Opavě ovšem pouze jen nefandí. Od února se totiž stala pětadvacetiletá slečna součástí žlutomodré rodiny a na starosti má zdravotnické centrum mládeže. V praxi to znamená, že se stará o všechny zraněné hráče, konzultuje s nimi jejich stav, doporučuje lékaře, zatím u mládeže, v budoucnu by chtěla i výše.

Nyní navíc finišuje ve škole, píše diplomovou a bakalářskou práci a připravuje se na státnice. Svou praci, svým způsobem i samu sebe, přiblížila v rozhovoru pro čtenáře Opavského a hlučínského deníku.

Býváte vidět na zápasech Slezského FC. Co vlastně máte společného s opavským fotbalem?

Pracuji jako vedoucí pracovník zdravotního centra, v praxi to znamená, že se starám o všechny zraněné hráče. Snažím se doporučit lékaře, případně jinou alternativu, případně rehabilitaci, nebo nějaké cvičení. Pokud je hráč dlouho mimo tréninkový proces, řešíme spolu i kondiční stránku, včetně posilování. Nebo také odstraňování svalových disbalancí.

Do stravy jim také mluvíte?

Probírám s nimi pitný režim, snažím se klukům říci něco o výživě, stravovacích návycích, a také věci okolo, aby sportovec mohl plnohodnotně regenerovat.

Jak jste se vůbec k této práci dostala?

(Usměje se.) Jako slepý k houslím. Bratr hraje za Opavu a přišel domů s tím, že v klubu hledají masérku. Masáže jsem měla ve škole již za sebou, a to i včetně licence, tak jsem si řekla, že to zkusím. I když to nebyl obor, kterému jsem se chtěla zrovna věnovat. Šla jsem do toho s tím, že to vezmu na přechodnou dobu. Nakonec přišel pan Hadamczik (generální manažer klubu, poznámka autora) s tím, že bych mohla dělat svou současnou práci. Neváhala jsem ani chvilku a brzy byla domluva na stole.

A se školou se to dá zvládat?

Ve škole chci letos finišovat. Píšu diplomku a bakalářku a tahle práce mi k tomu pomáhá. Navíc mě i hodně baví.

A co přesně studujete?

V Olomouci na Univerzitě Paláckého Fakultu tělesné kultury, pětiletý obor tělesná výchova a sport a biologie a tříletý obor aplikovaná tělesná výchova.

To je tedy pořádný záhul?

Není to tak hrozné, hlavně když to člověka baví. Já navíc ráda studuji. Akorát ten konec je trochu náročnější. Musím více psát a administrativa není zrovna mým koníčkem.

A proč jste šla vlastně do fotbalu?

To je jednoduché, jsem z fotbalové rodiny. U nás doma je fotbal sportem číslo jedna.

Co říkají doma na to, že děláte do fotbalu?

Taťka zprvu trochu remcal a moc nadšený z toho nebyl, ale zvykl si. Mamka, ta byla v pohodě. ví, že dělám práci, která mne baví.

Podle vašich slov to vypadá, že u fotbalu chcete zůstat, nebo ne?

Chci ještě pokračovat ve studiu a třeba udělat si i doktorát. Každopádně u fotbalu bych ráda vydržela a i tady v Opavě. Jsou zde fajn lidi, dobré prostředí a i podmínky pro práci mám dobré.

Zatím děláte jen u mládeže?

Ano, z mužského fotbalu mám ještě strach, a hlavně respekt. Mladí jsou na práci dobří, dají se ještě tvarovat.

U áčka působí Miroslav Rycka, zdejší masérská persona. Jak vás ten přijal?

Naprosto perfektně. Zprvu jsem měla z něj zvláštní pocit, dělal si ze mne na začátku srandu. Je to ale skvělý člověk. Hodně mi pomáhá, radí, mohu se na něj se vším obrátit, kdykoliv mu zavolat.

A co samotní kluci?

Taky s nimi nemám žádný problém. Občas se staví i pro radu, která se třeba netýká ani mé profese. Samozřejmě, že i oni mají své mouchy, někdy i remcají, ale jinak v klidu. To samé mohu říci i o trenérech, prostě na nikoho nemohu říci ani půl slova.

Vy sama aktivně sportujete?

Mám ráda sport, hlavně lyžování, když pominu běžky, to je přece jen náročnější. Ale třeba prkno, to můžu, také brusle mi nejsou cizí. Na druhou stranu mám ráda i moře, sluníčko, pláže.

Říkáte, že vás k práci u fotbalu přivedl bratr, ten asi váš největší, jak si říká, pokusný králík?

Dá se to tak říci. Ale spolupracuje dobře. Někteří kluci třeba nebyli zvyklí ani pořádně snídat, člověk je musel učit stravovacím návykům.

Býváte vidět i na zápasech áčka.. To vás opravdu fotbal toliko baví?

Jezdím se dívat na zápasy, které jsou mi dostupné, co, týče vzdálenosti, fotbal prostě beru jako relax.