Kliknutím zvětšíte
Klíčovým partnerem kobeřického fotbalu je obecní úřad, který je vlastníkem celého areálu a z pětadevadesáti procent je největším přispívatelem na jeho provoz. „Za posledních osm let se nestalo, že by nám obec finančně nepomohla. Mohu říci, že naše spolupráce je na nejvyšší úrovni. Bez pomoci obce nejde fotbal a všeobecně sport dělat," říká sportovní ředitel kobeřického klubu Josef Oberherr. „Máme ještě drobné přispívatele, kteří nám především pomáhají s mládeží a dopravou," dodal nejvyšší muž kobeřické kopané.
Kobeřický fotbal pod svými křídly sdružuje šest oddílů, a to starší přípravku, mladší žáky, starší žáky, dorost, áčko, béčko. „Od příští sezony budeme ještě rozšiřovat starší přípravku o jeden tým. Máme dvaadvacet dětí a chceme, aby byli všichni vytížení," pokračuje v povídání Josef Oberherr. Vypadá to, že Kobeřičtí s nedostatkem dětí nebojují. „Máme zaregistrovaných okolo šedesáti dětí, což je dobré číslo, ale na druhou stranu stále máme rezervy. Těžké je kluky u fotbalu udržet. Stalo se nám, že někteří kluci během žákovského či dorosteneckého věku skončí, byť fotbal hrát umí. S tímto ale nebojujeme jen my," konstatoval sportovní ředitel kobeřického Sokola.
Mužské áčko Sokola je postaven na vlastních odchovancích. „Kromě tří fotbalistů jsou všichni kluci naši. Třeba Honza Buchta je u nás na hostování z Hněvošic, ale už je osm let u nás, takže je vlastně náš," pousmál se Oberherr.
Na otázku, co šéfa kobeřického fotbalu trápí, se Josef Oberherr rozhlédl po rozlehlém okolí areálu a řekl: „Ani bych neřekl, že nás něco trápí. Podařilo se nám opravit kabiny, postavit nové. Máme takové přání, vybudovat alespoň pro hlavní hřiště zavlažování a doopravit hlavní budovu, na které máme udělanou rekonstrukci elektroinstalace, vzduchotechniky a vyměněná okna, samozřejmě že za přispění obce," vyzdvihuje opět spolupráci s obecním úřadem.
Divácké návštěvy Kobeřicím můžou všichni závidět
I.A třída na Opavsku má zvuk, Kobeřice jsou v tomto směru špičkovou adresou. Fanoušci zde mají fotbal rádi. Na Štěpánkovice přišlo 650, na Bolatice 550 padesát platících diváků, takové počty třeba v Čáslavi nechodí ani na druhou ligu. „To víte, že to zahřeje u srdce. Před třemi roky přišlo na Bolatice 850 platících fanoušků," říká pyšně Oberherr. „Základem pro nás je mládež. Áčko je třešničkou na dortu," dodává vzápětí předseda Sokolu Kobeřice. Na otázku, zda by Kobeřickým neslušela vyšší soutěž, Josef Oberherr odpovídá: „Lákalo by nás hrát výše, ale nikam se za každou cenu netlačíme."
Jednou z velkých postav mužstva je Pavel Harazim, brzy čtyřiačtyřicetiletý veterán s řadou prvoligových zkušeností, v klubu si zatím jeho konec nedokáží představit. „S Pavlem budeme muset pohovořit, chceme, aby hrál dál," uzavřela jedna z velkých duší kobeřického fotbalu.
Trenér Tomáš Kamrád: V Kobeřicích pracujete pod tlakem, což je dobře
Kobeřice - Významnou osobnost má fotbalový klub z Kobeřic i na trenérské lavičce. Tým má pod palcem místní rodák Tomáš Kamrád, kdysi výborný fotbalista druholigové Opavy. Bývalý trenér opavské mládeže a třetiligového Dolního Benešova si trénování v I. A třídě užívá, nabídce z vyšší soutěže by se ale nebránil. Mrzí ho, že jeho tým se v posledních kolech výsledkově trápí, velmi pozitivně vnímá kobeřického fanouška, který je sice náročný, ale na zápasy chodí v hojném počtu.
Není pro vás trénování v I. A třídě málo?
Když to vezmu z druhé strany a podívám se, co jsou z okresu za mužstva v soutěžích, tak až tak špatné to není. Nějaké nabídky jsem dostal, ale neoslovily mě. Práce v Kobeřicích mě baví, až na Pavla Harazima máme mladé kluky, s kterými se dá pracovat.
V minulosti jste pracoval u opavské mládeže…Tahle práce vás neláká?
Za Pavla Hadamczika jsem rok u opavské mládeže pracoval, pak jsem odešel do Dolního Benešova. Vím, že se vykládalo, že by měli v Opavě trénovat hlavně odchovanci, ale já jsem žádnou konkrétní nabídku nedostal.
Jste kobeřickým rodákem, cítíte na lavičce větší zodpovědnost, než když jste trénoval třeba v Dolním Benešově?
V Kobeřicích jsou diváci hodně nároční. Tím, že mě tady všichni znají, tak na nás tlak vytvářejí docela velký. Jsem ale za něj rád. Nemůžeme dovolit něco, co nemá logiku. Spíše jsem za to vděčný, když jedeme ven, máme sto lidí za sebou. Snažíme se i venku hrát fotbal. Když se nám nedaří, dají nám to fanoušci v uvozovkách sežrat. Tím, že poslední zápasy nám nevycházejí, mají mladí z nich trochu strach. Je to pro ně velká škola, dostali jsme se na druhé místo, ale teď jsme nevyhráli pět zápasů v řadě a tlak si na sebe vyvíjíme čím dal větší.¨
Máte poměrně mladé mužstvo…
Je to dobře, dá se s ním pracovat. V létě ale musíme tým vhodně doplnit. Končí Mrva, našel si práci v Praze. Máme ale vyhlédnuté opět mladé kluky.
Živíte v sobě myšlenku jít s Kobeřicemi do kraje?
Postupovat, nepostupovat. Pro nás by mělo být hlavním cílem skončit na prvním nebo druhém místě a pak by se vidělo. Letos jsme o druhou příčku bojovali. Na první Rýmařov jsme neměli, přece jenom měl ve svém středu řadu hráčů se zkušenostmi z vyšších soutěží. Škoda posledních kol, která jsme pokazili, tím jsme zhatili naši celoroční práci. Je to fotbal, tak to musíme brát. Třeba Bolatice loni vyhrály, ale postup odmítly, přece jenom kádr mají ze starších hráčů, kteří nechtěli výše. Být tahle možnost u nás, určitě bychom do kraje šli. Máme mladý tým a kluci by se chtěli ještě ukázat, ať už je to Wirth, Stuchlík, Boček nebo Schreier.
Jak vnímáte fakt, že v Dolním Benešově jste trénoval tým ve třetí lize a chodily na vás necelé dvě stovky diváků. Ted´v I. A třídě i 500?
V I. A třídě je každý zápas derby. Utkání jsou vyhecovaná, hrají proti sobě okolní vesnice. Každý se na tato utkání těší, je to ideální stav.
O vaše mladé hráče je určtiě zájem…
O kluky je zájem. Třeba u Rendy Wirtha je dobré, že jsme ho udělali na přestup, protože kdyby byl na hostování, tak ho neudržíme. Máme spolu dohodu, že pokud tu budu já, tak neodejde.
Jan Buchta: Bylo by krásné zahrát si vyšší soutěž
Kobeřice - Už několik sezon je pevným pilířem kobeřické defenzivy stoper Jan Buchta. Devětadvacetiletý voják z povolání se může pyšnit i tím, že si v minulosti zahrál vyšší soutěž. V divizním Lipníku nad Bečvou ho dokonce jako trenér vedl Jiří Neček.
Jenomže fotbal v Lipníku začal upadat a hněvošický rodák řešil svou fotbalovou budoucnost. Oslovila ho nabídka z Kobeřic. „V Kobeřicích se dělá fotbal dobře, podívejte se kolem," ukazuje na dvě hřiště, tenisové kurty Jan Buchta a dodává: „Mám tady spoustu známých." Divizi tak vyměnil za I. A třídu. „Mrzelo mě, že jdu z divize pryč, ale fotbal v Lipníku začal upadat. To, že hraji níže, mi vynahrazuje skvělá parta, která v Kobeřicích je," podotýká zkušený obránce. Nicméně Lipník úplně neopustil. „Mám tam práci rád bych u armády ještě nějaký ten čas působil," říká voják z povolání. „Více se teď dostanu domů, protože když jsem tam hrával i fotbal, mockrát jsem se domů do Hněvošic nedostal," poznamenal Jan Buchta.
Šestá nejvyšší soutěž, I.A třída, má na Opavsku velký zvuk, hraje se v ní jedno velké derby za druhým. „Soutěž má velmi slušnou kvalitu. Já si ale myslím, že by nám klidně slušel i kraj," míní Jan Buchta a pokračuje v povídání dál: „Letošní sezonu jsme měli slušně rozehranou, bohužel jsme mužstvo, které bojuje s výkyvy formy. To platí i o letošním jaru. Byli jsme v laufu, ovšem teď na nás dolehla krize, poslední výsledky naším ambicím neodpovídají a sen o možném postupu se rychle rozplynul."
Snu zahrát si vyšší soutěž se Jan Buchta, který jednadvacátého června oslaví třicátiny, nevzdává: „Už sice nejsem nejmladší, ale třeba se nám to povede."
Společně s ním ve stoperské dvojici hraje nestárnoucí Pavel Harazim, fotbalista s téměř třístovkou startů v nejvyšší soutěži. „Pavel je velký hráč. Stále se od něj mám co učit, jsem rád, že mohu vedle takového fotbalisty nastupovat," pousmál se Jan Buchta.
Fotbalově byl Jan Buchta vychován v Hněvošicích, návrat na rodnou hroudu nechystá. „Jsem Hněvošák, mé srdce patří této vesnici. Ale fotbalově se mi ještě do okresu nechce, i když nabídku k návratu jsem už měl," uzavřel Jan Buchta.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
