Honzo, jaké to bylo zahrát si znovu za Opavu?
S kluky chodím hrát pořád tyto pouťáky. Je ale smutné, že už jsem v týmu nejstarší. Kamil Vrba skončil, tak už to zbylo na mě. Věk nezastavíte, za dvanáct roků mi bude sedmdesát.

Dostal jste se do jedné velké šance, ty by útočník vašich kvalit měl proměňovat…
Dostal, ale Martin Prohászka mi to dal pozdě, on to dobře ví. Kdysi před dvaceti lety bych i to dal. Hlava chce, ale tělo už je pomalejší. Krok mi chyběl.

Brzy vám bude osmapadesát, ale je vidět, že fyzičku máte pořád dobrou.
Udržuji se. Často hraji nohejbal a v neděli před obědem si chodíme kopnout fotbálek se starou gardou Velkých Hoštic. Pak na dvě pivka a oběd.

Nebyla chuť zahrát si proti Opavě za Velké Hoštice?
To ne. I když jsem ve Velkých Hošticích vyrůstal, tak Opava je Opava. Poločas stačil. Navíc jsme s Oldou Šafránkem tento exhibiční zápas organizovali, takže to bylo i o starostech. Tři dny jsme nespali, záleželo nám, ať celá akce klapne. Myslím si, že vše vyšlo na jedničku.

Do Hoštic dorazilo hodně fotbalistů, kteří kopali za Ostroj, Kaučuk nebo Slezský FC…
Jsem moc rád, že tolik kluků dorazilo. I Velké Hoštice byly silné, klidně by hned několik kluků mohlo hrát za áčko.

Co říkáte na to, že Velké Hoštice se momentálně plácají u dna I.B třídy?
Je to o tom, že nejsou lidi. Z vlastních odchovanců hrají za áčko pouze dva kluci. Je to dobou, za naší éry to nebylo. To se diváci chodili dívat na vlastní kluky. Otcové, dědové, pradědové se chodili koukat na své rodinné příslušníky.

Jak vnímáte současnou Opavu?
Přijde mi to celkem zvláštní, co se pořád v klubu děje. Jinde to jde, jen v Opavě to pořád drhne. Nevím, v čem je zakopaný pes. Na fotbal se ale chodíme koukat pořád. Za pana Sommera to tak nebylo. Vždycky říkával, že hráči dělají diváky a ne opačně.

Vzpomenul jste pana Sommera. Asi vás potěšilo, že jeho manželka do Velkých Hoštic dorazila, viďte?
Určitě. Měli jsme to domluveno předem. Chtěli jsme tohle setkání udělat už loni, proti byl ale covid. Jsme rádi, že paní Blanka přišla. Měla slzy v očích, když jsme jí předávali kytku. Pan Sommer byl velkou postavou opavského fotbalu. Zažili jsme ho jako ředitele, manažera. Mě jako trenér vedl ve Vítkovicích.

S Opavou jste toho zažil hodně. Který zápas vám třeba nejvíce utkvěl v paměti?
Zápasů bylo hodně krásných. Ale pamatuji si na Xaverov. Nebyl jsem v nominaci. Někdo nám ale vypadl. Pan Sommer mě naložil do auta a vezl do Xaverova. Byť se mnou vůbec nepočítal, nastoupil jsem a dal dva góly.

Na který gól vzpomínáte nejvíce?
Za Opavu to bylo proti Kladnu. Přehodil jsem si balon z pravé nohy na levou a střelou k tyči kolem gólmana jsem ho překonal. Nebyl jsem technický hráč. Těžil jsem z dobré střely. Soupeři věděli, že mám jednu kličku a střelu. Všichni mi to ale žrali celý život.

Ligu jste si vyzkoušel za Vítkovice, to asi bylo v kariéře pro vás nejvíce…
Je to tak. Ale hodně rád vzpomínám na působení ve třetí německé lize. To byl klub až u holandských hranic.

V lize jste dal tři góly, vše renomovaným brankářům, že?
Je to tak, dal jsem je jak Stejskalovi, tak Srničkovi, když chytal za Baník. To mi dali pak v hospodě ve Velkých Hošticích sežrat, protože všichni fandili Baníku.