Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Celých devadesát minut pětigólovému masakru přihlížela i jedna z nových hlučínských akvizic, útočník Jan Schulmeister. Musí se však vypíchnout, že z domácích hráčů jeho hra snad jako jediná splňovala přísnější měřítka. Forvard, jenž byl do Hlučína zapůjčen z olomoucké Sigmy, se rval o každý balon, ale sám na vše stačit nemohl.

Není divu, že se po zápase nacházel ve značně rozladěném rozpoložení. Často se mizérie zoufale posledního týmu druholigové tabulky svádí na nesehranost, jenže Jan Schulmeister si nebere servítky. „Můžeme se bavit o zvyku, jenže to by bylo alibi,“ připomíná. Přečtěte si i další odpovědi rychlonohého útočníka v rozhovoru, který naší redakci poskytl krátce po utkání.

Vlašim jasně přejela Hlučín. Jaký je váš pohled na celý zápas?

Není co hodnotit. Už jen výsledek 0:5 hovoří za všechno.

V čem tkví největší problém? Proč se vašemu týmu v úvodu nové sezony vůbec nedaří?

Problém hledáme každý den. Kdybychom ho znali, tak by se věci ubíraly jiným směrem. Bavíme se o gólech ze standardek. Jedná se o osobní bránění, kdy jde chlap na chlapa, a osmdesát procent branek inkasujeme právě ze standardních situací. Pořád to samé dokola. Pak jsou zde i individuální chyby. Nevím. Každý útok smrdí gólem.

Hlučín měl i trochu smůly. Souhlasíte? Vždyť hosté z prvních pěti střel na bránu vytěžili pět gólů.

Nevím, čím to. K tomu nelze nic říct.

Před třetí brankou Vlašimi upadl ve vápně Petr Bogdaň při souboji s Martinem Schustrem. Kdyby se odpískal pokutový kop, mohlo se utkání vyvíjet úplně jiným směrem. Situace to byla minimálně sporná. Dá se tento okamžik označit za zlomový?

Teď po zápase je těžké hodnotit, zda to bylo zlomové či nikoliv. Zlomové je to, že dostaneme první gól, následně i druhý. Na nějaké penaltě pak už nesejde. Musíme branky střílet a ne jich doma pět inkasovat. Ani dva. Dva už jsou moc. No, a my jich obdržíme pět.

Po minulém kole byl odvolán z pozice hlavního trenéra Václav Daněk. Nahradil ho Jaroslav Gürtler. Je na to přece jenom ještě dost brzo, ale přesto: může být změna kouče mužstvu prospěšná?

Doufám, že ano. Ale vidíte, měl přijít nový impulz a prohrajeme 0:5. Pan Daněk i pan Gürtler do toho dávali všechno, ovšem chyba je v nás. Každý se musí zamyslet sám nad sebou a nesvádět to jeden na druhého. Chce to se podívat do zrcadla, říct si, co se dělá špatně a co jde udělat líp.

Vy osobně jste se prezentoval velmi dobrým výkonem. Dostával jste se do šancí. Dokonce se vám povedlo nastřelit tyčku a dát i gól, ale tomu v uznání zabránil pomezní, který se domníval, že šlo o postavení mimo hru. Jak jste zmíněnou situaci, kdy vám Petr Hošek posouval balon, viděl?

Myslím si, že jsem v ofsajdu nebyl, i když rozhodčí říkal, že o půlmetru ano. Nevím. Bylo to odpískané, odmávané a gól neplatil. Má úloha spočívá v tom, abych střílel branky, které jsem dnes nedal, takže všechno špatně.

U týmu nejste moc dlouho. I tak se už vaše paže může honosit kapitánskou páskou. Sedí vám tato role?

Nejde o to, že mám pásku a jsem kapitán. Přišel jsem s tím, abych mužstvu pomohl. Zatím se mi to nedaří. Sám se sebou mám co dělat. Je to tlak ze všech stran. Nevím, jak můžu týmu pomoci. Vždycky, když přijedu domů, přemýšlím nad tím do večera, nemůžu spát. Ráno se probudím a opět přemýšlím. Rozebíráme to s trenéry. Člověk si musí věřit. Musí být disciplína a také ochota.

Lidé se často ptají, proč to Hlučínu vůbec nejde. Kde pramení všechny problémy? Mužstvo se skládalo až těsně před sezonou a kádr prošel určitými změnami. Je to o tom, že jednotlivci v hlučínské sestavě na sebe nejsou zvyklí a na hřišti si tolik nerozumí?

Můžeme se bavit o zvyku, jenže to by bylo alibi. Hráči, kteří na hřišti nechají všechno a hrají na profesionální úrovni, se nemohou vymlouvat na nesehranost celého mužstva. Pokud tady fotbalista bude jezdit po zadku a dá do toho všechno, nemůžeme prohrávat 0:5.

Pojďme konkrétně k vám. Jak se vůbec zrodil přestup do Hlučína?

První kolo jsem ještě v dresu Sigmy odehrál v Plzni. Pak jsme se bavili s trenérem o mém odchodu někam, kde bych mohl pravidelně hrát. Objevily se nějaké nabídky. Čekal jsem na zahraničí, jež přišlo až v době, kdy už bylo podepsáno v Hlučíně. Jsem rád, že tady mohu hrávat pravidelně. Ozvalo se i Brno. Byl jsem tam i na tréninku. Jenže v Brně je to takové, že do ofenzivy mají dostatek hráčů a má šance dostat se na hřiště by se snížila. Jinak bych zůstal.

Podle dostupných informací měl být jedním ze zájemců i Slezský FC Opava, který v uplynulém ročníku sestoupil do MSFL. Můžete potvrdit jeho zájem?

Opava mě kontaktovala jako první. Ozval se pan Hadamczik. Budou hrát o špici, ale jedná se pořád jen o třetí ligu.

Nelitujete teď toho, že jste v Hlučíně?

Ne. Do zápasů se budu snažit dávat co nejvíce a jsem rád, že můžu oblékat hlučínský dres. Trápí mě však, co se v týmu děje. V každém utkání dostaneme tři nebo pět gólů. To mě štve. A abychom potom otočili třeba šesti brankami, to je nemožné. Ještě na domácí půdě, kam přijdou diváci, a my už o poločase prohráváme o tři góly. Takhle nejde hrát fotbal.

Mluvil jste i o nabídce ze zahraničí. O co se jednalo?

Byl to jeden tým ze Švýcarska. S ním bychom to mohli v zimě ještě dále rozjednat.

Zahraniční angažmá není ve vaší rodině zapovězeno. Vždyť váš bratr Vojtěch působil v Heraclesu hrající nizozemskou Eredivisii. Obléká ještě stále dres Almela?

Nyní mu v Heraclesu po dvou letech skončila smlouva, která nebyla prodloužena. Pod prvním trenérem hrával. Dal šest gólů, načež se trenéři vyměnili, nový kouč už měl po prvním tréninku svou jedenáctku a bylo těžké se dostat na hřiště. Komunikoval jen s hráči, jež hráli stabilně. Proto se rozhodl klub opustit.

Poslední otázka. Neuvažoval jste třeba někdy o tom, že byste cestu svého bratra následoval, kdyby se některý z tamních týmů ozval?

V té době jsme se o tom nebavili. Nabídka přišla jemu. Já se staral o svoje a o zahraničí jsem nepřemýšlel. To se změnilo až teď.

Petr Dušek