Jednačtyřicetiletého borce ani ve snu nepadalo, že by byl do utkání zapojen v jiné roli než divácké. „Před utkáním jsem šel kluky pozdravit. Potkal jsem se s trenérem Harazimem, který se zeptal, zda jim nechci pomoci, že mu těsně před utkáním vypadli další hráči. S tím, že bych šel na lavičku,“ přiblížil svůj sobotní příběh Michal Juchelka.

„Přece jenom Benešov je má srdcovka, kývl jsem. Půjčil jsem si kopačky, zavolal manželce, ať mě na tribuně nehledá a šel s týmem na rozcvičku,“ pousmál se fotbalista, který patřil k dlouholetým oporám Benešova ve třetí lize. Plán byl takový, že zápas si odsedí na lavičce. Realita ale byla úplně jiná. „V poločase se mě trenér ptal, nakolik minut se cítím,“ pokračoval Michal Juchelka.

Dolní Benešov - Jakubčovice nad Odrou 3:1
VIDEO: Benešov zlomil sérii. Brankář v poli, mezi střelci legendární Juchelka

V 76. minutě se skvěle technicky vybavený záložník dostal na hřiště, když vystřídal o 22 let mladšího Filipa Valu. „Šel jsem do středu zálohy,“ doplnil odchovanec dolnobenešovského fotbalu. Osm minut před koncem už zvedal ruce nad hlavou, zapsal se mezi střelce. „Je hezké dát gól, nejdůležitější ale je, že Dolní Benešov vyhrál,“ zvedl prst Michal Juchelka a kostce popsal svůj střelecký počin: „Gólman udělal dlouhý výkop, dostal jsem následně přihrávku, míč jsem si zasekl, zbavil se obránce, vylepšil střeleckou pozici a zakončil.“

Dolní Benešov s Michalem Juchelkou slavil první výhru sezony. „Jsem rád, že se kluci chytli. Byly zápasy, ve kterých hráli dobře, ale své soupeře nedokázali porazit,“ pokračoval v povídání zkušený záložník, který je zároveň i ve vedení dolnobenešovského klubu. „Proti Jakubčovicím mě kluci mile překvapili. Zápas odjezdili, bojovali všichni do posledních sil. Bylo to dáno i tím, že chyběli hráči. Do základu musel i brankář Víťa Baránek,“ vykládal Michal Juchelka.

Samozřejmě, že jeho start nezůstal bez odezvy v kabině. „Už to na mě kluci zkoušeli, že bych jim měl něco za gól přinést, takže uvidím,“ pousmál se dolnobenešovský srdcař. V kabině byl suverénně nejstarší, některým klukům by mohl dělat i tátu. „Je to tak, vlastně ze své hráčské kariéry si pamatuji jen Tomáše Moravce, taky jsem si v šatně sedl vedle něj,“ pokračoval.

Michal Juchelka se po konci v Dolním Benešově bavil fotbalem v Bohuslavicích. „Tam jsem taky skončil, věnuji se trenéřině. Mám na starosti přípravku a jezdím na zápasy i se synem, který hraje za žáky. Sám už nehraji. Jen jsem pomáhal béčku, když jich bylo málo,“ prozradil jednačtyřicetiletý fotbalista. „Na otázku, zda ještě za Benešov v krajském přeboru naskočí do hry, odpověděl: „Nikdy, neříkej nikdy. Trenér by chtěl, ale já tomu nakloněn moc nejsem.“