VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Hellebrand oslavil šedesátku

Opava - V minulém týdnu oslavil šedesáté narozeniny sekretář Slezského FC Opava Josef Hellebrand. Bývalý fotbalista společně s redakcí zavzpomínal na svou fotbalovou kariéru.

25.2.2010
SDÍLEJ:

Josef HellebrandFoto: Ondřej Ludvík

S fotbalem začínal Josef Hellebrand v Bolaticích. „Na dnešní dobu jsem začínal nezvykle pozdě, až kolem jedenácti let,“ uvedl Hellebrand a dodal: „Na vesnici jsme hráli v zimě hokej, stolní tenis a lyžovali, přes léto se přehradila cesta a hráli jsme tenis, chodili jsme s kluky hrát fotbal.

Naše ulice dělala častokrát atletické závody – na poli se vymezila trať a běhalo se.“

Ve vesnickém fotbale dokázal v některých zápasech nasázet i pět nebo sedm branek. „Dával jsem góly, protože jsem byl rychlý. Během utkání jsem obráncům několikrát utekl a dával branky jako na běžicím pásu,“ ohlíží se do minulosti Hellebrand a dodává:

„Změnilo se to po mém přestupu do Opavy. V dorostu jsem zjistil, že všechno nedoženu pouze rychlostí, ale budu potřebovat i techniku.“ Pod dohledem jej měl trenér Černohorský, díky velké píli se Hellebrand rychle vykopal z třetího dorosteneckého celku až do áčka.

V tom hrával v záloze: „Hrálo se brazilským systémem 4-2-4, v záloze jsme museli ve dvou pokrýt celou šířku hřiště. Při dnešním stylu hry by to bylo nemyslitelné.“

Na dorostenecká léta vzpomíná Hellebrand velmi rád: „Častokrát jsme hrávali předzápasy na Baníku Ostrava, když hrál jeho dorost venku. Mohli jsme tak sledovat hráče Sparty, Slovanu Bratislava a dalších týmů, ve kterých působily fotbalové špičky.“

Nadějného dorostence si brzy všiml také trenér opavských mužů Milan Pouba. „Obětoval jsem tehdy fotbalu vše. U dnešních hráčů se to už tolik nevidí, všichni mají ještě nějaké další zájmy,“ zamyslel se Hellebrand a dodal: „V té době se hodně dbalo na kondici. Většinou v úterý nebo ve středu byl běžecký až atletický trénink, kdy si všichni hrábli na svoje dno.

Na závěr se běžel kilometr na čas, natahovalo nás, i když jsme nebyli najezení. Někdy pak hráči ani neměli chuť trénovat a vymýšleli si různé výmluvy, aby nemuseli chodit.“

Všechny tréninky se v té době soustředily na hřiště u koupaliště, jen v pondělí měli hráči sraz v bazénu, kde probíhala regenerace. „Na regeneraci se dbá už dlouhou dobu, dneska mají hráči jen mnohem lepší podmínky. Mohou do sauny, mají maséra, v přípravě různá soustředění,“ zamyslel se Hellebrand a dodal:

„Stadion se v Městských sadech stavěl na začátku osmdesátých let. Do té doby bylo zázemí i podmínky na mnohem horší úrovni.“

V mužské kategorii se Josefu Hellebrandovi podařilo s Opavou vybojovat postup do divize, čtvrté nejvyšší soutěže té doby. „Jeli jsme tehdy za odměnu do Splitu na dovolenou. Dovršil jsem ale věku devatenácti let a přišel mi povolávací rozkaz do Dukly Tachov, kde jsem absolvoval přípravu. Lékaři mi pak našli vadu na srdci a po několika vyšetřeních jsem dostal modrou knížku,“ řekl Hellebrand.

Kopačky ale na hřebík nepověsil, do Dolního Benešova jej zlanařil trenér Evžen Hadamczik: „Pamatuji si ho jako cílevědomého trenéra. Hodně čerpal z časopisů z Německa, když bylo nejhůř, naskočil někdy jako hrající trenér i do sestavy.“

V Benešově nakonec působil Josef Hellebrand celých šest sezon, poté podepsal přestupní lístky do Opavy. „První přípravný zápas jsem tehdy absolvoval v Ostravě proti Vítkovicím. Pak nás vzal trenér na Bazaly, kde hrál Baník s Bayernem Mnichov. Hrály za něj tehdejší fotbalové modly a my jsme mohli stát hned za střídačkami,“ vzpomíná na jeden ze svých největších fotbalových zážitků Hellebrand a pokračuje ve svém vyprávění:

„Můj přestup někdo ze závisti nahlásil na svaz jako placený, což bylo v té době zakázáno. Po disciplinárním řízení byl klub potrestán finančně, já jsem měl na dva měsíce zastavenou činnost. Takže to nebyl moc dobrý začátek.“

V Opavě hrál Hellebrand necelé dva roky, když mu v utkání rezervy spadl na koleno brankář a zranil mu křížové vazy. „V té době se ještě nedělaly plastiky vazů. Byl jsem sice na operaci, ale po rekonvalescenci už jsem nemohl naplno hrát. Každý skluz nebo rychlý pohyb kolene mne bolel, po tréninku jsem měl někdy koleno hodně nateklé,“ přiblížil rychlý konec kariéry dnešní sekretář klubu a dodává:

„Pak už to nešlo, takže jsem hrával jenom za béčko.“

Po zranění se dal na studium ekonomické školy a začal trénovat přípravky. „Dostali jsme tehdy jako hráči licenci B, v Prostějově jsem si pak udělal licenci A. Chvíli jsem trénoval dorost s Aloisem Sommerem, pak jsem přešel do Kobeřic, kde jsem byl až do roku 1988. Působili jsme jako amatéři v krajském přeboru.

Dokázali jsme v té době v tabulce předběhnout i Dolní Benešov, odkud mi po sezoně přišla nabídka na post trenéra. Vystřídal jsem trenéra Koldu a podařilo se nám postoupit přes divizi až do III. ligy,“ vyjmenovává své trenérské úspěchy Hellebrand, který v Benešově vydržel necelé tři sezony, když jej oslovil Petr Žemlík, aby dělal v Opavě sekretáře:

„Vystřídal jsem tehdy ve funkci Ivana Bartošíka. K nové práci mi tehdy neřekl prakticky nic a vše jsem se musel učit od úplných základů.“ Po postupu klubu do I. ligy se Ivan Bartošík vrátil a Josef Hellebrand měl na starost mládežnické celky. Přitom začal s vědomím klubu trénovat Krnov.

„Podařily se tam tehdy dva postupy až do III. ligy. Měl jsem ale štěstí na hráče, vždycky se podařila vytvořit výborná parta, která měla srdce a uměla udělat výsledky,“ řekl Hellebrand, který už v dnešní době netrénuje, ale na plný úvazek pracuje jako klubový sekretář:

„Sekretáři byli obvykle dva – jeden pro mládež a jeden pro muže. Dnes se některé povinnosti přeskupily a já se o organizaci mužstev starám sám.“

Po odchodu ukrajinských majitelů, kdy to vypadalo, že Slezský FC Opava úplně skončí, zůstal jako jeden z mála loajální. „Jako sekretář jsem dokázal udělat přihlášky do mládežnických soutěží. Bombardoval jsem telefonáty tehdejšího majitele Borovikova tak dlouho, až je na svaz poslal.

Mužskou soutěž se tehdy přihlásit nepodařilo a měli jsme týden na to, abychom se přihlásili alespoň do krajského přeboru. Během pár dnů jsme získali hráče, vše zastřešil primátor města Zbyněk Stanjura.

Hlasování tehdy na svazu prošlo o jediný hlas, jinak bychom museli začínat od píky,“ vzpomíná na dobu nedávno minulou Hellebrand, jehož hlavní pracovní náplní dnešních dní je organizace přípravných utkání, obsazení tréninkových ploch, zajištění rozhodčích, zdravotní služby, autobusy, soupisky, hlášenky a mnoho dalších drobností.

Ondřej Ludvík

25.2.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
11

Česko zasáhne extrémně silný vítr. Meteorologové doporučují zajistit okna

Životní pojištění, ilustrační foto

Pojištění pracovní neschopnosti může vytrhnout trn z paty

Tento týden představíme prvňáčky ZŠ Kravaře

Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka - pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic.

V Klokočově hořela sláma, požár ohrožoval kravín

Pět hasičských jednotek vyjíždělo v neděli odpoledne do Klokočova, kde začal hořet stoh s lisovanou slámou.

Koledy si zazpívají sportovní tváře okresu, chybět nesmí ani Karel Kostera

Termín letošního ročníku akce Deníku Česko zpívá koledy se neúprosně blíží. Už ve středu 13. prosince se tradiční vánoční písně v 18 hodin rozezní také opavským okresem.

O kuriózní případy nemají strážníci v regionu nouzi

Čas od času jsou strážníci v opavském i bruntálském okrese nuceni řešit situace, které dokážou vyvolat úsměv na tváři nebo nad nimiž si lidé takříkajíc ťukají na čelo. Roli v nich často hrají alkohol, zapomnětlivost i různí živočichové.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT