Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Fotbalista kočovný život má

Rodáka z Chlebičova katapultovala jeho kariéra hodně vysoko. Prošel několika kluby, deset let cestoval. Oblékal dres pražské Slavie, Českých Budějovic a polských týmů z Grodisku, Plocku, Polonie Waršawa a Gliwic. Na všech těchto štacích ho doprovázela jeho manželka a posléze i syn Adámek.

„Ze začátku jsem měl ze stěhování šok, pak už šlo o zvyk,“ přiznává Gabriela Sedláčková. „Dá se říci, že se mi cestování zalíbilo, člověk vypadne ze stereotypu. Teď, kdy už jsme natrvalo zpátky, jsem se přistihla, že mi i ten kočovný život chybí,“ pousmála se paní Sedláčková. „Už se všichni těšíme na nový domeček,“ dodává maminka syna Adámka.

Při fotbalových štacích hlavy rodiny většinou vybírali bydlení ve spolupráci s klubem. „Šlo o zařízené byty,“ dodává paní Gabriela. „Jen jsme si kupovali talíře, kdyby někdo měl zájem, rádi posloužíme,“ bere si slovo Lumír.

Ze všech destinací se nejvíce Sedláčkovým líbilo ve Varšavě. „Tohle město jsem si zamilovala. Vedle domu jsme měli obrovský park, kde byl krytý bazén i koupaliště. Pro mě i Adámka ideální prostředí. Navíc Lumča to měl jen deset minut chůze na stadion, takže jsme s malým navštěvovali i jeho tréninky,“ nedá paní Sedláčková dopustit na angažmá v Polonii Waršawa.

Rodině se líbilo i v Plocku. „Tam jsme měli výborné sousedy. Sblížili jsme s rodinou Lumírova spoluhráče Patryka Rachwalda. Máme stejně staré děti, které si rozumí, dokonce jsme byli jejich dětem za kmotry,“ říká Gabriela Sedláčková.

O tom, že by Lumír zůstával v zahraničí sám, nemohla být řeč. „Měla jsem dobrou pracovní nabídku v Opavě, Lumír byl ale proti, chtěl, abychom fungovali jako rodina, a to je dobře,“ podotýká Gabriela Sedláčková. „Jen když Adámek musel do oční školky, tak jsme bydleli v Opavě bez něj, avšak šlo o krátkou dobu,“ dodává rodačka z Oldřišova.

Malý byt brzy vymění za domeček

Tříčlenná rodina momentálně okupuje dvoupokojový byteček na jednom opavském sídlišti. „Žijeme ve stísněných prostorách, ale brzy se to změní. Plánujeme totiž stavbu domečku,“ říká nadšeně Gabriela Sedláčková. „Byt je sice malý, ale mám pocit, že v něm člověk pořád uklízí, musím ale říci, že Lumír mi hodně pomáhá,“ usmívá se paní bytu a ukazuje k oknu: „Vzhledem k tomu, že Adámek začal chodit do školy, museli jsme řadu hraček odstěhovat k babičkám. Malý musí mít svůj koutek k učení.“

Jak již bylo zmíněno, Sedláčkovi bydlí ve dvoupokojovém bytě, takže obývák je zároveň dětským pokojíčkem. „A někdy i jídelnou, když máme více hostů,“ doplňuje paní Gabriela, jinak profesí kuchařka. Právě kuchyň, její království, vypadá profesionálně. „Na nic si nestěžuji, vše jsem si do kuchyně vybírala sama, až na ten malý stůl. Někdy vaří ale i Lumír a některé dobrůtky mu jdou skvěle. Třeba rýži dělanou v troubě už umí lépe než já. Nemám strach, když nechám oba chlapy samé doma, že by umřeli hlady, Lumča umí i skvělý masový vývar,“ říká pyšně maminka a manželka v jedné osobě.

Lumír Sedláček se může pravidelně těšit na teplou domácí kuchyni. „Vařila jsem, i když jsme byli mimo Opavu, obzvlášť když se narodil Adámek, holt není nad domácí stravu,“ dodává Gabriela Sedláčková. Bydlení v bytě má i své úskalí, například jednou je soused tak vytopil, že museli dělat celou novou podlahu.

Domeček, miminko, zahrada a možná i pes

Celá Sedláčkovic rodina se těší už do nového. „Už aby to bylo. Tady je to opravdu malé,“ rozhlíží se v bytě kolem sebe paní Sedláčková. „Budeme mít více prostoru a zahradu, dětské pokojíčky,“ zasnila se paní Gabriela. Z její odpovědi vyplývá, že i rodina se může rozrůst. „Miminko je v plánu. Do bytu by nám ale postýlka nevešla, musíme si počkat až do domečku,“ dodává.

A Sedláčkovi by rádi i pejska, tedy malý Adámek. „Chtěl bych Roxinku, je to francouzský buldoček,“ hlásí se o slovo nejmladší člen rodiny. Rodinná rada už rozhodla, i jak bude nové bydlení vypadat. „Lumír chtěl bungalov se šikmou střechou, já zase něco modernějšího s rovnou. Přiklonili jsme se k druhé variantě,“ podotýká hrdě Gabriela Sedláčková.

Adámek: Hlavně ne Baník

Nejmladší člen rodiny začal letos chodit do první třídy a jeho výkony jsou ještě lepší než tátovy na hřišti. Jeho žákovská knížka je plná samých jedniček a pochval za sběr kaštanů, papíru, či nově umělohmotných vršků. „S Adámkovým nástupem do školy se toho hodně změnilo. Jeho denní režim musel dostat řád. Vždy po škole musíme splnit úkoly a až pak si jdeme hrát,“ řekla maminka.

Malý „Lumír“ chodí na Základní školu Vrchní a nic se na tom nezmění ani, když se rodina přestěhuje do Kylešovic. „Adámek má skvělou paní učitelku Bočkovou, celkově jsme se školou maximálně spokojeni,“ podotýká Gabriela Sedláčková. Adámek miluje fotbal stejně jako jeho táta. Povlečení jeho postele je v barvách Barcelony, nad hlavou visí plakát Slezského FC, Messiho a také Jardy Jágra.

„Fandím Opavě a nemám rád Baník a Brno. Nikdy bych na sebe nemohl vzít triko Baníku,“ zdůrazňuje Adam Sedláček, který fotbal sleduje jak živě, tak v televizi. Na otázku, koho má z opavských hráčů nejraději, odpovídá: „No přece taťku, no a z těch cizích Otu Nováka a Mrázu.“

Fotbal je v rodině na prvním místě, a tak ho vnímá také paní Gabriela, vždyť k němu byla vedena odmala. Jejím otcem totiž není nikdo jiný než legenda Ostroje Opava Jindřich Pardy. „Fotbal beru jako součást života. S mamkou jsme fandily taťkovi, teď fandíme Lumírovi, vždyť malý raději také v televizi kouká na fotbal než pohádky,“ končí povídání sympatická Gabriela Sedláčková.