Martine, je cítit, že nabídku z Budějovic jste uvítal…

V Jablonci jsem viděl, že trenér dává šanci spíš jiným hráčům než mně, a tak jsem nabídku z Budějovic uvítal a určitě bych ji chtěl využít.

V Jablonci je těžké se prosadit…

To je. Každý post v týmu je tam zdvojený nebo dokonce i ztrojený. Tím, že se hrály evropské poháry, pan Pelta nakoupil hodně hráčů. I proto jsem stihl v Jablonci v lize sehrát jen jeden zápas.

Tím víc si ho asi pamatujete?

To není tak těžké, byl to až poslední zápas s Brnem, kdy jsem hrál od začátku celých devadesát minut. Byl to i můj první zápas v lize a pochopitelně jsem se na něj moc těšil. Myslím, že to bylo v pohodě.

Věříte, že v Dynamu byste měl větší šanci do ligy naskočit?

Myslím, že ano. Trenér mi avizoval ještě předtím, než jsem sem šel, že spolu s Nitrianským jsme dva na pravého beka. Já vím, že Nitri hrával i záložníka, že to není ortodoxní bek. Takže tu šanci tady se prosadit vidím jako velkou.

Věděl jste, že Laštovka, jenž tady hrál pravého beka, po sezoně odešel a že byste ho tudíž mohl na jeho postu nahradit?

Ano, věděl jsem to. I to, že odešlo víc hráčů. A že je velká šance se prosadit do základní sestavy. I to byla jedna z věcí, proč jsem do Budějovic šel. Je lepší hrát, než být v týmu, kde je víc peněz, ale sedíš na lavici. O Budějovicích se říká, že jsou takový rodinný klub, že tu ale vše funguje, jak má. Já si tudíž myslím, že Budějovice pro mě byly nejlepší volba.

Laštovka rád po lajně vyjížděl dopředu. Je to i váš styl?

Jistě. Časy, kdy bek jenom bránil, jsou pryč. Bek na hřišti často běhá nejvíc sprintů, ale mě to určitě baví.

V Budějovicích jste pár dní, jaké jsou vaše první dojmy?

Já tady už před dvěma roky byl asi měsíc v přípravě, takže některé kluky znám. I ostatní kluci jsou super, v tom nebyl vůbec žádný problém. Vždycky se líp chodí někam, kde člověk někoho zná, než do úplně neznámého prostředí. Že jsem to v Budějovicích znal, je tudíž velká výhoda.

Co před těmi dvěma roky? Proč jste tu tehdy nezůstal?

Tak to i pro mně bylo záhadou… Byl jsem s kluky na soustředění, poté jsme byli týden v Budějovicích a nato v Praze hráli s Hradcem. Trenér Tobiáš i na webových stránkách uvedl, že mě rád přivítá v týmu, jenom Opava že musí být rozumná. Pak si mě ale z ničeho nic pan Tobiáš zavolal a sdělil mi, že se musím vrátit do Opavy. Proč, to nevím, asi se kluby nedohodly.