V pátek se v Městských sadech sešlo mnoho známých fotbalistů, kteří kdysi spojili své jméno s opavským klubem. Mužstvo Starých gard oplývalo význačnými fotbalovými pojmy, mezi nimiž nešlo přehlédnout téměř pětačtyřicetiletého Jana Vožníka, který svým mnohdy o několik generací mladším souputníkům značně zatápěl.

„Tento turnaj si patřičně užívám, protože kluky jsem třeba celý rok neviděl. Je ideální se tímto způsobem mezi svátky protáhnout. Na vánočním zápase v Kylešovicích budou zase jiní hráči, se kterými jsem hrál za Vítkovice. Jako například Jiří Bartl nebo Alois Grussmann a další. Je to pro nás složitější, neboť v součtu má náš tým nějakých 540 let.

Mladí proti nám, ale určitě zde svou roli hrají zkušenosti. Soupeři jsou dost běhaví, ale my si balon umíme dát pěkně do nohy,“ okomentoval Vožník a pokračoval: „I když se s ostatními nemáme příliš možností setkávat, tak fotbalově dvakrát nebo třikrát během roku jsme spolu.

Ku příležitosti otevírání nových hřišť nebo v případě, že se slaví nějaké významné fotbalové výročí v okolních vesnicích a podobně. Většinou trávím více času s bývalou vítkovickou partou, ale s Opaváky taky sem tam něco podnikneme – hlavně v zimě.“

Kariéra Jana Vožníka se dlouhodobě pojí s celky Vítkovic, Drnovic či Opavou.

Jak na to sám fotbalista vůbec vzpomíná? „Je to už o něčem jiném. Kdybych dnes měl ty roky, co tehdy, byl bych asi někde v zahraničí. Tenkrát nebyla taková možnost jít ven.“

Velké Hoštice, tak zní název obce, kde čtyřiačtyřicetiletý matador momentálně působí. Bohužel pro něj hoštický celek v podzimní části I. A třídy pouze tápal a v soutěži je nyní až poslední. „Ve Velkých Hošticích jsme rekonstruovali hřiště. Doufáme, že se nám podaří ligu udržet. Přece jen jsme začali pěti zápasy venku a poté se již nechytli.

Několikrát Hoštice odehrály velice vyrovnaná utkání. Děláme všechno pro to, aby se I. A třída minimálně udržela. Zázemí tam rozhodně je. Sehnali jsme také nějaké posily, ale vše ukáže teprve až čas,“ prozradil Vožník, který se vzápětí rozhovořil ohledně toho, zda bude také on na jaře ještě pokračovat:

„Příští týden máme schůzi, ale osobně bych nechtěl. Spíš v neděli za béčko klukům pomoci, ale v áčku se už nebudu motat. Nechám prostor mladším. Na každý pád příští rok mi bude pětačtyřicet, což je dost. Ještě se to dá hrát, ovšem druhý den to bolí a třetí je to úplně nejhorší. V této chvíli jsem s hoštickým mužstvem domluven na tom, že pokud se jich k zápasu dostaví málo, přijdu vypomoci.

Když mi trenér řekne, abych šel na lavičku, tak půjdu. Popřípadě za někoho zaskočím, ale od začátku již určitě ne.“ Bratr Jana Tomáš Vožník v současnosti válí za Štítinu, kde je s šestnácti brankami nejlepší střelec okresního přeboru. Přitom to není tak dávno, co spolu ještě v minulé sezoně oblékali dres Velkých Hoštic.

„Tomášovi pořád říkám, že mezi I. A třídou a okresním přeborem je značný rozdíl. V okresním přeboru má čas se s balonem zastavit, otočit a podívat se kolem sebe. I. A taková není. Musíte hrát skoro z jedné, protože protivník k vám rychle přistupuje. Je to zkrátka sto a jedna,“ uzavřel rozhovor Jan Vožník.

(dus)