Je to již poměrně dlouhá doba, kdy do Opavy přišel neznámý, ale zato usměvavý ambiciózní masér. Nejdříve pracoval u týmu mladšího dorostu a tam postupně zjišťoval, co práce maséra u sportovního mužstva obnáší.

„Začínal jsem v nedalekých Kobeřicích, kde jsem si udělal potřebný kurz. Mým dlouhodobým cílem bylo dostat se do Opavy, což se mi povedlo. Přes mládežnické týmy jsem se propracoval až k mužstvu mužů, které tehdy ještě hrálo nejvyšší českou soutěž,“ hovoří masér Miroslav Rycka o svých začátcích.

Na malou chvíli odešel pouze v době, kdy klub vlastnili ukrajinští majitelé, s nimiž nechtěl mít nic společného. V době, kdy do Opavy přišel manažer Pavel Hadamczik, dostal nabídku se do Slezského FC vrátit. Bez většího váhání tuto novou výzvu přijal, a tak jej diváci mohou opět vídávat v akci při druholigových zápasech přímo na trávníku.

Po skončení loňské úspěšné sezony dostala většina zaměstnanců včetně hráčů zasloužené volno. To však neplatilo o Mirkovi, který si sbalil potřebné masérské náčiní a připojil se k fotbalové reprezentaci do dvaceti let.

„Někdejší opavský trenér Jarda Horák mne před lety oslovil, zda bych nechtěl působit u reprezentační osmnáctky. Tato nabídka mne nadchla a já s radostí přijal.Vreprezentačním cyklu jsem poté došel až do kategorie dvacetiletých fotbalistů,“ přibližuje svůj vstup na mezinárodní scénu Rycka.

V reprezentaci zastává stejnou funkci jako na klubové úrovni. Stejně jako hráče jej na přelomu června a července čekalo mistrovství světa dvacetiletých fotbalistů v Kanadě. Po krátkém soustředění v domácích podmínkách odletěla reprezentace do dějiště šampionátu s dostatečným předstihem, aby se vyhnula problémům s aklimatizací.

„Přiletěli jsme deset dní před zahájením vlastního mistrovství. Sehráli jsme ještě dvě přátelská utkání. S domácí Kanadou jsme nedohráli pro bouřku a nepovzbudila nás ani remíza s Koreou. V té době jsem si říkal společně s doktory, že snad ani nepostoupíme ze skupiny,“ usmívá se Rycka.

Mnozí měli také obavy z toho, jak zvládnou tuto velikou akci kanadští pořadatelé. Ti si ale nakonec poradili s organizací naprosto perfektně. „V Kanadě panovala fantastická atmosféra a vše bylo po organizační stránce zajištěno na jedničku. Bydleli jsme ve špičkových hotelích, měli jsme ideální podmínky pro trénink. Někdo by si mohl myslet, že Kanada není fotbalovým státem a pro takovouto akci nemá vyhovující podmínky. Organizátoři však vyvedli všechny z omylu,“ zdůraznil opavský masér, který vyzdvihl například letecké přesuny do míst jednotlivých zápasů.

Celý realizační tým přitom čekala nemalá porce práce, neboť musel být mladým hráčům k dispozici v podstatě čtyřiadvacet hodin denně. „V reprezentaci musím být k dispozici ve dne v noci po celou dobu trvání turnaje a hodně se zde dbá také na vystupování jednotlivých členů výpravy. V Opavě na klubu trávím v podstatě celý den, po kterém však přichází volno a já si mohu odpočinout doma,“ hledá rozdíly Rycka.

U mnoha reprezentačních družstev nejen ve fotbale platí, že maséři vymýšlejí různé žertíky, kterými pak častují zbytek mužstva, a starají se tak o jeho dobrou náladu.

„Teprve když některý z hráčů mužstva, nebo členů výpravy udělá naměnějakou boudu, tak usilovně přemýšlím, jak bych mu to vrátil. Ale tyto situace nevyhledávám,“ pokračuje masér, který však v zápětí dodá, že je obecně pro každou srandu. Rycka ocenil v průběhu šampionátu také úroveň některých kanadských stadionů.

„Největší zážitek jsem měl ze stadionu v Montrealu, který má kapacitu třiašedesát tisíc diváků. Jednalo se opravdu o skvost a něco podobného jsem do té doby ještě neviděl,“ vypraví nadšeně.

V týmu bylo také hned několik bývalých opavských hráčů, kteří se u maséra dočkali nadstandardních služeb. Není se čemu divit. Vždyť záložníka Dohnálka a brankáře Petra zažil v dorosteneckých kategoriích v Opavě, a také proto byl jeho vztah k nim bližší. S opavským rodákem Mičolou se sice ve slezském klubu minul, ale i tak si k sobě v Kanadě našli cestu.

Rycka společně s mužstvem prošel celým sítem turnaje až do finále, kde po prohře s Argentinou brala reprezentace stříbrné medaile. „Byl to opravdu veliký zážitek, na který určitě nikdy nezapomenu. Pouze málo lidí v naší zemi se může pochlubit stříbrnou medailí z mistrovství světa. Nyní bych to chtěl dotáhnout s Opavou do první ligy,“ chce pokračovat v pohádkovém tažení Miroslav Rycka.