, jesti se mám bát nebo ne.
Budu se s vámi loučit, milí čtenáři. Bylo mi potěšením Vám něco sdělit a teď už si jdu koupit tu zimní bundu:) Tak se všichni mějte co nejlépe, užívejte sněhu a za týden se tu opět setkáme… Na shledanou!
18. listopadu 2008
Ahojte, milí čtenáři! Po týdnu se zde pravidelně hlásím… Jak jsem v minulém týdnu psal, čekalo nás derby proti AS Řím, stejně jako první tým. A můžu Vám říct, že pro Římany to je opravdu svátek.
Měli jsme jiné tréninky… Jiný program před zápasem, trenér měl dlouho řeč. Diváků opravdu hodně, fandilo se, nadávalo se… Já jsem bohužel nenastoupil od začátku, ale k tomu později. Zápas začal velice vlažně, oba týmy byly hodně nervózní a spíš se kupily chyby.
Až po půl hodině hry přišel ojedinělý útok AS, náš hráč ve vápně fauloval a kopala se penalta. Tu jejich hráč s přehledem proměnil. Pak jsme tlačili my, ale do poločasu skóre zůstalo neměnné. Já naskočil asi 10 minut po pauze. A měli jsme 100% šance, které jsme nedali. A když jsme šli se spoluhráčem uplně sami dva na jednoho obránce a stačilo mi to jen přiťuknout a já bych stál sám před bránkářem, sjelo mu to po noze a nahrál to úplně jinam. A proto se radoval Řím.
Po zápase to vypadalo jako by AS vyhrál titul a my skončili v tabulce poslední. Spoluhráči nemluvili, nebavili se… Jen se smutně dívali. Je to pro ně opravdu jiný zápas. Takže tento týden asi nebude v kabině nejlepší.
A to jsem se ještě nedostal k prvnímu týmu, který prohrál stejným výsledkem 1:0. Na stadióně jsem byl, a opravdu skvělý zážitek. V hledišti 80 000 lidí rozdělených na dva tábory. Při každém souboji, pěkné akci, ztrátě míče se pískalo, a zároveň tleskalo. Jen jsem se zasnil, jak tam po hřišti běhám.
Co se týká nefotbalových věcí, moc se toho nestalo. Až na to, že jsem píchl pneumatiku a málem mi ukradli auto.
S tím ukradeným autem to je trošku jinak. Zaparkoval jsem v dvoupatrovém hlídáném parkovišti nahoře. Když jsem se vracel, samozřejmě jsem si byl jistý, že auto jsem zaparkoval dole… Když jsem auto nenašel, začal jsem zmatkovat, nadávat a málem brečet. Když za mnou přišel hlídač, řekl jsem mu, že nemám auto, a nahoře ho určitě nemám.
Přesto jsme to zkusili a ejhle… Auto tam stálo zcela v pořádku. Ale ani byste mi nevěřili, jak jsem na tom byl tu chvíli špatně.
No a co se týká kluků z Opavy, tak blahopřeju, protože ten konec podzimu zvládli na jedničku. Teď už jsou zpátky a můžou začít bojovat o špičku.
Milí čtenáři, budu se s Vámi loučit, můj čas zde vypršel. Tak já doufám, že další týden přežiju ve zdraví stejně jako vy a opět se tu sejdem. Mějte se všichni co nejlíp a na shledanou!
Z Říma Libor Kozák
Ahojte, milí čtenáři! Po týdnu se zde pravidelně hlásím… Jak jsem v minulém týdnu psal, čekalo nás derby proti AS Řím, stejně jako první tým. A můžu Vám říct, že pro Římany to je opravdu svátek.
Měli jsme jiné tréninky… Jiný program před zápasem, trenér měl dlouho řeč. Diváků opravdu hodně, fandilo se, nadávalo se… Já jsem bohužel nenastoupil od začátku, ale k tomu později. Zápas začal velice vlažně, oba týmy byly hodně nervózní a spíš se kupily chyby.
Až po půl hodině hry přišel ojedinělý útok AS, náš hráč ve vápně fauloval a kopala se penalta. Tu jejich hráč s přehledem proměnil. Pak jsme tlačili my, ale do poločasu skóre zůstalo neměnné. Já naskočil asi 10 minut po pauze. A měli jsme 100% šance, které jsme nedali. A když jsme šli se spoluhráčem uplně sami dva na jednoho obránce a stačilo mi to jen přiťuknout a já bych stál sám před bránkářem, sjelo mu to po noze a nahrál to úplně jinam. A proto se radoval Řím.
Po zápase to vypadalo jako by AS vyhrál titul a my skončili v tabulce poslední. Spoluhráči nemluvili, nebavili se… Jen se smutně dívali. Je to pro ně opravdu jiný zápas. Takže tento týden asi nebude v kabině nejlepší.
A to jsem se ještě nedostal k prvnímu týmu, který prohrál stejným výsledkem 1:0. Na stadióně jsem byl, a opravdu skvělý zážitek. V hledišti 80 000 lidí rozdělených na dva tábory. Při každém souboji, pěkné akci, ztrátě míče se pískalo, a zároveň tleskalo. Jen jsem se zasnil, jak tam po hřišti běhám.
Co se týká nefotbalových věcí, moc se toho nestalo. Až na to, že jsem píchl pneumatiku a málem mi ukradli auto.
S tím ukradeným autem to je trošku jinak. Zaparkoval jsem v dvoupatrovém hlídáném parkovišti nahoře. Když jsem se vracel, samozřejmě jsem si byl jistý, že auto jsem zaparkoval dole… Když jsem auto nenašel, začal jsem zmatkovat, nadávat a málem brečet. Když za mnou přišel hlídač, řekl jsem mu, že nemám auto, a nahoře ho určitě nemám.
Přesto jsme to zkusili a ejhle… Auto tam stálo zcela v pořádku. Ale ani byste mi nevěřili, jak jsem na tom byl tu chvíli špatně.
No a co se týká kluků z Opavy, tak blahopřeju, protože ten konec podzimu zvládli na jedničku. Teď už jsou zpátky a můžou začít bojovat o špičku.
Milí čtenáři, budu se s Vámi loučit, můj čas zde vypršel. Tak já doufám, že další týden přežiju ve zdraví stejně jako vy a opět se tu sejdem. Mějte se všichni co nejlíp a na shledanou!
Z Říma Libor Kozák
11. listopadu 2008
Zdravím Vás, milí čtenáři! Jsem opět zde ve snaze vylíčit Vám můj týden zde v Itálii.
Aktuální počasí, zde je teplo a sluníčko. Ale večer už je opravdu zima, takže už se chystám topit. Za tento týden jsme odehráli jedno utkání a to v sobotu proti celku Catania. Zápas jsme nakonec po napínavém boji zvládli a vyhráli 1:0 a jsme pevně na prvním místě B mužstev.
Já odehrál první poločas a ten jsme hráli opravdu špatně. Dotkl jsem se zhruba pětkrát míče. Vůbec jsem si nezahrál a popravdě jsem byl po zápase hodně naštvaný. Alespoň že se vyhrálo a nálada v kabině bude dobrá.
To samé lze říci i o prvním týmu, který porazil Sienu 3:0. Tento týden nás čekají dva zápasy. Ve středu Inter Milán v poháru, který už je ale celkem rozhodnutý, neboť Inter u nás vyhrál 4:1 a v sobotu velice očekávané derby proti AS Řím, stejně jako první tým. Takže tento týden je pro Lazio velmi důležitý.
Co se týká mé italštiny, tak je to stále lepší a lepší, i když jsem klukům pro smích:) Jsem velice rád, že kluci z Opavy se zvedli. Myslím si, že bod zvenku se brát musí, i když jsem zápas neviděl a nevím, jak vypadal. Snad už se kluci vyhrabali z nejhoršího a teď už půjdou tabulkou jen nahoru.
Držím Vám, chlapci, palce v tom posledním utkání podzimu. Své myšlenky jsem vyčerpal, a proto se s Vámi budu loučit, milí čtenáři! Opět bychom se zde měli setkat za týden, takže všem přeji úspěšný pracovní týden a na shledanou za týden!
Z Říma Libor Kozák
Zdravím Vás, milí čtenáři! Jsem opět zde ve snaze vylíčit Vám můj týden zde v Itálii.
Aktuální počasí, zde je teplo a sluníčko. Ale večer už je opravdu zima, takže už se chystám topit. Za tento týden jsme odehráli jedno utkání a to v sobotu proti celku Catania. Zápas jsme nakonec po napínavém boji zvládli a vyhráli 1:0 a jsme pevně na prvním místě B mužstev.
Já odehrál první poločas a ten jsme hráli opravdu špatně. Dotkl jsem se zhruba pětkrát míče. Vůbec jsem si nezahrál a popravdě jsem byl po zápase hodně naštvaný. Alespoň že se vyhrálo a nálada v kabině bude dobrá.
To samé lze říci i o prvním týmu, který porazil Sienu 3:0. Tento týden nás čekají dva zápasy. Ve středu Inter Milán v poháru, který už je ale celkem rozhodnutý, neboť Inter u nás vyhrál 4:1 a v sobotu velice očekávané derby proti AS Řím, stejně jako první tým. Takže tento týden je pro Lazio velmi důležitý.
Co se týká mé italštiny, tak je to stále lepší a lepší, i když jsem klukům pro smích:) Jsem velice rád, že kluci z Opavy se zvedli. Myslím si, že bod zvenku se brát musí, i když jsem zápas neviděl a nevím, jak vypadal. Snad už se kluci vyhrabali z nejhoršího a teď už půjdou tabulkou jen nahoru.
Držím Vám, chlapci, palce v tom posledním utkání podzimu. Své myšlenky jsem vyčerpal, a proto se s Vámi budu loučit, milí čtenáři! Opět bychom se zde měli setkat za týden, takže všem přeji úspěšný pracovní týden a na shledanou za týden!
Z Říma Libor Kozák
4. listopadu 2008
Zdravím všechny mé čtenáře, opět jsem zde, abych Vám přiblížil můj život v Itálii.
Začnu u počasí, které se přes týden zbláznilo, byly bouřky a obrovské lijáky. Ale nyní začátkem týdne už zase svítí sluníčko a teplota přesahuje 20°C. Tento týden jsme opět odehráli s B mužstvem dva zápasy. Jeden ve středu, pohár jsme hráli s velkým soupeřem Inter Milán. Finální výsledek 4:1 byl pro nás velice krutý.
Vedli jsme 1:0 po mém prodloužení hlavou a krásné střele spoluhráče. Pak jsem se ocitl v hlavní roli já, když jsem měl dvě tutovky hlavou, ale opět jsem zklamal. Zato inter využil všechny svoje šance, a proto výsledek vypadal tak jak vypadal.
No a v sobotu jsme hráli v Neapoli, což je také velice dobrý tým, co se týká B mužstva a vlastně i prvního mužstva. Nakonec jsme po dobrém výkonu vyhráli 2:0. Hrál jsem celý zápas, gól jsem nedal, ale je to snad poprvé, co jsem měl ze zápasu fakt dobrý pocit. Byla na mně penalta, ze které padl druhý gól, obránci mě neustále faulovali kolem šestnáctky, z čehož vznikaly šance a nakonec se na mě jeden hráč vyloučil.
Po zápase se dostavila pochvala, což není v Itálii moc obvyklým jevem, když útočník nedá gól. Pořád tam je to ALE! Pro mě jsou teď důležitější góly než výkon. Takže si opravdu budu muset seřídit mušku.
Jinak tu se mnou celý týden strávila přítelkyně, takže příjemné odrelaxování a trošku víc srandy. Doletěla domů v pořádku, i když bez zavazadla, které si pěkně letělo do Bratislavy. Přítelkyně brečela a já se smál.
No a jak se koukám na kluky v Opavě, tak to už konečně opravdu vypadá, že půjdou už jen nahoru. Super kluci, fandím Vám a zbývající dvě kola vyhrát. Budu se s Vámi loučit, milí čtenáři. Napsal jsem to nejstručnější a nejdůležitější co jsem mohl. Stalo se toho víc, ale to až třeba v dalším zápisníku. Tak se všichni mějte co nejlíp a hurá do nového týdne. Přeji vám mnoho zdaru a za týden na shledanou.
Z Říma Libor Kozák
Zdravím všechny mé čtenáře, opět jsem zde, abych Vám přiblížil můj život v Itálii.
Začnu u počasí, které se přes týden zbláznilo, byly bouřky a obrovské lijáky. Ale nyní začátkem týdne už zase svítí sluníčko a teplota přesahuje 20°C. Tento týden jsme opět odehráli s B mužstvem dva zápasy. Jeden ve středu, pohár jsme hráli s velkým soupeřem Inter Milán. Finální výsledek 4:1 byl pro nás velice krutý.
Vedli jsme 1:0 po mém prodloužení hlavou a krásné střele spoluhráče. Pak jsem se ocitl v hlavní roli já, když jsem měl dvě tutovky hlavou, ale opět jsem zklamal. Zato inter využil všechny svoje šance, a proto výsledek vypadal tak jak vypadal.
No a v sobotu jsme hráli v Neapoli, což je také velice dobrý tým, co se týká B mužstva a vlastně i prvního mužstva. Nakonec jsme po dobrém výkonu vyhráli 2:0. Hrál jsem celý zápas, gól jsem nedal, ale je to snad poprvé, co jsem měl ze zápasu fakt dobrý pocit. Byla na mně penalta, ze které padl druhý gól, obránci mě neustále faulovali kolem šestnáctky, z čehož vznikaly šance a nakonec se na mě jeden hráč vyloučil.
Po zápase se dostavila pochvala, což není v Itálii moc obvyklým jevem, když útočník nedá gól. Pořád tam je to ALE! Pro mě jsou teď důležitější góly než výkon. Takže si opravdu budu muset seřídit mušku.
Jinak tu se mnou celý týden strávila přítelkyně, takže příjemné odrelaxování a trošku víc srandy. Doletěla domů v pořádku, i když bez zavazadla, které si pěkně letělo do Bratislavy. Přítelkyně brečela a já se smál.
No a jak se koukám na kluky v Opavě, tak to už konečně opravdu vypadá, že půjdou už jen nahoru. Super kluci, fandím Vám a zbývající dvě kola vyhrát. Budu se s Vámi loučit, milí čtenáři. Napsal jsem to nejstručnější a nejdůležitější co jsem mohl. Stalo se toho víc, ale to až třeba v dalším zápisníku. Tak se všichni mějte co nejlíp a hurá do nového týdne. Přeji vám mnoho zdaru a za týden na shledanou.
Z Říma Libor Kozák
29. října 2008
Dobrý den, milí čtenáři! Opět se vám hlásím z Itálie.
A tentokrát nejsem sám, neboť tu se mnou teď tráví týden moje přítelkyně, která má do středy volno ze školy a zbytek, čtvrtek - pátek tzv. bulá:)
Co se týká počasí, tak je to tady oproti Česku jako den a noc. Mám informace, že u nás už pomalu mrzne… a tady je stále kolem 25 °C. Tento týden, co se týká fotbalu, byl podobný tomu minulému, protože nás také kromě mistrovského zápasu čekal ve středu pohárový zápas.
Nakonec jsme ho vyhráli 2:0 a postupujeme do dalšího kola, kde nás čeká atraktivní soupeř Inter Milán. Zápas jsem odehrál bez 5 minut celý a celkem jsem měl dobrý pocit ze zápasu, což se právě nedá říct o mistrovském zápasu v sobotu, který jsme vyhráli 3:1, ale nehráli jsme dobře.
Čekalo se, že soupeře zlomíme mnohem dřív, protože je to jeden z nejslabších soupeřů. Nakonec jsme o výhře rozhodli až v samém závěru. Hrál jsem 70 minut, a jak už jsem psal, moc se mi nedařilo a nebylo to prostě ono. Takže uvidíme, jak to bude vypadat teďka.
Jak už jsem psal, mám zde přítelkyni, takže mám o zábavu opravdu postaráno. Musím ji pochválit, že sama dorazila… z čehož jsem měl tak trošku obavy:)
Výborné je, že kluci z Opavy mákli a v sobotu vyhráli. Byl to podle mě zlomový zápas a teď už si myslím, že kluci půjdou jen nahoru. Budu se s Vámi pomalu loučit, milí čtenáři. Minulý zápisník málem zabral celou stránku a pan redaktor mi nemůže takové místo poskytnout:) Takže se všichni mějte co nejlíp, s chutí do práce a za týden opět tady. Na shledanou.
Z Říma Libor Kozák
Dobrý den, milí čtenáři! Opět se vám hlásím z Itálie.
A tentokrát nejsem sám, neboť tu se mnou teď tráví týden moje přítelkyně, která má do středy volno ze školy a zbytek, čtvrtek - pátek tzv. bulá:)
Co se týká počasí, tak je to tady oproti Česku jako den a noc. Mám informace, že u nás už pomalu mrzne… a tady je stále kolem 25 °C. Tento týden, co se týká fotbalu, byl podobný tomu minulému, protože nás také kromě mistrovského zápasu čekal ve středu pohárový zápas.
Nakonec jsme ho vyhráli 2:0 a postupujeme do dalšího kola, kde nás čeká atraktivní soupeř Inter Milán. Zápas jsem odehrál bez 5 minut celý a celkem jsem měl dobrý pocit ze zápasu, což se právě nedá říct o mistrovském zápasu v sobotu, který jsme vyhráli 3:1, ale nehráli jsme dobře.
Čekalo se, že soupeře zlomíme mnohem dřív, protože je to jeden z nejslabších soupeřů. Nakonec jsme o výhře rozhodli až v samém závěru. Hrál jsem 70 minut, a jak už jsem psal, moc se mi nedařilo a nebylo to prostě ono. Takže uvidíme, jak to bude vypadat teďka.
Jak už jsem psal, mám zde přítelkyni, takže mám o zábavu opravdu postaráno. Musím ji pochválit, že sama dorazila… z čehož jsem měl tak trošku obavy:)
Výborné je, že kluci z Opavy mákli a v sobotu vyhráli. Byl to podle mě zlomový zápas a teď už si myslím, že kluci půjdou jen nahoru. Budu se s Vámi pomalu loučit, milí čtenáři. Minulý zápisník málem zabral celou stránku a pan redaktor mi nemůže takové místo poskytnout:) Takže se všichni mějte co nejlíp, s chutí do práce a za týden opět tady. Na shledanou.
Z Říma Libor Kozák
21. října 2008
Ahojte, milí čtenáři! Opět jsem zde, abych Vám přinesl ty nežhavější novinky z Říma.
Můžu Vám říct, že ten je pořád stejný, ale já Vám píšu s mnohem lepší náladou… Vezmeme to ale postupně… Jak jsem Vám v minulém zápisníku psal, čekaly nás dva zápasy s B mužstvem. Ve středu italský pohár… Hostili jsme velmi silnou Sienu, kterou jsme nakonec po velmi dobrém výkonu rozdrtili 4:0.
Já odehrál celý zápas. Gól jsem opět nedal… ale měl jsem opravdu smůlu. Balon mě vůbec neposlouchal. Centry chodily do šestnáctky vždycky kousek ode mě. Po zápase jsem byl opravdu naštvaný, protože dali góly skoro všichni okolo mě.
No a v sobotu nás čekal, jak mi říkali spoluhráči, velmi silný celek, co se týče mládeže, Reggina. Od začátku jsem nehrál. Na konci poločasu jsme dostali gól a šli jsme do šatny s nepříznivým výsledkem. Trenér mi dal šanci asi 20 minut před koncem pořád za stavu 1:0. Já se hned ocitl ve slušné šanci, ale přestřelil jsem. Moje chvíle konečně po dlouhém čekání přišla pět minut před koncem utkání. Zhruba na penaltě jsem dostal trochu prostoru, zavřel oči a levou nohou to napálil, hlavně ať trefím branku. Balon se zatočil pěkně k tyči.
A můžu Vám říct, že radost jsem měl obrovskou. Skoro jsem oběhl celé hřiště. Protože to bylo opravdu velice důležité a prestižní utkání a jsem rád, že jsem se toho gólu dočkal právě v tomhle utkání. Zápas tedy skončil 1:1. Vím, že ten gól zase nemůžu přeceňovat, přece jen soutěž je dlouhá a je to pořád jen jeden gól. Ale i tak jsem hrozně rád, neboť to ze mě spadlo a cítím se mnohem lépe.
Ještě Vám řeknu jednu věc, která mě zaskočila. To když jsme jeli na zápas a cesta se ubírala na letiště, jsem se dozvěděl, že letíme letadlem, což mě popravdě zaskočilo:) Ale je to určitě lepší než sedět 6 hodin v autobuse.
Co se týče italštiny, pořád pilně studuju. Trošku mě ale štvou spoluhráči, ale v dobrém, protože se mi neustále smějí, to když se snažím mluvit italsky. Ale beru to s humorem a oni ještě s větším. Musí to znít opravdu srandovně, to moje půlhodinové skládání věty a ješte s tím přízvukem:)
Co se týče kluků z Opavy, tak gratuluji k vítězství a jen tak dál, ať jsme nahoře. Já se s Vámi budu loučit milí čtenáři, dneska jsem toho napsal až až. Tak se všichni mějtě co nejlíp, a jestli se nic nepokazí, za týden tu budu zase. Nashledanou!
Z Říma Libor Kozák
Ahojte, milí čtenáři! Opět jsem zde, abych Vám přinesl ty nežhavější novinky z Říma.
Můžu Vám říct, že ten je pořád stejný, ale já Vám píšu s mnohem lepší náladou… Vezmeme to ale postupně… Jak jsem Vám v minulém zápisníku psal, čekaly nás dva zápasy s B mužstvem. Ve středu italský pohár… Hostili jsme velmi silnou Sienu, kterou jsme nakonec po velmi dobrém výkonu rozdrtili 4:0.
Já odehrál celý zápas. Gól jsem opět nedal… ale měl jsem opravdu smůlu. Balon mě vůbec neposlouchal. Centry chodily do šestnáctky vždycky kousek ode mě. Po zápase jsem byl opravdu naštvaný, protože dali góly skoro všichni okolo mě.
No a v sobotu nás čekal, jak mi říkali spoluhráči, velmi silný celek, co se týče mládeže, Reggina. Od začátku jsem nehrál. Na konci poločasu jsme dostali gól a šli jsme do šatny s nepříznivým výsledkem. Trenér mi dal šanci asi 20 minut před koncem pořád za stavu 1:0. Já se hned ocitl ve slušné šanci, ale přestřelil jsem. Moje chvíle konečně po dlouhém čekání přišla pět minut před koncem utkání. Zhruba na penaltě jsem dostal trochu prostoru, zavřel oči a levou nohou to napálil, hlavně ať trefím branku. Balon se zatočil pěkně k tyči.
A můžu Vám říct, že radost jsem měl obrovskou. Skoro jsem oběhl celé hřiště. Protože to bylo opravdu velice důležité a prestižní utkání a jsem rád, že jsem se toho gólu dočkal právě v tomhle utkání. Zápas tedy skončil 1:1. Vím, že ten gól zase nemůžu přeceňovat, přece jen soutěž je dlouhá a je to pořád jen jeden gól. Ale i tak jsem hrozně rád, neboť to ze mě spadlo a cítím se mnohem lépe.
Ještě Vám řeknu jednu věc, která mě zaskočila. To když jsme jeli na zápas a cesta se ubírala na letiště, jsem se dozvěděl, že letíme letadlem, což mě popravdě zaskočilo:) Ale je to určitě lepší než sedět 6 hodin v autobuse.
Co se týče italštiny, pořád pilně studuju. Trošku mě ale štvou spoluhráči, ale v dobrém, protože se mi neustále smějí, to když se snažím mluvit italsky. Ale beru to s humorem a oni ještě s větším. Musí to znít opravdu srandovně, to moje půlhodinové skládání věty a ješte s tím přízvukem:)
Co se týče kluků z Opavy, tak gratuluji k vítězství a jen tak dál, ať jsme nahoře. Já se s Vámi budu loučit milí čtenáři, dneska jsem toho napsal až až. Tak se všichni mějtě co nejlíp, a jestli se nic nepokazí, za týden tu budu zase. Nashledanou!
Z Říma Libor Kozák
14. října 2008
Dobrý den, milí čtenáři! Opět se setkáváme prostřednictvím tohoto zápisníku. Já Vás všechny zdravím ze slunné Itálie, vypadá to, že zde začalo další léto, ale mám informace, že i u nás vládne pěkné počasí.
Jak jsem v minulém zápisníku psal, tak nás teď o víkundu čekal první mistrovský zápas za B mužstvo proti celku Bari. Zápas byl zpočátku vyrovnaný, ale dokázali jsme vstřelit první gól z penalty a hráč hostujícího celku byl vyloučen, konečný stav tak nakonec byl 3:0 pro nás.
Já odehrál přes půl hodiny, čekal jsem, že mě trenér nepostaví, sám musím uznat, že má střelecká muška je úplně vedle, a potvrdilo se to i v tomto zápase, kdy jsem se dostal do dvou hodně slibných příležitostí. Takže už ani pořádně nevím, co mi pomůže.
Další týden nás čekají dva zápasy, protože ve středu hrajeme pohár v Itálii nazýváný Coppa Italia, a v sobotu další mistrovské utkání. Také už jsem začal pořádně a hlavně pravidelně chodit na italské lekce, i když je trošku nevýhoda, že učitelka mi to vysvětluje buď anglicky, a když ani to nepomůže, tak se to snaží předvést názorně rukama nohama, takže se v hodinách celkem i nasměju.
Důležité ale je, že hodin je dost a já se musím co nejrychleji učit. V sobotu, když jsem si psal s kamarádem a ptal jsem se ho, kdy hraje Opava, tak mi sdělil nelichotivou zprávu, že Opava už hrála a prohrála. Opravdu jsem byl překvapen. Možná to je menší krize, ale já klukům věřím a doufám, že se nebudou bít o sestup, nýbrž na druhé straně tabulky o špici.
Budu se s Vámi pomalu loučit, milí čtenáři, nemůžu to natahovat. Takže se všichní mějte co nejlíp, já se budu snažit o to samé. A jestli se nic nepokazí, tak za týden tu budu zase. Pěkný den a nashledanou.
Z Říma Libor Kozák
Dobrý den, milí čtenáři! Opět se setkáváme prostřednictvím tohoto zápisníku. Já Vás všechny zdravím ze slunné Itálie, vypadá to, že zde začalo další léto, ale mám informace, že i u nás vládne pěkné počasí.
Jak jsem v minulém zápisníku psal, tak nás teď o víkundu čekal první mistrovský zápas za B mužstvo proti celku Bari. Zápas byl zpočátku vyrovnaný, ale dokázali jsme vstřelit první gól z penalty a hráč hostujícího celku byl vyloučen, konečný stav tak nakonec byl 3:0 pro nás.
Já odehrál přes půl hodiny, čekal jsem, že mě trenér nepostaví, sám musím uznat, že má střelecká muška je úplně vedle, a potvrdilo se to i v tomto zápase, kdy jsem se dostal do dvou hodně slibných příležitostí. Takže už ani pořádně nevím, co mi pomůže.
Další týden nás čekají dva zápasy, protože ve středu hrajeme pohár v Itálii nazýváný Coppa Italia, a v sobotu další mistrovské utkání. Také už jsem začal pořádně a hlavně pravidelně chodit na italské lekce, i když je trošku nevýhoda, že učitelka mi to vysvětluje buď anglicky, a když ani to nepomůže, tak se to snaží předvést názorně rukama nohama, takže se v hodinách celkem i nasměju.
Důležité ale je, že hodin je dost a já se musím co nejrychleji učit. V sobotu, když jsem si psal s kamarádem a ptal jsem se ho, kdy hraje Opava, tak mi sdělil nelichotivou zprávu, že Opava už hrála a prohrála. Opravdu jsem byl překvapen. Možná to je menší krize, ale já klukům věřím a doufám, že se nebudou bít o sestup, nýbrž na druhé straně tabulky o špici.
Budu se s Vámi pomalu loučit, milí čtenáři, nemůžu to natahovat. Takže se všichní mějte co nejlíp, já se budu snažit o to samé. A jestli se nic nepokazí, tak za týden tu budu zase. Pěkný den a nashledanou.
Z Říma Libor Kozák
7. října 2008
Ahojte milí čtenáři, opět se Vám hlásím z Říma. Počasí zde vládne chládné, čas na zimní bundu.
Co se týče fotbalu, tak jsem za tento týden odehrál pouze jeden zápas, zato velice důležitý a zajímavý, neboť jsme hráli derby proti AS Řím. Nakonec jsme vyhráli 1:0, a to zcela zaslouženě, byli jsme lepším mužstvem. Já odehrál celý zápas. Gól jsem bohužel nedal a co se týče výkonu, tak se nerad hodnotím sám. Ale snad to nebylo nejhorší.
Tuto sobotu začíná soutěž B mužstev, která bez vetších přestávek běží až do května, takže to bude asi opravdu zápřah.
Ve volném čase jsem si ještě vylepšoval byt. Nakoupil jsem si nábytek, který jsem s údivem sám složil a dal dokupy, což není moje silná stránka, pracovat rukama. Doufám, že se dočkám pochvaly od rodičů…
Teď od pondělí konečně začnu chodit na lekce italštiny, se kterými jsem přestal, neboť bylo málo času, ale nebyl to dobrý nápad, protože jsem se v italštině pohoršil. Jinak už mě kluci provedli Římem, takže kdo bude chtít jet třeba na dovolenou do Říma, klidně ať mi zavolá a já mu budu dělat průvodce.
Celý týden sleduji dění v SFC Opava a opravdu mě překvapila zpráva o změně trenéra. Takže já za sebe bych chtěl poděkovat panu Nečkovi, neboť on mi dal první šanci v mužské kategorii a právě on nade mnou vládl přísnou rukou, když jsem to občas potřeboval. A patří mu dík samozřejmě také za dvě velice úspěšné sezony v Opavě, protože 3. a 4. místo je opravdu po těžkém vzpamatování se klubu velice pěkné.
A panu Látalovi přeji hodně štěstí, zdaru a na navázání předešlých uspěšných výsledků. Já se s Vámi, milí čtenáři, budu opět loučit, v dalším týdnu bych zde měl být znova a přinesu Vám ty nejnovější novinky z Říma. Mějte se a na shledanou!
Z Říma Libor Kozák
Ahojte milí čtenáři, opět se Vám hlásím z Říma. Počasí zde vládne chládné, čas na zimní bundu.
Co se týče fotbalu, tak jsem za tento týden odehrál pouze jeden zápas, zato velice důležitý a zajímavý, neboť jsme hráli derby proti AS Řím. Nakonec jsme vyhráli 1:0, a to zcela zaslouženě, byli jsme lepším mužstvem. Já odehrál celý zápas. Gól jsem bohužel nedal a co se týče výkonu, tak se nerad hodnotím sám. Ale snad to nebylo nejhorší.
Tuto sobotu začíná soutěž B mužstev, která bez vetších přestávek běží až do května, takže to bude asi opravdu zápřah.
Ve volném čase jsem si ještě vylepšoval byt. Nakoupil jsem si nábytek, který jsem s údivem sám složil a dal dokupy, což není moje silná stránka, pracovat rukama. Doufám, že se dočkám pochvaly od rodičů…
Teď od pondělí konečně začnu chodit na lekce italštiny, se kterými jsem přestal, neboť bylo málo času, ale nebyl to dobrý nápad, protože jsem se v italštině pohoršil. Jinak už mě kluci provedli Římem, takže kdo bude chtít jet třeba na dovolenou do Říma, klidně ať mi zavolá a já mu budu dělat průvodce.
Celý týden sleduji dění v SFC Opava a opravdu mě překvapila zpráva o změně trenéra. Takže já za sebe bych chtěl poděkovat panu Nečkovi, neboť on mi dal první šanci v mužské kategorii a právě on nade mnou vládl přísnou rukou, když jsem to občas potřeboval. A patří mu dík samozřejmě také za dvě velice úspěšné sezony v Opavě, protože 3. a 4. místo je opravdu po těžkém vzpamatování se klubu velice pěkné.
A panu Látalovi přeji hodně štěstí, zdaru a na navázání předešlých uspěšných výsledků. Já se s Vámi, milí čtenáři, budu opět loučit, v dalším týdnu bych zde měl být znova a přinesu Vám ty nejnovější novinky z Říma. Mějte se a na shledanou!
Z Říma Libor Kozák
30. září 2008
Ahojte milí čtenáři! Zdravím Vás po dalším týdnu stráveném v Itálii. Počasí se vylepšilo, takže celkově byla lepší nálada. My jsme minulé pondělí odjeli s B mužstvem na 5denní turnaj.
Byl jsem ráno před odjezdem překvapen, když mi kluci sdělili, že cesta trvá 8 hodin a je to v Alpách. A můžu Vám říct, že po té strávené cestě to tam stálo opravdu za to. Bylo to tam opravdu nádherné.
Já, který na přírodu zrovna moc nedá, jsem se tam toho opravdu nabažil. Bydleli jsme v hotelu v malém městečku obklopeném horami. Vzduch svěží, sluníčko svítilo, přesto byla zima, přece jen jsme byli v horách. Dokonce šel vidět na vrcholcích hor sníh, čemuž jsem se hodně divil.
Ale už něco k fotbalu. Program byl takový, že jsme měli odehrát tři utkání, v úterý, čtvrtek a páte
Ahojte milí čtenáři! Zdravím Vás po dalším týdnu stráveném v Itálii. Počasí se vylepšilo, takže celkově byla lepší nálada. My jsme minulé pondělí odjeli s B mužstvem na 5denní turnaj.
Byl jsem ráno před odjezdem překvapen, když mi kluci sdělili, že cesta trvá 8 hodin a je to v Alpách. A můžu Vám říct, že po té strávené cestě to tam stálo opravdu za to. Bylo to tam opravdu nádherné.
Já, který na přírodu zrovna moc nedá, jsem se tam toho opravdu nabažil. Bydleli jsme v hotelu v malém městečku obklopeném horami. Vzduch svěží, sluníčko svítilo, přesto byla zima, přece jen jsme byli v horách. Dokonce šel vidět na vrcholcích hor sníh, čemuž jsem se hodně divil.
Ale už něco k fotbalu. Program byl takový, že jsme měli odehrát tři utkání, v úterý, čtvrtek a páte
