Pipo, jak mu celá kabina přezdívá, má na jaře střeleckou formu, ve čtyřech zápasech dal tři góly. Mimochodem k přezdívce přišel už v raném mládí. „Dával jsem hodně gólů, stejně jako Filippo Inzaghi, spoluhráči mi začali říkat Pipo a už mi to zůstalo," vysvětluje.

Rodák z Bohumína má stále velkou motivaci hrát, kdysi měl namířeno i do ligy, nabídku z Hradce Králové ale odmítl, má za sebou i dvouleté, dá se říct exotické angažmá na Maltě. Tamější klima mu šlo k duhu, s Victorií Hotspur vyhrál titul, stal se králem střelců a získal také ocenění pro nejlepšího hráče celé ligy. Vedle hlučínského týmu válí ještě v barvách Kubina teamu. „My fotbalisté jsme v tomto týmu trochu stranou a jsme terčem vtípků, ale mám tyto zápasy rád, je to dobrý relax," pousmál se Martin Hanus, jinak autor historicky prvního gólu Hlučína ve druhé nejvyšší soutěži.

Na konec své kariéry zatím nemyslí, rád by si ještě zahrál v jednom týmu s mladším bratrem Františkem. Do konce jarní části má před sebou ještě jeden velký úkol, musí nastřílet minimálně osm gólů, a vyhrát tak pro majitele klubu Lumíra Kota sázku s hokejovým obráncem Pavlem Kubinou. Pokud se mu to podaří, vylepší se Hlučínu na další sezonu výrazně rozpočet. „Mám na to jedenáct zápasů, budu se snažit, aby se nám v příští sezoně dýchalo lépe," pousmál se Martin Hanus.

Martine, jak dlouho ještě hodláte hrát fotbal?

Fotbal mám rád, je součástí mého života. Pokud bude forma a v Hlučíně majitelem Lumír Kot, tak bych chtěl ještě nějaký ten rok kopat.

Bude vám sedmatřicet, zahrál jste si druhou ligu. Jste spokojen se svým fotbalovým životem, nebo to mohlo být lepší?

Jak se to vezme. Někteří hráči se do velkého fotbalu dostanou a ani si ho nezaslouží. Možná, že kdybych měl více štěstí, mohl jsem být i v lize. Ve dvaadvaceti jsem měl do ní nakročeno, bohužel jsem se rozhodl jinak.

Povídejte…

Vrátil jsem z vojny z Lipníku do Bohumína, který hrával třetí ligu, ale fotbal tam pomalu končil . Ozval se Vratimov, kde se hrála rovněž MSFL a který navíc byl na tom dobře finančně, domluvili jsme se na hostování. Asi po dvou letech o mě projevil zájem ligový Hradec Králové. Situaci jsem rozebíral se svou přítelkyní i s lidmi okolo fotbalu, nakonec jsem zůstal ve Vratimově s tím, že nějaká nabídka ještě přijde. Bohužel se tak nestalo, asi jsem se měl rozhodnout jinak, možná bych si tu ligu nakonec zahrál.

Ale na přípravě jste byl ještě v Opavě…

Začal jsem s Opavou přípravu, společně se mnou přišel i Jarda Černý, který tam nakonec zůstal. Tehdy byla ve Slezském FC silná konkurence, byl bych tam snad až jako pátý útočník, takže nakonec z toho sešlo.

Považujete se za hlučínského patriota?

V Hlučíně jsem jedenáct let, mé srdce patří tomuto klubu. Cítím úctu k majiteli klubu Lumíru Kotovi, protože to, co zde za ty roky vybudoval, zaslouží velké uznání. Prožil jsem s Hlučínem jak krásné, tak horší roky. Byl jsem u postupu z divize až do druhé ligy.

Svou premiéru ve druhé lize jste s Hlučínem oslavil vítězstvím nad Kladnem 3:1, dokonce jste zapsán v historii jako střelec prvního hlučínského gólu v druhé nejvyšší soutěži. Pamatujete se na něj?

To víte že ano, na to se nezapomíná. Byl z penalty a na branku blíže k tělocvičně. Tehdy zaplavila Hlučínsko velká fotbalová euforie. Na naše první utkání přišlo 2 890 diváků, dokonce se museli lidi pustit i za druhou branku.

V Hlučíně jste to ale neměl vždy idylické. Za dob manželství se Slavií jste byl nechtěný…

V době, kdy Slavia do Hlučína přišla, dala příkaz, že v kádru nechce hráče starší šestadvaceti let, a mě bylo třiatřicet, a i když Lumír Kot za mě bojoval, musel jsem odejít. Na druhou stranu mi to pomohlo k angažmá na Maltě.

Dva roky na Maltě byly hodně povedené…

Řeknu to takhle, byla to dobře placená dovolená, ty dva roky jsem si pořádně užil. V prvním roce se mi podařilo vyhrát krále střelců, zvolili mě nejlepším hráčem ligy. Ve druhém roce jsme vyhráli titul.

Co vám angažmá na Maltě dalo?

Naučil jsem se anglicky. Vyzkoušel si zahraniční angažmá. Každý bere, že na Maltě se nehraje velký fotbal. Dnes už ale Malta nedostává na mezinárodní úrovni takové náklepy. Angažmá jsem bral jako příjemné zpestření kariéry, a jak jsem už řekl, zaplacená dovolená. Trénovalo se jenom večer, tak den strávil člověk na pláži.

Proč jste nezůstal na Maltě déle?

(pousměje se) Dva roky stačily. Vyhrál jsem, co se dalo, pak už chyběla motivace.

Po návratu z Malty jste z fotbalového dění vypadl. Dokonce jste kopal krajský přebor v Bohumíně a chodil do práce…

Když jsem přiletěl z Malty, byla už rozehraná soutěž. Mou jedinou šancí bylo angažmá v amatérském klubu. V Bohumíně mi nabídli práci, myslel jsem, že už to doklepu tam. Jenomže krajský přebor mě nenaplňoval. I v pětatřiceti jsem toužil po vyšší soutěži. Ještě jsem to nechtěl zabalit.

Dá se říct, že vám fotbalový život prodloužil Jiří Bartl…

Trenér Bartl se mi ozval, jeho zájem mě mile překvapil. Jsem rád, že jsem mohl pod ním hrát. Díky němu, jak říkáte, jsem si ten fotbalový život prodloužil.

Vy jste ale koketoval i s myšlenkou odejít do Rakouska…

Po návratu z Malty jsem vyrazil na testy do jednoho rakouského klubu: Vyrazil jsem tam na testy ještě s jedním klukem z Brna. Nastoupil jsem do přípravného zápasu. Po něm mi manažer řekl, že to bylo dobré, ale vzhledem k mému věku mě angažovat nemohou, bylo mi řečeno, že hledají útočníka do třiceti let. Docela mě to zklamalo. Šlo o profesionální klub a daly se tam vydělat i slušné peníze.

Ani teď jste nepřemýšlel třeba o páté, šesté rakouské lize?

Ani ne. Asi by mě nebavilo v pátek někam odjet, dát jeden trénink, odehrát zápas a zase zpátky.

Od kolika let vás fotbal živí?

Profesionálem jsem od pětadvaceti. Ve Vratimově i Bohumíně se dělal fotbal na poloprofesionální úrovni. Chodili jsme do práce, kde jsme ale měli úlevy. Situace se změnila v Hlučíně. Když jsme postoupili do MSFL, přišel trenér Cviertna s tím, že se bude trénovat i dopoledne. Měli jsme na výběr, kdo souhlasil, zůstal, kdo ne, mohl odejít. Chvíli jsem pracoval, ještě při posledním angažmá v Bohumíně. Ale bylo to jen tři měsíce, protože firma zkrachovala.

Fotbal hraje i váš mladší bratr František. Netajil jste se tím, že si chcete spolu zahrát. Jaká je nyní situace?

Pořád doufám, že se to splní a nebudeme se s Frantou na hřišti potkávat jako soupeři. Jeho přestup z Orlové do Hlučína se měl uskutečnit v lednu, nakonec to ale padlo. V létě bychom se měli už stát spoluhráči, docela se na to těším.

Trenér Pavel Hajný prohlásil, že nejste hráč pro lavičku, že buď budete v základu, nebo nebudete v týmu vůbec…

Mockrát jsem na lavičce neseděl. Trenér mi věří, to já potřebuji. Neměl jsem v sezoně žádný propadák, snažím se být oporou. Celkově máme v Hlučíně dobře poskládaný tým. Není to jenom Hanus a děti, máme to celkem vyvážené.

Zahraje si podle vás Hlučín ještě druhou ligu?

To je otázka spíše na vedení a sponzory. Kdybychom měli v závěru podzimu trochu štěstíčka a nezpackali pár zápasů, hrajeme teď o postup. Sedí nám hrát proti silným týmům, protože ti chtějí hrát fotbal. Myslím si, že Hlučínu třetí nejvyšší soutěž sedí.

Zajímaví jsou hlučínští diváci, kteří bývají často negativní, nemyslím tím malý kotel…

Člověk ty negativisty nesmí vnímat. Zřejmě si mysleli, že když Hlučín každý rok postupoval, že bude vyhrávat pořád. Myslím si ale, že když jsme spadli naposledy, ostudu v MSFL neděláme. Hrajeme na špici, soupeři nás považují za favority. Hlučín má jméno.

Mezi vaše velké kamarády patří opavský útočník Hynek Prokeš. Když byl ve Frýdku, soutěžili jste, kdo nastřílí více branek. Pokračujete v tom i nyní?

Nesoutěžíme, Hynek až tolik nehrával. Ale sleduji ho pečlivě.

Proč myslíte, že se tak dlouho nemohl trefit?

Je to typ útočníka do šestnáctky, který potřebuje klid. Jeho velkým problémem je nevyrovnaná forma. Buď mu utkání extrémně vyjde, jako proti Vlašimi, anebo není vidět, a musí být po hodině hry střídaný. Hlavně ať pomůže Opavě zachránit druhou ligu, byla by to škoda, mají stadion, fanoušky, zázemí na první ligu.

Už víte, co budete dělat, když nebudete hrát fotbal?

Nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Všechno má svůj vývoj, zřejmě bych šel někam do nižší soutěže, tam, kde by mi k fotbalu dali i práci, nebyl bych první ani poslední.

O práci trenéra jste nepřemýšlel?

To víte že ano. Ale chtěl bych trénovat tam, kde to má kvalitu a úroveň a ne s hrůzou čekat na to, kolik lidí vám přijde na trénink. Pracovat s osmi devíti hráči by mě nebavilo.

Bolí vás hodně fotbal?

(usměje se) Po každém zápase. Kladu důraz na regeneraci, chodím na bazén, odpočívám, abych byl připravený na další utkání. Mám jednu velkou výhodu, a to musím zaklepat na dřevo, během celé mé kariéry mě nepostihlo žádné větší zranění.

Živíte nějaký svůj fotbalový sen?

Chtěl jsem si zahrát ligu, to už se mi nesplní. Ale úplně jsem se toho nevzdal, chci mít zdravé děti, nejlépe syna, kterého pro ligu vychovám. Tak si svůj sen splním, když to bude holka, nevadí, dáme se na jiný sport.

MARTIN HANUS

Narozen: 19. května 1976

Post: útočník

Místo narození: Bohumín

Současný klub: Hlučín

Hráčská kariéra: Bohumín, Lipník nad Bečvou, Vratimov, Frýdek-Místek, Hlučín, Victoria Hotspurs (Malta), Fulnek, Bohumín.

Hráčské úspěchy: postup s Hlučínem do MSFL a druhé ligy, mistr Malty, nejlepší střelec maltské ligy, nejlepší hráč maltské nejvyšší soutěže.

Stav: svobodný.