Kliknutím zvětšíte
„Na ten první zápas si pamatuju, ale ještě víc na večer po něm. Byl to tenkrát poslední zápas sezony a vzali mě na závěrečnou. Já neměl moc ponětí, o co jde. Vím, že jsem tam ochutnal pivo a po tom večeru jsem ho zase rovnou přestal pít,“ smál se třiatřicetiletý Šrom při té vzpomínce.
Tehdy na konci sezony 2002/03 se loučil na hřišti jeho otec Milan a hrál také starší bratr Jakub. Proti Rapotínu už táta syna sledoval jen z hlediště, na hřišti se ale potkal Vojtěch s mladším bratrem Albertem.
Právě on vytočil horkou linku, když se v Jeseníku zranil stabilní gólman Nakládal. „Volali mi hned po zápase v Jeseníku, kde se zranil Vojta Nakládal. Já jsem hned říkal, že rád vypomůžu, ale musí zjistit, jak je to s přestupem, protože zaregistrovaný jsem byl stále v Opavě. To se v týdnu podařilo vyřídit, tak jsem byl nachystaný,“ popsal třiatřicetiletý brankář, který byl od léta bez smlouvy.
„V Opavě mi smlouva skončila, měl jsem nabídku na další spolupráci, ale na rovinu řeknu, že za ty peníze mi to nestálo. Chtěl jsem už mít klid, věnovat se rodině,“ uvedl Šrom. V Litovli by mělo jít jen o krátkodobý záskok. „Jen než se Vojta Nakládal uzdraví. Určitě neplánuju zabírat nikomu místo,“ řekl Šrom, jenž trvale žije v Ostravě.
Návrat do Litovle si však užil. „Byl jsem trochu nervózní, že jsem do toho šel bez tréninku. Dobře vím, jaké to bylo vždycky po Vánocích, když na to člověk vletěl po delší pauze. To jsem si oblékal rukavice naopak,“ prohlásil.
„Když hlasatel před utkáním vykřikoval, že se nám vrátil ligový gólman, tak jsem si říkal, že si to mohl odpustit. Hloupý gól se může stát vždycky a vypadal bych jako pitomec. Nakonec to bylo ale fajn. Nehráli jsme sice bůhvíjak dobře, ale zvládli jsme to,“ dodal.
Trenér Litovle Jiří Kohout si nemohl pomoc zkušeného gólmana vynachválit. „Nalejme si čistého vína, nemít v bráně rozdílového hráče, ten zápas jsme prohráli 3:1. Z naší strany to nebyl povedený zápas a tři body jsou zlaté. Pro soupeře je výsledek krutý,“ konstatoval Kohout.
„Jednou šel na mě soupeř sám, pak nějaké střely z boku a ze šestnáctky. Nebylo toho zase tolik. Musím ale říct, že to bylo oproti lize to bylo dost ošemetné. Ligoví hráči mají asi lepší střelu, ale tady pro mě zase úmysly hráčů bylo těžší přečíst. Jednou nám tam propadl míč a ani jsem se nepohnul,“ prozradil Šrom, který si po zápase dal ještě krátkou prodlouženou.
Místní kluci jej poprosili, jestli by si na něj nemohli zakopat. „Už o poločase za mnou byli, tak jsem jim slíbil, že když vyhrajeme, tak po zápase. Nakonec se tam dětí vyrojilo strašně moc, museli jsme to pak po deseti minutách utnout. Hlavní je, že byli spokojení,“ řekl Šrom, který už se připravuje na život po profikariéře.
„Zatím se rozkoukávám a mám dvě varianty. Buď podnikání s kamarádem, nebo zvažuji nástup k policii k pořádkové jednotce. Tam bych ale nejdřív musel projít školou. Tak uvidíme,“ prozradil Šrom. S fotbalem by to měl v takovém případě těžké. „Vidím to tak, že když jsem v Litovli začínal, tak bych tam i skončil. Jestli mě tedy ještě někdo nezlanaří v Ostravě do útoku. To bych si zkusil, abych si zaběhal. Tři měsíce netrénuju, maximálně si jdu občas zaběhat nebo do posilovny a už to na sobě cítím,“ usmál se na závěr.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
