I meteorologie může být dobrodružství, říká nadšenec Tomáš Prouza

Tomáš Prouza z Velkých Svatoňovic v podhůří Krkonoš je právě takovým typem amatérského meteorologa, jakýmsi dobrodruhem statistiky. Koníček se mu stal i povoláním, protože už deset let pracuje v týmu meteorologické stanice ČHMÚ v Peci pod Sněžkou.

„Podle televizní reklamy mi říkají ,Tomáš Srovnanýʻ,“ směje se. „Já na výjezdy do terénu moc nejsem, nemám ani auto, spíš jsem na statická měření a tvrdá data.“ Tomášovi přátelé-amatéři z řad lovců bouřek a nadšenců, kteří preferují výjezdy do terénu, s ním sdílejí aktuální obrázky a zprávy z akcí. „Všechno má své plusy a minusy,“ říká.

Toto je srážkoměr.Zdroj: se svolením Tomáše Prouzy

„ Oni jsou nezávislí, ale zase docela omezení časem, navíc výjezdy do terénu jsou docela nákladné. Já jsem spíš stormspotter, sedím na zadku u počítače a doufám, že bouřka dorazí za mnou.“

Třicet let každý den

Tomáši „Srovnanému“ Prouzovi je čtyřicet let a letos 8. května oslaví třicetiny svého meteorologického hobby. „Dostal jsem se k tomu ve druhé třídě v rámci prvouky. Součástí byl i kalendář přírody, kdy jsme měli sledovat a zaznamenávat teplotu, jestli svítilo slunce, zda napadl sníh…,“ vzpomíná. „Na zápis se nesmělo zapomenout a mě to tehdy nebavilo. Teplotu jsem psal jednou ráno, podruhé odpoledne, občas jsem dostal pětku, protože jsem se na úkol vykašlal.“

Tak to pokračovalo až do čtvrté třídy, později Tomáš přestoupil na sedmileté gymnázium do Úpice. „Když vyrůstáte v baráku na venkově, máte k přírodě a počasí přece jen jiný vztah, než když žijete v bytě v centru města,“ vysvětluje.

„Závislost na povětrnostních jevech je větší než ve městě. Jestliže bude šeredně, půjdu ve městě do obchoďáku s kinem, kde můžu strávit půl dne, ale na vsi potřebuju třeba zrýt zahradu, a déšť či jinak nepříznivé počasí mě tady prostě omezuje víc. Moje první záznamy jsou taky vedené v tomhle duchu. Je to vlastně fenologie, což je i profesionální disciplína založená na pozorování projevů přírody během roku – co se kdy na zahradě děje, kdy co začalo kvést, co vyrostlo, kdy se začalo sklízet, co je vhodné dělat… Například vrcholné léto se určuje podle toho, kdy rozkvetou lípy. Tady u nás to bývá koncem června. Ale zrovna u rozkvětu lípy je ve statistice poměrně velký rozptyl.“

Zaúkoloval i rodiče a prarodiče

Gymnaziální zeměpis a biologie Tomášův zájem o meteorologii opět povzbudily. A byl tu ještě jeden prozaický podnět: „Pamatuju, že jsme si v roce 93 koupili novou televizi, kde byl už teletext se statistikami z meteostanic, včetně stavu ozonové vrstvy. To mě motivovalo, že jsem si od té doby začal denně psát záznamy. Od osmého května 93 mám nepřerušenou denní řadu…“

Když byl mladý meteorolog mimo domov, třeba na studiích v Brně, pověřil vedením záznamů rodiče nebo babičku s dědou. „Na dvířkách elektrického rozvaděče na baráku jsem měl tabulku, kam se hodnoty psaly křídou,“ vzpomíná.

Svérázný meteorolog Ján Zákopčaník měl slunce v duši. A pár stínů v životě

„Zpočátku byly záznamy primitivní, kreslil jsem sluníčka a mraky… ale postupně jsem údaje zpřesňoval, a když jsem se naučil z meteorologie víc, začal jsem měřit i tlak a teplotu třikrát denně. Z toho už se dá dělat solidní klimatologický průměr, skoro jako na profi stanici. Taky jsem začal měřit srážky.“

První elektronická meteostanice

V roce 2005 si amatérský meteorolog z Velkých Svatoňovic pořídil první elektronickou meteostanici a ta mu na zahradě sloužila do roku 2010, kdy ji nahradil americkou stanicí renomované značky Davis. „Ta funguje naprosto bez problémů, i když bylo potřeba udělat nějaké dodatečné úpravy,“ říká Tomáš Prouza.

Taťána Míková: Úspěch předpovědi závisí i na tom, zda se podle ní lidé řídí

„Je bezdrátově spojená s počítačem, kde se shromažďují data a tvoří graf a statistiky – teplota, vlhkost, srážky, dokonce i půdní teplota z různých hloubek až do jednoho metru. Taky měří čistotu ovzduší a polétavý prach. Do stanice a přídavných zařízení už jsem za ty roky dal asi šedesát tisíc, ale byla to dobrá volba.“

Tornádo vzácně, bouřky nikoli

Co si myslí meteorolog o změně klimatu? „Věnuju se měření třicet let a můžu říct, že teplota stoupá, ten trend tam je. Ne že by byla vyšší každý rok, hodnoty oscilují, ale kdybych to proložil lineárním trendem, vzestup je patrný,“ říká Tomáš Prouza. „Co se týče úbytku srážek, tam to tak jednoznačné není, ani se sněhem v zimě to není tak zlé, ovšem prodlužují se periody, kdy je sněhu méně, pak zase přijdou silné zimy.“

Tomáš Prouza také hovoří o specifickém meteorologickém jevu, který ztěžuje přesnější lokální předpověď bouřek: „Bouřkám svědčí nestabilita v atmosféře – jak se zemský povrch ohřívá, teplý vzduch stoupá vzhůru, pak se ve výšce prudce ochlazuje, vlhkost kondenzuje, což vede ke vzniku deště a krup. Jenže někdy dojde k inverzi teploty vzduchu, kdy teplota s výškou stoupá. Nejsou tedy podmínky pro konvekci neboli tepelné proudění, atmosféra je nadupaná jako papiňák, a teprve když se postupným ohříváním zemského povrchu a vzestupným prouděním naruší horní vrstva, která konvekci brání, nastanou divoké bouřky. Celý den může platit výstraha pro větší oblast – a nic. A pak se najednou prostě na některých místech čerti žení, stojí to na místě a naprší sto milimetrů za hodinu. Tohle lze velmi těžko přesně předpovědět.“

Tomáš Prouza připomíná že v souvislosti s počasím posledních desetiletí přibývá krupobití. „Exponovaný je hlavně sever Itálie nebo třeba oblast Slovinska. U nás bylo v loňském roce krup víc na Moravě než v Čechách. Ale ničivá tornáda jsou u nás opravdu výjimečná. Pohroma, kterou zažilo Břeclavsko, je i z hlediska statistiky zcela ojedinělá.“

Ruská zima i vražedná tornáda. Na těchto místech rekordní počasí zabíjí

Meteorolog také říká, že čitelnější frontální bouřky často rozbijí nebo oslabí hory na našich hranicích: „Mnohdy vidíme, jak k nám jde krásná studená fronta, ale Krušky, tedy Krušné hory, to zabijou.“ Zmiňuje také jednu zajímavost: „Náboj v bouřce občas – především v zimě – nemá takovou sílu, že by blesky sjely samy od sebe do země, ale přitáhnou je vrtule větrných elektráren umístěné výše v krajině.“

Nadšenci v terénu spíš fotí a zaznamenávají dynamický vývoj bouřek. „Když je na čele shelf cloud, skoro jistě se dá čekat silný vítr. Pokud jde oblačnost do zelena a tyrkysova, přijde krupobití… A my u stolu jsme zase schopni objektivně změřit průběh,“ říká Tomáš Prouza a dodává: „Je ale fakt, že většina lovců bouřek je taky sleduje z bezpečné vzdálenosti a nechtějí si nechat vytunit karoserii pěticentimetrovými kroupami. Kdo chce prorážet jádro bouřky, už musí být trochu blázen a měl by vědět, co dělá.

Jestliže silná tornáda pozlobí střední Evropu vzácně, silné bouřky provázené prudkým větrem a srážkami neboli „derecha“ jsou v našich končinách už četnější a dají se srovnat s těmi, které se prohánějí na amerických pláních. „Třeba Polsko je zkoušené ještě víc než my,“ říká Tomáš Prouza. „Však jsou Poláci v amatérské meteorologii také v našem prostoru nejaktivnější a nejpečlivější.“ Jak amatérští lovci bouřek, tak strážci domácích meteostanic ve spolupráci s profesionály z Českého hydrometeorologického ústavu přispívají ke stálému zpřesňování předpovědí počasí, ale i k vydávání včasných výstrah před nebezpečnými jevy. Samozřejmě jsou zapojeni i do evropských a světových meteorologických platforem.

Výstrahy jsou důležité

Tornádo na Moravě se stalo impulzem ke vzniku Konvektivní skupiny při ČHMÚ, která se zaměřuje na predikci bouřek a jejich extrémních projevů. Expertní skupina spolupracuje i s amatéry. „Vznik skupiny jsem uvítal a považuju ji za velmi užitečnou,“ míní Tomáš Prouza, který cestuje mezi dvěma meteostanicemi – domácí ve Svatoňovicích a tou profesní v Peci pod Sněžkou. „Poručit větru a dešti neumíme, ani škodám nelze zabránit, ale včasným varováním a osvětou se dá leckterým škodám předejít a můžeme ochránit zdraví a životy. Dodnes mi běhá mráz po zádech, když vidím ta videa z Moravy, kdy neznalí lidé natáčeli tornádo do poslední chvíle od okna. Netušili, že jim hrozí smrtelné nebezpečí.“

Tomáš Prouza vzpomíná, jak hned následující ráno po osudném tornádu letěl jeho kamarád-pilot a rovněž amatérský meteorolog nad postiženou oblast: „Vydal se tam odsud letadlem, aby to nafotil dřív, než se začne masivně uklízet. Nešlo nám o senzaci, ale o cennou fotodokumentaci, kterou už bychom jinak nepořídili. Z fotek se dá hodně vyčíst o síle a mechanismu působení tornáda, je to hodnotný materiál ke studiu jevu.“

Tomáš Prouza studoval v Brně učitelství biologie, geografie a geologie. „Jeden semestr jsme měli i meteorologii, a přestože jsem školu nedokončil, troufnu si tvrdit, že nějaký vědecký základ mám. Můj systematický přístup k měření a statistice mi nakonec dopomohl i k práci na pecké meteostanici. Když mě v roce 2012 šéf přijímal, řekl mi, že takového blázna, který se záznamům tímhle způsobem věnuje dobrovolně, prý ještě neviděl.“

Hlasatelka Dagmar Honsová: Počasí ovlivňuje i naši chuť k jídlu

Meteostanice se časem pravděpodobně plně automatizují, ale bez lidského faktoru se zatím ještě neobejdou. Určitě ne na horách, kde technika může občas zamrznout. Meteorologický servis v České republice, včetně důležitého přispění amatérů a nadšenců, má vysokou úroveň a je součástí evropského a světového meteorologického systému, bez jehož služeb by chod dnešní civilizace už nebyl představitelný.

V celosvětové databázi se scházejí data z meteostanic spolu s radarovým měřením, s údaji ze satelitů a balonových sondáží. „My na stanicích jsme vlastně pěšáci v první meteorologické linii,“ uzavírá Tomáš Prouza, který je vášnivým amatérem a zároveň „profíkem z Hydráku“.