Kliknutím zvětšíte
Ivan Židkov, novinář z Petrohradu, poté spolupracoval v Zenitu s trenérem Vlastimilem Petrželou a českými hráči, kteří za velký klub kopali. Poznal Radka Šírla, Lukáše Hartiga, Pavla Mareše či Marka Kincla.
Česky mluví perfektně (učil se sám právě po Vídni), proto vyrazil do Kazaně, kde se reprezentace v pondělí večer potkala v kvalifikaci mistrovství světa s Běloruskem, a organizátorům vypomáhá jako tlumočník. „V Čechách jsem byl padesátkrát. Teď tam kvůli blbé situaci s koronavirem nemůžu, nemůžu vidět kamarády,“ vypráví smutně v rozhovoru Deníku.
Vzpomínáte hodně na „českou“ dobu v Zenitu?Byla to nejkrásnější doba, čest mého života.
Všem šéfoval velký Petržela. V čem bylo jeho kouzlo? Kdysi jste o něm řekl, že je PR machr.
Ano to Vlasta byl. Řekl bych, že předběhl dobu. Teď se všichni chovají jako Vlasta tehdy. Trenérů je hodně, proto každý musí mít své kouzlo - a navíc ho musí umět prodat. Vlasta v tom byl vynikající, samozřejmě to měl podpořené fotbalem.
Jeho týmy nenudily, že?
Říkal: Musíš hrát útočně, presink, to přinesl do Ruska. Do té doby tady nikdo tak nehrál.
Sedla mu i mentalita?Zaprvé, on se ke všem choval moc slušně. Bral Zenit jako svoji velkou šanci, životní výzvu, vážil si toho, že je tady. Vycházelo mu to hlavně v první sezoně, kdy skončil Zenit druhý a postoupil do Ligy mistrů. Respektoval lidi kolem, fanoušky, novináře.
Ano, vzpomínám na poslední zápas té úspěšné sezony s Lokomotivem Moskva. Plné press centrum mu vestoje tleskalo.
Dokázal fotbal zviditelnit. Vysvětloval, sám volal novinářům, bavil se s nimi. Do té doby tady byli jen ti sovětští trenéři, kteří nic neříkali, jen se mračili. (usmívá se) Také hráči najednou cítili, že je v mančaftu jiná atmosféra.
Jeho život však začal ničit hazard a závislost na prášcích. Nedalo se to zastavit?On byl v cizím městě úplně sám… Viděl jsem to, ale byl jsem mladej. (lesknou se mu oči) Teď je mi líto, že jsem mu v některých situacích něco neřekl. Ale bylo mi pětadvacet, bral jsem ho jako vzor. Už vím, že jsem se měl chovat jinak.
Vyříkali jste si to?
Později jsme to probrali, normálně jsme si promluvili. Čas už nejde vrátit a já ho pořád beru za velkou osobnost.
Také jste o něm napsal knížku.V Rusku se vůbec neprodává sportovní literatura. Vytisklo se jich patnáct tisíc, všechny zmizely. Byl to bestseller. (usmívá se)
Změnilo se postavení českého fotbalu v Rusku?
Hodně se řešilo, že jste na Euru vyřadili Holandsko, to bylo vidět. Ale jinak už není tak sledovaný, protože sem nechodí velcí hráči jako v minulosti třeba Koller, Jarošík, Kováč, kluci v Zenitu. A Alex Král tady českému fotbalu taky neudělal moc velkou reklamu.
Ve Spartaku Moskva hrál dva a půl roku, nyní je na hostování ve West Hamu, ale viditelně strádá. Čím to je?Pro mě je divná celá historie jeho transferu. Moc rychle šel z Teplic do Slavie, moc rychle ze Slavie do Spartaku. Navíc přišel v blbé době, ve Spartaku byl bordel ve vedení. Nebyl dobrý čas, aby se tady dobře rozvíjel mladý hráč z Čech.
Je tam ještě nějaký další důvod?
Ano, nikdo vlastně neví, co hraje. Je obránce? Není. Ani v záloze není vyhraněný, to mu nepomáhá. Alex je talentovaný, kvalitu má. Umí vlastně všechno, ale nic na sto procent.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
