„Dobře se rozcvičte a protáhněte. Sraz si dáme za chvíli na místě,“ upřesnil s úsměvem trenér Jiří Neček. Jeden z jeho asistentů Vilém Axmann měl již pro hráče podél jednoho z přítoků řeky Dyje vytýčenou kilometrovou trať. „Udělejte dvojice, lehce se protáhneme,“ začal na startu vyměřené tratě trenér. Hráči se začali pomalu rozbíhávat. „Výborně Zdeno, Gani usmívej se, přece se ti to líbí,“ chválil Zdenka Partyše a dobíral si Tomáše Janoviaka opavský lodivod.

Masér týmu Miroslav Rycka si mezitím chystal své nádobíčko, a hlavně tekutiny, včetně čaje. Nejtěžší část úterního dne mohla začít.

První kilometry absolvoval s hráči i trenér Neček

První kilometry absolvovali s hráči i Jiří Neček s Vilémem Axmannem. Samotní fotbalisté, kteří si pomocí sportestu sledovali tep, byli vcelku v klidu, jen Jaroslav Kolínek trochu remcal nad kvalitou trati. „Mohli jsme běhat na tartanu. Nevím, kdo tohle vymyslel,“ kroutil hlavou, limit ale s přehledem splnil.

„Kluci jsou šikovní, zvládají to dobře. I když musím přiznat, mají to těžké. Přece jen v terénu se jim běhá hůře než na tartanu,“ zastával se svých svěřenců kouč. Po pěti uběhnutých kilometrech bylo znát, že toho mají již všichni plné kecky. „Milane, pokud nechceš, dál nemusíš,“ volá trenér na Bartesku, který bojuje s nachlazením. „Potřebuji vyměnit čepici, ta moje má tak o tři kila více,“ huláká směrem k masérovi Ryckovi zadýchaným hlasem Tomáš Janoviak. Nastavenou zátěž nakonec všichni zvládli a při obědě už měli náladu i na srandičky. Kapitán týmu Jaroslav Kolínek za všechny popřál hodně úspěchů mladému záložníkovi René Wirthovi k devatenáctým narozeninám.