Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jaké jsou první poznatky za dobu od vašeho nástupu do trenérské funkce?

Já jsem stále ještě ve stádiu poznávání, a to jak s hráči, s klubem, tak i s okolím. Jinak hned od začátku, kdy jsem tady nastoupil, jsme si nastolili určitý směr, kterého se teď držíme. Byl bych rád, kdyby vše klapalo tak, jak si představuji a na co jsem byl zvyklý z Dunajské Stredy, kde jsem vedl prvoligový tým.

Co víte o české druhé nejvyšší soutěži?

Z českých soutěží jsem podrobně sledoval pouze první ligu. Zajímala mě ale i druhá liga, bylo to však spíše jen po stránce výsledků. Co mám informace, tak ve druhé lize tady v Čechách a na Moravě se hodně na hřišti bojuje.

Na vrcholové úrovni ale musí být už fotbal přeci jen rovnoměrný. Musí být v týmu disciplína a také se musí vycházet ze zajištěné obrany. Dnešní fotbal je také i o intenzitě a já se do hráčů snažím dostat tyto návyky. Aby uměli hrát pod tlakem a velkém tempu.

Jsem rád, že to hráči brzo pochopili a že se každým tréninkem zlepšují. To je pro mě hodně pozitivní.

Pro vás jde vlastně o první trenérskou zkušenost s českým fotbalem?

Dá se říct, že ano, ale jelikož jsem v minulosti hrával federální ligu, tak to není pro mě až tak úplně nová věc.

Jak vzpomínáte na své angažmá v Opavě, kde jste krátce jako hráč působil?

Opava byla takovým zvláštním mezníkem mé hráčské kariéry. Tamní funkcionáři mě chtěli v prosinci vykoupit z Trnavy, ale nějak se tehdy ještě nedomluvili. Koncem ledna jsem si podvrtnul kotník, takže jsem vyfasoval na čtyři týdny sádru.

Vzpomínám si, že mi jednou volal manažer z Trnavy, že mě přeci jen do Opavy pustí, ale bude to na hostování. Já měl tehdy rozporuplné pocity, jelikož jsem vůbec nemohl pořádně ani kopnout do míče. Pořád mě utěšovali, že to bude dobré, že se tam budu moci rozehrát.

Zranění mě limitovalo natolik, že já tam neukázal ani padesát procent toho, co bych mohl.

Musím však říct, že se ke mně tehdy Opavští zachovali velice férově. Postupně jsem se dostal do pohody. Byla tam velice dobrá parta hráčů, ať už vzpomenu Baránka, který teď Opavu zrovna trénuje. Nebo Kučera s Grussmannem. Navíc jsme měli výborného trenéra Žemlíka. Na Opavu budu vzpomínat jen a jen v dobrém.

Paradoxní je, že hned v prvním kole jedete právě do Opavy?

To je asi nejkrásnější začátek, který mě mohl potkat (smích). Musíme se ale na utkání pečlivě připravit. Co vím, tak pro Opavské to bude druhá sezona ve Fotbalové národní lize a ta bývá vždy pro nováčky ještě těžší, než ta předešlá.

My se naopak chceme posunout o něco výš, než tomu bylo v předešlých sezonách. Bude taky důležité, jak do soutěže vstoupíme. Každopádně jsem tu ale nepřišel proto, abychom hráli někde o záchranu.

Práce bude ale o něco těžší, jelikož toho prostoru ke změnám v kádru jste nejspíš nedostal?

Tak bych to nebral. Kádr má Frýdek-Místek na solidní úrovni. Spoustu hráčů navíc znám. Podařilo se nám přivést mladého záložníka Ujlakyho z Dunajské Stredy, odtamtud vlastně znám i Maťa Matúše, kterého jsem tam trénoval.

Řeknu to ale takhle. Pokud jsem měl jako trenér volnou ruku k výběru hráčů, tak jsem dokázal být úspěšný. Když jsem v roce 2010 poprvé nastoupil v Dunajské jako hlavní trenér, tak díky té volné ruce jsme dohráli sezonu na pěkném pátém místě.

Navíc na naše domácí zápasy začala chodit spousta fanoušků. Dále vzpomínám na rok 2012, kdy jsem se podruhé vrátil do Dunajské Stredy, ale to bylo už do druhé ligy. Celý klub padal na kolena, ale opět mi tamní vedení nechalo volnou ruku a já s týmem nakonec postoupil bez problémů do nejvyšší soutěže. Doufám, že s tímto nebudu mít problém ani tady. Našim cílem je dostat se do první osmičky.¨

V první sezoně ve druhé lize panovala zde ve Stovkách velká euforie. Na domácí zápasy chodívaly tisíce fanoušků. Návštěvy i díky předváděné hře a výsledkům ale začaly rapidně klesat…

Pro mě nejsou vysoké návštěvy až takovou neznámou. V Dunajské na nás chodilo sedm i osm tisíc diváků. Vím tedy, jaké to je. Když se o něco hraje, tak jde vše snáze. Když diváci uvidí, že každý hráč na hřišti nechá všechno, tak bude spokojený. Navíc fanouškům musíte něco i nabídnout.

Každý trenér by chtěl hrát a trénovat takové mužstvo, jako má třeba Barcelona. Na to však potřebujete hráčskou kvalitu. Nechci tady hrát nakopávanou. Hráči musí na hřišti dřít, ale také vědět, co je pokora.

V úterý sehrajete přípravné utkání v Prostějově, po kterém kádr pro podzimní část sezony uzavřete. Je to tak?

Chtěli bychom získat ještě jednoho zkušeného fotbalistu, kterého dobře znám se slovenské nejvyšší soutěže. Pokud by se jeho příchod podařil, byli bychom s kádrem spokojeni. To ale neznamená, že bychom v průběhu podzimu tým ještě nějakým kvalitním fotbalistou nedoplnili.