„Už nějaký čas kamarádím se skřipovským brankářem Oldou Žákem a Jirkou Šalatou. Ptali se mě, zda bych jim nepomohl podobnou akci uspořádat. Oslovil jsem kluky a jsme tady,“ usmíval se po utkání s domácím Skřipovem Lumír Sedláček.

„Škoda, že některé kluby již začaly s přípravou, mohlo tady nás být více,“ doplnil fotbalista, který v minulosti hrával například v dresu pražské Slavie. „Třeba za rok tady budeme ve zvučnější sestavě,“ dodal a vrhnul se na další várku autogramů, které rozdával místním fanouškům.

Fotbalista, který do velkého fotbalu poprvé nakoukl v Opavě, žije v posledních letech v Polsku. Naposledy oblékal dres druholigové Polonie Varšava. „Pro mě osobě to nebyla špatná sezona. Vyhýbala se mi zranění a vedení klubu společně s trenérem byli s mými výkony spokojeni. Bohužel fotbal je kolektivní sport, v tomto směru jsme zklamali, neboť se nám nepodařil postup, což byl hlavní cíl Polonie,“ pokrčil rameny Lumír Sedláček.

Jak sám říká, jeden rok v druhé polské lize mu stačil. „Dívám se na to ve dvou rovinách. V Polské druhé lize se razí heslo bráníme, bráníme a snad nám vpředu něco vyjde. V tomto směru jsme to měli těžké, neboť jsme hráli o postup. Druhou rovinu vidím v divácké návštěvnosti, neboť když na vás chodí osm až dvanáct tisíc diváků, tak je to paráda. Ale musím přiznat, po fotbalové stránce mi rok ve druhé lize stačil,“ řekl rázně zkušený záložník.

V nadcházejí sezoně hlavní město Polska opouští. Stal se novou posilou nováčka první ligy Piastu Gliwice. „Jedná se o takový malý rodinný klub. Všichni se v něm znají a věří si. V mnohém mi připomíná Opavu, navíc není daleko od hranic,“ srovnává Sedláček. Minimálně rok tak určitě v Polsku zůstane, po očku ale sleduje i dění v Opavě.

„Rád bych se do Opavy v budoucnu vrátil, otázkou je, v jakém čase. Pokud bych byl upřímný, tak kdyby letos postoupila do ligy, nepřemýšlel bych,“ přiznal třicetiletý záložník. A zda kolem něho již někdo z Opavy sondoval terén, s úsměvem řekl: „Jarda Kolínek. Pokud ale nastane čas a bude zájem, rád se vrátím. Nechme to osudu, třeba to bude za rok, možná za dva.“