Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Mazura: Olympijský vítěz, který nakopal Linekera

Brno, Opava – Bývalý fotbalový obránce Josef Mazura pomohl Zbrojovce Brno k titulu, zahrál si všechny evropské poháry a končil až ve dvaačtyřiceti.

28.9.2010 1
SDÍLEJ:

Josef MazuraFoto: DENÍK / František Géla

Uprostřed zálohy vymýšleli nápadité kombinace dribléři Jarůšek s Pešicem, o smrtící ofenzivu se zase starali střelci Kroupa s Janečkou. Jejich útočné choutky sice znamenaly pravidelný přísun branek, ale vlastní obránce často nechávali na holičkách.

Proto Josef Masopust, kouč mistrovské Zbrojovky Brno z roku 1978, vsadil na spolehlivé zadáky – především na Josefa Mazuru. „Měli jsme šikovné záložníky i útočníky a trenér věděl, jak kolektiv vyvážit. Od toho jsme byli v obraně my říznější, kteří tvrdili muziku,“ přitakává fotbalová legenda.

Na místě pravého obránce se Mazura zasloužil o dosud jediný brněnský mistrovský titul. „Byl jsem hodně vitální a běhavý, čímž jsem kompenzoval nedostatky v technice. Fotbalu jsem obětoval všechno, pomáhala mi taková vesnická poctivost. Když se ohlédnu za kariérou, jsem spokojený,“ říká nyní čtyřiapadesátiletý kouč třetiligové Opavy.

Fotbal mu učaroval už od dětství, první krůčky dělal v Lysovicích na Vyškovsku, kde v patnácti letech hrál okresní přebor. „Už od školy jsem se motal na hřišti, maminka mě tam vždycky našla. Říkala mi, ať si s sebou beru i postel,“ směje se Mazura.

V sedmnácti si ho do Brna vybral proslulý mládežnický kouč Harašta, do kádru ligového dorostu se prosadil okamžitě. Tehdy coby útočník nastupoval také za reprezentační osmnáctku. „Musím poděkovat trenéru zbrojovácké juniorky Jarošovi, který to viděl jinak a v sestavě mě posouval dozadu, když chodili na výpomoc útočníci z áčka. Na pravém beku jsem se usadil až na vojně v třetiligové Dukle Tábor,“ líčí někdejší fotbalista s přezdívkou Billy či Skoťák, kterou si vysloužil kvůli ryšavým vlasům.

Do nejvyšší soutěže naskočil ve Zbrojovce už v úvodním kole mistrovského ročníku 1977/1978 místo zraněného Jindřicha Svobody. V první sezoně vynechal jediné utkání. Kvůli svatbě. „Byli jsme s trenérem domluvení, že přijedu ráno v osm hodin před zápasem se Spartou. Jenže mi vypadl odvoz a dorazil jsem až v jedenáct. Kouč Masopust se trochu zlobil a nepostavil mě, ale naštěstí jsme vyhráli 3:0,“ vzpomíná Mazura.

V roce 1978 si zahrál Pohár mistrů evropských zemí, kde Brno vypadlo ve druhém kole s Wislou Krakov. O rok později se Zbrojovka probojovala až do čtvrtfinále Poháru UEFA, ale nestačila na pozdějšího vítěze Eintracht Frankfurt.

Proti hvězdám

A Mazura bránil ofenzivní choutky jihokorejského internacionála Cha Bum-Kuna, hvězdných německých reprezentantů Bernda Hölzenbeina či Jürgena Grabowskiho. Defenzivu zase tvrdil slavný Rakušan Bruno Pezzey.

„Ve Frankfurtu jsme vedli, ale Němci do poločasu srovnali nesmyslnou penaltou a pak jsme padli 1:4. Doma jsme hráli mnohem lépe a tuším, že rozhodl právě Bum-Kun Cha,“ připomíná porážku 2:3. Jenže tím nejlepší brněnská éra historie zvolna odezněla, i když po zisku titulu skončili Jihomoravané v lize třetí a v dalším ročníku druzí.

„Na tu dobu mám nejkrásnější vzpomínky, tři roky jsme dosahovali fantastických úspěchů, nepropadli jsme ani v pohárové konfrontaci. Jenže mužstvo se neměnilo, pět šest roků zůstalo pohromadě a hráči jednoduše zestárli. Tým se nedoplňoval, někteří kluci skončili,“ vysvětluje ústup ze slávy obránce, který v nejvyšší československé soutěži odehrál 163 zápasů a vstřelil jedinou branku.

Se Zbrojovkou zažil v roce 1983 sestup do druhé ligy, o návrat usiloval marně. „Nečekal jsem, že z vrcholu spadneme tak rychle dolů. Rozdíl mezi ligami byl nejen výkonnostní a finanční, ale podepsal se také na úbytku diváků. A postoupit z každé soutěže je strašně obtížné,“ uvědomuje si Mazura.

Po třech letech odešel do zahraničí, protože dovršil potřebný třicátý rok. Na sezonu zamířil do Sankt Pöltenu, kde společně s Antonínem Panenkou vyhráli třetí rakouskou ligu. V dalším ročníku se vydal do druholigového belgického Hasseltu, ve kterém před ním trénoval Josef Masopust a působili Ján Švehlík nebo Rostislav Václavíček.

„Hrál jsem tam ještě s Jardou Netoličkou. Život byl jiný, především jsme si chtěli vydělat nějakou korunu,“ přiznává. Kariéru zakončil v rakouském SV Stockerau. „Strávil jsem tam devět let ve druhé lize a rok ve třetí, tedy kus života. První tři roky jsme bojovali o postup do nejvyšší soutěže. Udělal jsem si spoustu přátel, s nimiž se pořád navštěvujeme. Jsem dokonce zasloužilým občanem města,“ vypráví vyškovský rodák.

S druholigovým Stockerau dokonce vyhrál rakouský pohár, čímž zkompletoval sbírku účastí ve všech evropských soutěžích. V prvním kole Poháru vítězů pohárů se jeho tým střetl s anglickým Tottenhamem i s legendárním Garym Linekerem v sestavě. „Hráli jsme na sebe a byl neskutečně rychlý. Jenže gól nedal a v sedmdesáté minutě odkulhal na střídačku. Já měl nateklý prst na noze,“ ušklíbne se Mazura. Rakušané obě utkání prohráli 0:1.

S aktivním fotbalem přestal v úctyhodných dvaačtyřiceti letech

V reprezentačním áčku si připsal jediný start, když se 18. srpna 1981 podílel na Strahově na porážce výběru Evropy 4:1. V olympijském týmu ovšem zažil jeden z nejslavnějších okamžiků československé historie. V roce 1980 si pověsil na krk zlatou medaili z moskevských her.

„Obávali jsme se jídla a ubytování, ale všechno bylo na perfektní úrovni. Skupinu jsme odehráli v Leningradu (dnešní Petrohrad – pozn. red.) a po finále nás Rusové pozvali do Kremlu. Oslavovali jsme až do rána,“ vybavuje si Mazura.

Na jaké místo si vystavil cenný kov? „Medaile si hrozně vážím, ale přesně nevím, kde je založená,“ krčí rameny.

Trenérská dráha

Po skončení hráčské kariéry se ihned vrhl na dráhu koučování. Začal v Rousínově a na přelomu tisíciletí dělal asistenta Karlu Večeřovi v Drnovicích. „Karel do mě hučel, abych si udělal licenci a šel s ním trénovat. Jsem mu vděčný, protože jsem nadále mohl pokračovat s fotbalem,“ děkuje Mazura současnému lodivodu Zbrojovky.

Společně dovedli vesnický klub ke třetímu místu v Gambrinus lize a do Poháru UEFA. V roce 2002 ovšem Drnovice sestoupily a svaz je kvůli podvodům s výměnami hráčů přeřadil až do MSFL. Za dva roky se už pod vedením hlavního kouče Mazury vrátily do nejvyšší soutěže. „Jenže klub měl finanční potíže a zase sestoupil. Přesto na těch šest a půl roku nedám dopustit,“ hlásí Mazura.

Před pěti lety přišel do tonoucího Brna, které dvanáctým místem zachránil v lize. „Nepřemýšlel jsem nad tím, že jsem zpátky v Brně. Chtěl jsem pomoct. O rok později se nám povedlo páté místo, a fanoušci přesto skandovali: Mazura ven. To mi přišlo zvláštní,“ vrací se k angažmá se smutkem v hlase.

V další sezoně přijal nabídku Spartaku Trnava. S ním dokráčel až do finále Slovenského poháru, kde prohrál s Artmedií Bratislava 0:1. „V devětaosmdesáté minutě nám dal gól Zbyněk Pospěch. Překvapilo mě, jaké měla Trnava obrovské fotbalové zázemí s fantastickými fanoušky. Před mým příchodem se klub sotva udržel. Po podzimní části jsme byli třetí a sahali po Poháru UEFA, ale po porážce s Trenčínem mě vedení pět kol před koncem odvolalo,“ pokračuje trenér.

Při další štaci ve Zlíně dostal příležitost pouze v úvodních sedmi kolech, potom zamířil do druholigového Slovácka. „Kamkoli přijdu, tvořím kádr. Mužstvo jsme překopali, dostali jsme se až do finále poháru a v létě klub koupil nejvyšší soutěž. Herně jsme nepropadli, zato výsledkově ano,“ uznává Mazura.

V loňském ligovém ročníku vydržel na lavičce pětadvacet kol, osudnou se mu stala remíza 1:1 s Bohemians 1905. „Bohemka srovnala osm minut před koncem. Jsem přesvědčený, že se dvěma body navíc bych u týmu zůstal možná doteď,“ přemítá kouč, jehož všichni považují za vyznavače totální defenzivy.

„Není to pravda, holt mě tak někdo zaškatulkoval. Mám naprosto stejný vztah k obranné i útočné hře, se Slováckem jsme v prvních třech kolech dali šest branek. Záleží na situaci a hráčích, které mám k dispozici,“ brání se Mazura, jenž nyní vede s Opavou bez porážky třetí ligu.

Veškerý volný čas věnuje čtyřiapadesátiletý stratég fotbalu. „Skoro nic jiného nedělám, i když mám rád klidný život. Odpočinu si při práci okolo baráku a na zahrádce,“ povídá otec dvou synů. Ani jeden z nich se fotbalově „nepotatil“. „Jeden je molekulární biolog, druhý zase všeobecný designer. Jak se říká, že jablko nepadá daleko od stromu, v mém případě ani nevyrostl. Snad se dočkám u vnuka,“ doufá Josef Mazura.

Josef Mazura
narozen: 23. dubna 1956 ve Vyškově
post: pravý obránce

hráčská kariéra:
1964 – 1973 Sokol Lysovice
1973 – 1986 Zbrojovka Brno
1986 – 1987 VSE St. Pölten
1987 – 1988 KSC Hasselt
1988 – 1998 SV Stockerau

první liga: 163 zápasů/1 gól
reprezentace – A tým: 1/0
největší úspěchy: mistr ligy 1978, zlatá medaile z olympijských her v Moskvě 1980, vítěz Rakouského poháru 1991

trenérská kariéra:
1998 – 1999 Rousínov
1999 – 2003 Drnovice (asistent)
2003 – 2005 Drnovice
2005 – 2007 1. FC Brno
2007 – 2008 Spartak Trnava
2008 Zlín
2008 – 2010 Slovácko
od podzimu 2010 Opava

rodina: s manželkou Vlastou má syny Pavla (32) a Petra (29)
zajímavost: zahrál si všechny evropské klubové soutěže (PMEZ, PVP i Pohár UEFA)

Autor: Jaroslav Kára

28.9.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Petr Czudek.

KOOPERATIVA NBL: Praha – Opava 70:88

Babí léto v Ostravě, 18. říjen 2017. Ilustrační foto.
18

Babí léto v Ostravě. V kraji meteorologové naměřili víc než 22 stupňů

Starší muž před ženou v parku mával svým přirozením

Hodně vyděšená byla dvaačtyřicetiletá Opavanka po nedávném zážitku, který si odnesla z Městských sadů. Při procházce si totiž všimla staršího muže, jenž zrovna vyšel z křoví. Následovalo „představení“, o nějž vůbec nestála.

Kylešovice se dočkají nových hřišť, chodníků i osvětlení

Před lety prošlo změnou největší opavské sídliště Kateřinky, nyní se dostalo i na Kylešovice.

Představujeme prvňáky ZŠ Šrámkova a ZŠ Kylešovice

Deník přináší čtenářům nový seriál Naši prvňáci. Jeho prostřednictvím bude představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol na Opavsku, a to až do pololetního vysvědčení. Rodiče a blízcí žáků najdou své prvňáčky každou středu v Opavském a Hlučínském Deníku a na našem webu.

Lékaři jdou do stávky. Většina jich ve středu své ordinace neotevře

Důvodem protestu praktických lékařů je vydávání elektronických receptů i nižší úhrady od pojišťoven.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení