„Se sezonou jsme samozřejmě velice spokojeni. Za sedm let se nám podařilo čtyřikrát postoupit výše, takže jsme se z nejnižší třídy probojovali až do I.A třídy, což je pro Štítinu něco jako Liga Mistrů. V I.A třídě nás bude čekat hodně derby zápasů, na které se těšíme už teď,“ řekl štítinský funkcionář Leo Švančar.

„Po podzimní části jsme byli první, takže jsme si řekli, že se o postup porveme. Před jarem jsme posílili o několik hráčů a vyhrát soutěž se nám nakonec podařilo,“ dodal šťastný Švančar. A skutečně. Štítina ukázala na jaře všem protivníkům, kdo je v áčkové skupině I.B třídy pánem, když neprohrála ani jedno jarní utkání a po zásluze postoupila.

Když bylo týmu nejhůře, musel svému týmu pomoci kromě koučování z lavičky také svým pobytem na hřišti trenéř Dušan Christoph, který sice své aktivní kariéry zanechal, ale svou družinu nemohl nechat ve štychu. „Nevedl si vůbec špatně, chyběli nám hráči a Dušan si stále udržuje svou kvalitu. Herně nám velmi pomohl,“ pěl na hrajícího kouče Štítiny chválu sekretář Leo Švančar.

„Jediné co mě mrzí je to, že Štítina není příliš fotbalová vesnice, a na zápasy tak moc diváků nechodilo. Snad se to s postupem do I.A třídy zlepší,“ poznamenal Švančar. „Nyní se chceme vyhnout hlavně starostem o záchranu. Celou dobu se ve Štítině snažíme budovat dostatečně široký kádr, aby jej neohrozily pracovní či rodinné povinnosti a samozřejmě nepříjemná zranění, jako se stalo na jaře. Musíme mít silnou lavičku, aby neutrpěla kvalita na hřišti,“ zakončil Leo Švančar a předal slovo Tomáši Halškovi, štítinskému kapitánovi.

„Bylo to napínavé až do konce. Mysleli jsme, že se rozhodne již dříve, ale nakonec to byl boj až do úplného konce. Jsme samozřejmě rádi, že jsme postoupili do I.A třídy, ale uvidíme co s námi udělá ten výkonnostní rozdíl,“ uvedl Tomáš Halška a pokračoval dále: „Skok z I.B do I.A třídy je totiž podle mě větší rozdíl než postup z okresního přeboru do I.B třídy. S I.A třídou mám zkušenosti. Přes šest let jsem hrál krajský přebor ve Velkých Hošticích a poté jsme spadli právě do I.A třídy, kde jsem odkopal celou sezonu, takže vím, jak to tam chodí.“

Kde viděl tento třiatřicetiletý fotbalista největší zbraň svého celku v této sezoně? „Samozřejmě důležitá byla útočná síla, protože bez gólů se nedá vyhrát, ale naše největší přednost byla v obraně. Inkasovali jsme pouze čtyřiadvacetkrát, což je nejméně ze všech celků I.B třídy v Moravskoslezském kraji,“ sdělil Tomáš Halška.

„Hlavním faktorem postupu bylo, že mančaft působil jako kompaktní celek, který táhl za jeden provaz. Všichni přiložili ruku k dílu a úspěch se dostavil. Mezi nejvýraznější individuality patřil náš nejlepší střelec Roman Šimeček, dobrou formu pak prokazovali i záložníci Radim Neuwirth, který přišel z Pusté Polomi a Roman Hendrych, který dlouho působil v Háji ve Slezsku,“ popsal situaci svého týmu jeho obranný pilíř Halška a dodal: „Občas jsem sice musel zvýšit hlas na hřišti. V zápasech, ve kterých se nám nedařilo, kazili jsme přihrávky a nedávali šance, ale v kabině bylo vše v naprosté pohodě.“

A jaké jsou cíle pro nadcházející ročník? „Ve Štítině je celá řada zkušených hráčů a já věřím, že budeme hrát ve středu tabulky, i když jak se v posledních letech ukazuje, o záchranu bojuje v I.A třídě každým rokem skoro šest celků, takže ani umístění ve středu tabulky nemusí být zrovna klidné pásmo. Svým spoluhráčům však věřím a vedení má už nyní rozjednané nějaké hráče, takže určitě dojde k posílení. Doufám, že nebudeme jen do počtu a záchrana nás nemine,“ uvedl na závěr skromně nejvytíženější hráč Štítiny letošního ročníku.

Jan Šimek