Fanoušci si jistě dobře pamatují na bratry z Rohova – Mirka, Mariana a Aleše Bedrichových. Vždyť prostřední Marian to dotáhl až do ligy, skvěle našlápnuto do velkého fotbalu měl i nejmladší Aleš, ten ale svůj talent nakonec nerozvinul.

Deník vyzpovídal nejstaršího člena z tohoto klanu – Miroslava, velkou ofenzivní hvězdu tehdejšího Ostroje Opava. Přijmení Bedrich budilo v této době respekt a zároveň obdiv.

Ofenzivně laděný fotbalista přišel do Opavy jako hotový hráč. Za sebou měl několikaleté působení ve druhé lize, kopal ve Frýdku-Místku a Jablonci, mimochodem jeho velkým kamarádem a zároveň spolubydlícím nebyl nikdo jiný než velký fotbalový šíbr Miroslav Pelta. Na severu Čech se Miroslavu Bedrichovi líbilo, dařilo se mu i po fotbalové stránce, na stole měl i nabídku k přestupu do Rudé hvězdy Cheb.

Velký přestup se nakonec nekonal, rohovský rodák se s dalšími čtyřiceti jabloneckými hráči stal obětí komplotu. Jako většina fotbalistů chodil do práce jen naoko a Jablonecké někdo práskl. Verdikt byl nemilosrdný, hráči byli odsouzeni ke třem letům s podmínečným trestem na čtyři roky a také k finančnímu postihu.

„Dojížděl jsem na přelíčení do Jablonce, celý proces byl k smíchu, ale v takové době jsme žili,“ vzpomíná Miroslav Bedrich. Jeho kariéra pak pokračovala v Opavě, patřil ke klíčovým postavám mužstva, bohužel po střetu na tréninku s Milanem Barteskou se vážně zranil a kariéra pro něj skončila - škoda.

U fotbalu ale zůstal, pracuje jako správce hřiště v Kravařích, kde také trénuje malé kluky v přípravce – mimochodem jedné z nejlepších v okrese.

Rohovský rodák a odchovanec Dolního Benešova

S fotbalem začal Miroslav Bedrich v Dolním Benešově, první rady mu dával strejda Jan Kušnier, bývalý brankář. Navíc táta hrával fotbal na Slovensku. „Fotbal znamenal pro nás strašně moc, byli jsme jím posedlí. Znamenal pro nás více než pro současné kluky,“ podotýká Miroslav Bedrich.

„V sedmnácti si mě a Pavla Ryboviče vytáhl do áčka trenér pan Vejvoda. Před prvním utkáním jsem nemohl dospat rána, byl to pro mě velký svátek,“ vzpomíná bývalý útočník. V dospělé kategorii Dolního Benešova se dlouho neohřál. MSA hrála přípravný zápas s účastníkem druhé fotbalové ligy Slezanem Frýdek-Místek.

„Trenéru Oldřichu Novákovi jsem se zřejmě zalíbil a brzy následoval můj přestup do Frýdku,“ pokračuje ve vzpomínkách Mirek Bedrich. Dá se říci, že Frýdek byl svým způsobem fotbalovým městem. Válcovny hrály ligu, Slezan působil ve druhé nejvyšší soutěži. „Neměli jsme vůbec špatný tým. Hráči jako Sionko, Šajtar, Elko nebo Fabík patřili k velkým postavám celé soutěže,“ podotýká Bedrich.

Po sestupu Válcoven z ligy tak zažíval Frýdek velká derby. „Na ta vzpomínám rád. V ochozech bylo něco okolo čtyř tisícovek diváků, a hrálo se tak před vynikající atmosférou,“ přehrává si v hlavě vzpomínky na prestižní derby.

Po vojně přestup do Jablonce, setkání s Peltou a problémy se zákonem

Základní vojenskou službu absolvoval Miroslav Bedrich v Dukle Tábor a VTJ Písek. „Do Frýdku jsem se nakonec nevrátil. Přišla nabídka z Liazu Jablonec, která nešla odmítnout,“ říká nejstarší z fotbalového klanu rodiny Bedrichů. Na jablonecké střelnici prožil nezapomenutelné čtyři roky.

„Na Jablonec nemohu říci špatného slova. Měli jsme téměř ligové podmínky, tréninky byly dvoufázové a i v kabině seděla zajímavá jména,“ vypráví Bedrich. Mezi jeho spoluhráče v té době patřili například Aleš Češek, Ladislav Tábor, Zbyněk Houška, Vráťa Chaloupka a samozřejmě Miroslav Pelta, současný fotbalový šíbr, v minulosti ale gólman Liazu.

„S Mirkem jsme spolu bydleli. Už tehdy byl hodně ambiciózní a podnikavý, do čeho se zažral, to dotáhl do konce. Hlavně jemu Jablonec vděčí za to, kde dnes je. Je to typ člověka, který žije fotbalem čtyřiadvacet hodin denně,“ vzpomíná Miroslav Bedrich na současného bosse Jablonce.

I když Liaz kopal druhou ligu, fotbalisté do práce nechodili. „Jen naoko, měli jsme v občance razítko Liazu, že jsme jeho zaměstnanci, avšak pracovat jsme nechodili jako třeba v Opavě. Bohužel někdo nás tehdy udal a aféra byla na světě,“ usmívá se odchovanec dolnobenešovského fotbalu.

O co přesně šlo? „Pracovat se za totality muselo, přitom nejeden klub praktikoval stejný model jako my, jenomže Jablonec začali vyšetřovat a kolem čtyřicítky fotbalistů bylo odsouzeno, brali totiž i roky zpětně,“ pokračuje v líčení zajímavé historky Miroslav Bedrich.

„Já dostal tři roky podmíněně se čtyřletou podmínkou a finanční pokutu. To už jsem hrával v Opavě a do Jablonce jezdil na přelíčení. Mám doma docela slušný fascikl zápisů, proti čemu všemu jsem se provinil, a mohu říci, že je to úsměvné čtení,“ dodává otec dvou dcer. Jablonecká aféra mu zhatila i jeden zajímavý přestup.

„Zájem měl o mě Cheb, ale nakonec to nedopadlo,“ končí Bedrich vzpomínání na jabloneckou štaci.

Opava – letadlem na zápasy, soustředění v Rusku a boje o postup do ligy

Za přestupem Miroslava Bedricha do Opavy nestál nikdo jiný než Alois Sommer. „Jak jsem řekl, v Jablonci jsme se neměli špatně, ale mě i manželku to táhlo zpátky do Slezska, navíc se nám narodila dcera, proto mi nabídka pana Sommera přišla vhod,“ vrací se ofenzivně laděný fotbalista ke svému přestupu do Opavy.

Rodina Bedrichů byla tehdy v zájmu sportovních žurnalistů. Málokdy se poštěstí, aby tři bratři hráli v základní sestavě druholigového klubu. Ostroj se touto raritou pyšnit mohl. Mirek, Marian a Aleš, tři mušketýři z Rohova, toho byli důkazem. „Paradoxně nejvíce talentu pobral Aleš, v sedmnácti hrál druhou ligu, jenomže nakonec fotbalu nedával tolik, co měl, a svůj velký potenciál prodat nedokázal. Naopak Marian to dotáhl až do ligy,“ vrací se v kostce ke svým sourozencům.

Za trenéra Sommera byl tým poskládaný hlavně z místních nebo borců z blízkého okolí a právě na ně lidi chodili. „Byla to éra, kdy mužstvo tvořili fotbalisté z prajzké a okolí, mám na mysli Bruntálsko nebo stranu od Bílovce,“ vybavuje si Mirek Bedrich. Vedle bratří Bedrichů se jednalo o Jindřicha Pardyho, Mirka Kořistku, Kamila Vrbu, Pavla Poštulku, Josefa Pivovarského, Jana Hrušku, Víťu Vystrka, Jiřího Knoppa, Martina Komárka, Jana Vožníka, Milana Břemka, Romana Hona, Andreje Ganovského, Petra Swiecha či mladíky Jana Baránka s Pavlem Harazimem.

„Po boku pana Sommera jsme toho prožili opravdu hodně zajímavého. Pamatuji si, jak Ivan Bartošík, to byl tehdejší sekretář, zařídil letecký přesun k zápasům do Plzně a Chomutova. Na letiště do Ostravy jsme jeli autobusem a pak pokračovali malým letadlem,“ přichází s další vzpomínkou bývalá hvězda Opavy.

Jednou z pikantností tehdejší doby bylo i soustředění v Rusku. „V Opavě se hrálo mistrovství hráčů do 18 let a my museli pryč. Ruský Kamyšin byl partnerským městem Opavy a my tam strávili dva týdny. Odehráli jsme tam i přípravné zápasy, a dokonce navštívili sportovní centrum, jehož podmínky byly ale katastrofální,“ směje se s odstupem času Miroslav Bedrich a dodává: „Zajímavá byla i cesta zpátky, kdy jsme cestovali vlakem do Moskvy.“

Dnes kravařský správce stadionu bojoval s Opavou také o postup do ligy. „V Opavě chodili na fotbal diváci, a to ve větším počtu než v Jablonci, hlavně sezona za trenéra Žemlíka byla fantastická. S budějovickým Dynamem jsme se rvali o postup, nakonec nám to nevyšlo, ale i přesto na tuto sezonu nezapomenu,“ zdůrazňuje Bedrich.

Tehdy byla opavská kabina okupovaná šikovnými fotbalisty. Vbrance měl pevné místo Lindovský, k dalším pilířům patřili například Hadaščok, Kořistka, Farský, Vrba.

Střet s Milanem Barteskou a předčasný konec

Ne všechno se v kariéře Miroslava Bedricha vyvíjelo idylicky. Nejdříve mu nevyšly testy v Rakousku a následně přišel v letní přípravě jeho zlomový okamžik kariéry.

„Po střetu s Milanem Barteskou jsem se vážně zranil. Lékaři mi sdělili, že s fotbalem musím skončit. Měl jsem přetrhané vazy v koleně a urvané menisky,“ přibližuje rozsah svého úrazu. „Podotýkám ale, že šlo o nezaviněný střet,“ doplňuje vzápětí.

Strahovický Meteor a nástup do Kravař

Život se rázem Miroslavu Bedrichovi změnil od základu. „Byl to pro mě šok, nezbývalo mi nic jiného než se s tvrdou realitou vyrovnat,“ konstatuje současný kouč kravařské přípravky. „Po úrazu jsem pracoval na opavském stadionu jako pravá ruka Vency Knoppa, který byl správcem. Zasvětil mě do tajů této práce, hodně mi v tomto směru dal,“ přiznává Bedrich.

Z fotbalového kolotoče ale úplně nevypadl, stal se hrajícím trenérem Meteoru Strahovice, kde měl pod sebou například svého bývalého spoluhráče z Opavy Mirka Josefuse. „Hráli jsme o postup do krajského přeboru a třeba takové derby s Kobeřicemi bylo hodně emotivní a nezapomenutelné,“ líčí Bedrich.

Meteor vedl rok a půl, poté směřovaly jeho kroky do Kravař. „Pan Švančara s Karlem Vehovským mi nabídli místo správce stadionu, domluvili jsme se a já v Kravařích pracuji dodnes,“ pokyvuje hlavou bývalý vynikající fotbalista.

Jméno Miroslava Bedricha má mezi trávníkovými odborníky zvuk

Dělá Miroslav Bedrich svou travařskou práci dobře? Odpověď na tuto otázku je jasná – ano. Stačí se podívat. Hřiště Kravařím může závidět leckterý druholigový tým. „Dávám si záležet, hlavně na zápasy musí být trávník luxusně připraven,“ podotýká kravařský mistr, hřiště seče čtyřikrát týdně.

Samozřejmostí je hnojení a zavlažování. „Je to svým způsobem alchymie,“ podotýká trávní odborník z Kravař, který se vyžívá i sečením různých vzorců na hřišti. Jeho práce se ale netočí jenom okolo trávníků tří hřišť. „Dělám tady téměř všechno, ale nestěžuji si,“ zvedá Miroslav Bedrich prst.

Oceněním jeho práce je i fakt, že Kravaře si jako destinaci vybírají druholigová a ligová mužstva z republiky k tréninku při cestě za svými slezskými a moravskými soupeři. V létě tam dokonce týden trénoval lídr slovenské nejvyšší soutěže ze Senice.

Trénování mladých ho naplňuje

Jak již bylo zmíněno, Miroslav Bedrich se věnuje úspěšně výchově mladých fotbalistů. „Velký fotbal mě neláká, práce s mladými mě uspokojuje. Mé uznání mají pánové Rafaja, Javorek nebo Domžal, kteří celý svůj život zasvětili výchově mladých,“ říká Bedrich a dodává: „Nevím, zda je šťastné, aby třeba už kolem třináctiletých kluků lítali agenti, akorát jim tak popletou hlavu. Svou vinu na tom nesou i rodiče. Navíc oproti dřívější době mají nyní mladí více lákadel a fotbal jde stranou. Mladým fotbalistům škodí také nadnesené platy.“

Trenérskýma rukama Miroslava Bedricha prošel například opavský útočník Martin Neubert. Seibert s Lehnertem kopou v ostravském Baníku. „Pořád čekám, že se někdo z mých svěřenců v budoucnu ve velkém fotbale prosadí, byla by to pro mě hezká odměna,“ usmívá se hrdý dědeček dva týdny staré vnučky Natálky.

Opava, osudový klub

Být správcem opavského stadionu, proč ne. „Opavský klub beru jako svůj mateřský,“ svěřuje se Miroslav Bedrich. „Práci v něm bych se nebránil,“ dodává. „Pokud mi to čas dovolí, chodím se dívat na zápasy, a to i na dorosty. Myslím si, že Opava by měla mít v týmech více místních hráčů. Na co jiného chcete přilákat diváky,“ přichází se svým postřehem Miroslav Bedrich, kterého zaskočil loňský sestup do MSFL.

„Byl to pro mě šok. Opavský fotbal tím rok ztratil,“ končí povídání Miroslav Bedrich, který má s manželkou Vlastou dcery Lucii a Zuzanu.