Sbírka každého kaktusáře je významně limitována místem ve skleníku – některé kaktusy, zvláště ty sloupovité, se musí proto podle potřeby řezat.
Zdroj: Miloš Kučera
Kaktusy jsou rostliny, které dobře snášejí tvrdší zacházení nebo sucho, vadí jim však nedostatek světla a přelití.
Zdroj: Miloš Kučera
Dědek – kaktus, který kdysi věnoval svému synovi do sbírky otec Pavla Líznara. Dostal ho v 70. letech v brněnské botanické zahradě, když tam pracoval jako řemeslník. „Je třikrát seříznutý, jinak by měl tři metry.“
Zdroj: Pavel Líznar
Nejstarší kaktus sbírky Echinocactus grusonii, je starý 40 let. „Tehdy to byla vzácná věc,“ říká Pavel Líznar.
Zdroj: Pavel Líznar
V únoru vyseté semenáče rodu Echinocereus; další rok zůstanou na místě, potom dva roky v krabici a nakonec přijdou do květináčů.
Zdroj: Pavel Líznar
Živé kameny – v přírodě jsou úplně schované v zemi, vidět je jen vrchní ploška, jíž proniká do rostliny světlo.
Zdroj: Pavel Líznar
Kvetoucí Astrophytum
Zdroj: Pavel Líznar
Mezi kaktusáři a pěstiteli sukulentů panuje sice určitá rivalita, ale každý kaktusář nějaký sukulent má. Je po nich totiž větší poptávka.
