Ještě loni jako hrající trenér pomohl Drakkars Caen k postupu do nejvyšší soutěže. Letos má ale před sebou novou výzvu. Přijal práci v ambiciózním třetiligovém klubu Compiegn, a to jako generální manažer. Přitom všechno nasvědčovalo tomu, že sedmatřicetiletý hokejista zůstane v Caen. S klubem postoupil do nejvyšší soutěže, nebyl důvod na změnu.

„Bohužel jsme se nedomluvili na smlouvě,“ krčí rameny opavský rodák. „Mám ale novou práci. V Compiegne, které leží asi sedmdesát kilometrů od Paříže, je ambiciózní vedení, které chce klub posunout do vyšší soutěže. Věřím, že se nám to podaří. Pro mě je to navíc nová výzva,“ usmíval se odchovanec Slezanu Opava.

Ještě loni aktivně hrával, letos se už ale na led nehrne. „Moje místo už na ledě není. Snad jen kdyby se někdo zranil, tak nastoupím,“ přiznal David Dostál. V posledních sezonách se vedle hraní věnoval i trenéřině. „Nyní ještě studuji ve Francii trenérskou jedničku,“ doplnil hokejista, který v sedmi utkáních nastoupil i v České extralize.

Svou francouzskou misi započal v klubu Anglet Hormadi, kam se má v plánu v budoucnu vrátit. „Chtěl jsem už nyní, ale nedomluvili jsme se na kontraktu. Letos jsme tam byli na dovolené,“ poznamenal Dostál, jehož manželka pochází právě z Angletu.

I když David Dostál již desátým rokem žije ve Francii, na Opavu nezapomíná. „Cítím se Evropanem. Líbí se nám všude, zajímavé byly i dva roky v Dánsku,“ vzpomíná na dvě sezony v klubu Esbjerg IK. Na rodnou hroudu se vrací zhruba dvakrát do roka. „Vícekrát se to časově stihnout nedá. Ale rodina z Opavy jezdí za námi do Francie,“ říká hokejista, jenž hrával i na Slovensku za Spišskou Novou Ves.

Když dnes sedmatřicetiletý útočník odcházel v sezoně 98/99 do Francie, ani ve snu ho nenapadlo, že v zemi galského kohouta zakotví natrvalo. „Mohl jsem zůstat v Čechách, hrát druhou ligu a u toho studovat. Přišlo mi ale nerozumné v pětadvaceti končit s profi hokejem. Za nabídku z Angletu jsem rád, dostal jsem šanci, kterou jsem chytl, jak se říká za pačesy,“ usmívá se David Dostál.

„Vyhýbala se mi zranění a po hokejové stránce se mi také dařilo. Musím si přiznat, že odchodem do Francie se mi výrazně změnil život,“ říká otevřeně bývalý francouzský reprezentant.

Vrcholem jeho snažení byla nominace do národního týmu Francie. „Reprezentace je vrcholem. Já na to období vzpomínám velmi rád. Máme za sebou tři mistrovství světa, prostě paráda,“ pousměje se.

Nyní ho čeká práce v nové roli. A jaké si klade cíle jako generální manažer? „Jsem rád, že mohu dělat hokej. Člověk musí pilně pracovat, dělat dobře mládež, posunovat se výše a výše a věřit v úspěch,“ podotýká David Dostál, jehož velkou fanynkou je jeho tříletá dcera.

„Kluk k hokeji netíhne, ten hraje fotbal,“ komentuje svou devítiletou ratolest.

Právě fotbal se ve Francii nyní hodně řeší. Konec Domenechova výběru v základní skupině mistrovství světa je pro Francouze velkým zklamáním. „Každopádně je to průser. Za Domenechovy éry ztratila Francie svou tvář, hráči nedýchali pro tým,“ zakončil povídání David Dostál.