Snajpr brněnského Tanga paradoxně skončil lépe v pořadí všech hráčů než mezi objevy roku. Tam mu patřila až třetí příčka, i když už nebylo co objevovat.

„Tu cenu jsme vyhráli už loni. Byl jsem rád už za to, že jsem se dostal mezi nejlepší. Umístit se mezi takovými osobnostmi jako je Roman Mareš a Lukáš Rešetár. Jsem strašně rád, jde o můj nejlepší úspěch v kariéře,“ povídal nejlepší střelec nejvyšší soutěže.

Z nedělního futsalového galavečera odcházel Seidler obtížen dvěma soškami z broušeného skla i diplomy. „Vystavím si je doma. Mám doma místo, kam podobné věci patří. Už mám těch cen docela dost, když budu počítat všechny už od žáků,“ usmíval se autor 29 branek v aktuálním ročníku první ligy.

Seidlerovu cestu na vrchol urychlil letní přesun do Tanga. S ním přišla gólová záplava i zvýšený zájem reprezentačního trenéra o kanonýrovy služby. „Přestup do Brna mi výrazně pomohl. Proti Jistebníku nemůžu nic říct, ale tady mnohem víc trénujeme,“ srovnal podmínky mezi severomoravským klubem a svým současným angažmá.

Mladý reprezentant v obou klubech patří mezi oblíbené hráče, a tak se v neděli večer musel probírat záplavou esemesek. „Psali mi kamarádi, trenéři Brož z Jistebníku i Berky z Tanga, nebo třeba pan Kubíček, který mě do Brna koupil,“ vyjmenovával gratulanty.

Ve futsale Seidler ceny sbíral, ve fotbale je to o poznání slabší. „Za podzim jsem za Dolní Benešov nedal ani jeden gól. Stejně to vypadá, že půjdu jinam. Buď domů do Bílovce, nebo blíž Brnu,“ povídal.