„Tržby nám klesly až o osmdesát procent, lidé teď přemýšlí nad jinými věcmi, než je koupě auta,“ prozradil exkluzivně pro Deník trojnásobný mistr světa, vítěz Stanley Cupu a bronzový olympijský medailista.

Někdejší obránce se rozmluvil i o opatřeních americké vlády, či o mateřských Vítkovicích. „Ostrava si zaslouží víc než to, co se tam předvádělo dosud,“ míní Pavel Kubina.

Vaše podnikání tedy koronavirus zasáhl výrazně…

Myslím si, že to zasáhlo sedmdesát osmdesát procent podniků. Pokud budu mluvit za sebe, tak naší malé firmě během dvou měsíců klesly tržby o osmdesát procent. Jestli normálně mi přišlo za týden sto zákazníků, tak teď jich je dvacet.

Máte kvůli tomu víc starostí než dřív?

Já mám štěstí, že nemám v podstatě zaměstnance, ani neplatím nájmy prostor, takže je předpoklad, že když se to za půl roku rozjede, dostanu se zpátky na svá čísla a doženu to. Kdybych ale měl místo šedesáti pět set aut, třicet zaměstnanců, tak si myslím, že bych to asi zavíral. Tady byl problém, že člověk nevědel, co se děje, vše se stalo ze dne na den. Já to beru tak, že jsem rád, že já i všichni kolem mě jsme zdraví. Mohl bych být někde jinde.

Jak to myslíte?

Mohl bych být zavřený v New Yorku v bytě jedna plus jedna se třemi čtyřmi dětmi a nemít práci. Proto se na tom snažím najít něco pozitivního. Ale je mi strašně líto velkých firem i lidí okolo nich. Jen doufám, že se to co nejdříve rozběhne.

PAVEL KUBINA
Bývalý hokejový obránce se narodil 15. dubna 1977 v Čeladné. S hokejem začínal ve Vítkovicích, v roce 1996 ho v 7. kole draftoval klub Tampa Bay Lighting. Ve stejném roce zamířil do kanadské nižší soutěže WHL Moose Jaw Warriors, ale už po sezoně se zapojil do NHL, za Tampu odehrál deset utkání (1+2), převážnou část ročníku ale strávil v nižší soutěži AHL a týmu Adirondack Red Wings.
Od sezony 1998/99 se však stal pevnou součástí kádru Tampy, kde odehrál sedm sezon v řadě (s výjimkou výluky NHL 2004/05), pak tři roky působil v Torontu, následně rok v Atlantě, aby se Kubina v roce 2010 do Tampy vrátil. Kariéru pak vysoký obránce zakončil ve Philadelphii a ve švýcarském Servette Ženeva.
Celkově Pavel Kubina odehrál v NHL 1021 zápasů, zaznamenal v nich 396 kanadských bodů (113+283). V roce 2004 vyhrál Stanley Cup, s národním týmem pak má tři zlata z mistrovství světa (1999, 2001 a 2005) a ze účastí na olympiádě pak jeden bronz (2006).
Je ženatý, se ženou Andreou (dcerou někdejšího útočníka Františka Černíka) má dcery Terezu (13 let) a Viktorii (6 let).

Automobilový průmysl je obecně asi tím nejpostiženějším, viďte?

Víte, tady nejde jen o samotné tržby. Vezměte si, že máte auto roku výroby 2017 nebo 2018, a najednou tady stojí čtyři pět měsíců. Jeho hodnota logicky klesá. Když pak firma musí platit nájem, lidi, ale nemá šanci vydělávat, je to špatné. Ano, byly tady podniky, jako třeba nábytek nebo potraviny, které byly otevřeny pořád, a měly třeba vyšší tržby, než před virem, ale to je menšina. Daleko více firem se trápí. My naštěstí nemuseli zavírat.

Lidé mají hlouběji do kapsy a jiné starosti, než koupi auta?

Ano. Mají jiné potřeby a myšlenky. Auto je teď asi tím posledním, nad čím člověk přemýšlí. Já ale doufám, že se to brzy rozjede, protože se vše postupně začíná otvírat. Víte, já rozumím, proč se vše najednou zavřelo. Neudělat to, byla by to asi hrůza, nemoc by se pak těžko zastavovala. Ale teď se na to dívám tak, že ten virus tady bude s námi nadále, za týden i za měsíc, takže je nutné, aby se začalo zase otvírat. Kdyby bylo jasné, že tady bude do 1. června, tak bychom to museli vydržet, ale takhle to není. Kolikrát si říkám, na co se ještě čeká. Svět se nemůže zavřít na půl roku, nebo rok, následky by pak byly obrovské.

Prezident Donald Trump vyhlásil, že stát firmám pomůže půl bilionem dolarů. Co na opatření říkáte? Žádal jste také?

Já jsem o nic nežádal, protože jsem se na to díval tak, že pomoc tolik nepotřebuji. Spíše ať ty peníze využije někdo jiný. Ale mám kamarády, kteří už je dostali. Vláda se snaží pomáhat, byť se nevyhoví všem. Já za nimi ale stojím a souhlasím se vším, co pro lidi dělají. Zajímavé je, že Amerika je rozdělena na republikány a demokraty, a kdykoli Trump něco udělá, půlka země bude proti. Mně se ale líbí, co dělají, jen doufám, že se vše brzy otevře a dostaneme se do normálu. K tomu by mohla pomoci i vakcína, ta ale zatím není, takže si člověk musí na sebe dávat pozor.

Vy osobně se bojíte možnosti nakažení?

Určitě jsem to měl v podvědomí a říkal jsem si, jak se to projeví, když to já, nebo někdo z blízkých, dostane. Samozřejmě jsem se snažil dělat vše pro to, abych minimalizoval pravděpodobnost. Od mytí rukou, dezinfekci, až po to, že jsem nechodil tam, kde je více lidí. O to se snažím dodnes. Ale že bych se omezoval tak, že bych nechodil do obchodu, nebo se nepobavil se sousedem, tak to ne. (úsměv) Takhle do extrému jsem nešel. Nicméně si myslím, že všem lidem leží na mysli, co se ve světě děje. Někdo je více opatrný, někdo méně, ale zasáhlo to všechny.

USA koronavirus zasáhl nejvíce, přesto dochází k mírnění opatření. Jak to aktuálně vypadá?

Třeba pláže se otevřely asi před čtrnácti dny, samozřejmě je nutné držet se určitých opatření jako jsou rozestupy. Jinak uvolňování byla rozdělena do čtyř částí. První bylo, že si můžete jít zaplavat, ale nesmíte ležet, nebo si udělat piknik s dvaceti lidmi. Například. Víte, já můžu být rád, že bydlím zrovna na Flo-ridě, protože kromě toho, že jsou nebo byly některé obchody a podniky zavřené, nepoznáte, že se něco děje. Je tady teplo, můžete jít do parku, do bazénu a žít relativně normálně. Je to taková dovolená. Naproti tomu chu-dáci lidé někde v New Yorku, Chicagu, nebo dalších obrovských městech, kde žijí v malém bytě, a nemohou ven.

Máte větší obavy ze zdravotní, či ekonomické krize?

Já se dívám spíše na zdravotní část, protože lidé umírají, nebo se s tím trápí. A asi se nikdy nedozvíme, jak se to tady dostalo. Je spousta nemocí, tohle je ale extrém. Teď se koukám dopředu, věřím, že se vymyslí lék a v budoucnu to nebude takový problém.

Říká se, že krizi přežijí jen nejsilnější, že vytváří příležitosti. Souhlasíte?

Určitě, protože s tímhle člověk nemůže nic udělat, najednou se vše změnilo. Kdyby mi na konci roku 2019 někdo řekl, co přijde, budu se tomu jen smát. Že se najednou zavře a vypne celý svět. A nebudeme vědět, na jak dlouho. Ale stalo se a myslím si, že hodně lidí si uvědomilo, že ten každodenní život, že člověk je zdravý, není až tak samozřejmý. Podle mého je život strašně krátký a nikdy není dobré plánovat moc dopředu. Zvlášť teď, kdy nevíte, jestli dojde na druhou vlnu, stejně tak nevíte, co bude za rok. Jestli přijde další nějaká krize, třeba právě ekonomická, protože to stejně nemůžeme ovlivnit. Jen to lidem bere energii. Naopak, já se snažím najít na všem negativním něco pozitivního.

Co pozitivního lze najít na koronaviru?

Osobně jsem strávil strašně moc času s rodinou, s holkami, přece jen Terezka má třináct a Viktorie šest let. K tomu jsem opravil na baráku i na lodi tolik věcí, že bych to neudělal za deset let. Prostě nevydržím doma ležet a dívat se na televizi, takže dělám tohle. Nebo jsem vymaloval barák. Chystal jsem se na to dva roky, udělal jsem to teď, kdy jsem měl čas. Stejně tak miluju potápění a rybaření, i když dodnes nevím, kde se to ve mně vzalo. Pořád mám nějaké aktivity.

Zmínil jste druhou vlnu epidemie. Myslíte, že přijde?

(pousměje se) Doufejme, že už to nebude tak hrozné. Přece jen lidé se hodně za poslední dva tři měsíce naučili. Uvidíme, ale myslím si, že se všemi opatřeními, která byla a jsou, to zvládneme lépe. Ale jak jsem už řekl, tady v Americe se stát firmám snaží pomáhat, i když nelze všem, protože je to obrovská země.

Na závěr se dotkněme i hokeje. Myslíte si, že se rozehraje a dohraje NHL?

Dohrát by se mělo, já jsem určitě pro, protože to bude v televizi a bude se zase na co dívat. Je ale otázkou, jakou to za současné situace a bez diváků bude mít úroveň. Je mi líto hráčů, protože oni se dva tři měsíce musí udržovat, aby pak během dvou tří týdnů mohli naskočit do zápasů. To si normální člověk neumí představit, čím si prochází. Já bych byl ale pro, aby se liga dohrála za jakýchkoli podmínek.

Umíte si představit, že byste se musel dlouho udržovat, nevěděl, zda se začne hrát, a po třech měsících naskočil do obnovené sezony?

Já s tím mám trochu zkušenost ze stávky v sezoně 2004/05. Samozřejmě teď je to něco jiného, ale tehdy jsem také nevěděl, jestli NHL začne za týden, nebo za čtrnáct dní, bylo to podobné a vůbec ne příjemné. Každý telefon byl o tom, jestli se to zítra rozjede, nebo ne. Já měl aspoň výhodu, že jsem hrál ve Vítkovicích, takže jsem se tím připravoval. Jenže jste nevěděl, zda zítra pojedete hrát extraligu do Třince, nebo poletíte do Tampy. Teď je to horší, protože kluci se musí připravovat sami doma.

Nelze se nezeptat na Vítkovice, které mají za sebou těžkou sezonu. Co jste říkal na dění ve svém mateřském klubu?

(pousměje se) Pro mě to je jednoduché odsud hodnotit, ale určitě se mi nelíbilo, jak se zbavili řady hráčů. Třeba Rosti Olesze. Stejně tak se ptám, proč hrál on nebo Irgl v Olomouci, proč Venca Varaďa trénuje v Třinci… To jsou věci, kterým moc nerozumím, a které bych změnil. Že přijde neúspěch a hrajete o záchranu, se může stát i s kvalitním mužstvem, ale já to o Vítkovicích věděl už před sezonou. Kdybyste mi zavolal v srpnu nebo v září, tak vám to řeknu. Ten tým na víc neměl.

Je pravda, že řada odborníků i fanoušků mladý tým na boj v dolních patrech tabulky předem pasovala…

Když půjdu na hokej, tak na koho se rád podívám? Určitě na tři čtyři pět kluků, kteří mají za sebou dobrou kariéru, hráli v NHL, za nároďák a získali nějaké úspěchy. Ta jména jsem už v podstatě řekl. Samozřejmě dnešní mladí kluci se jednou na takovou pozici dostanou, ale mužstvo šlo do sezony se špatnými předpoklady. Jasně, můžete říct, že nemáte peníze, ale Olesz nebo Irgl nebyli v Olomouci kvůli penězům.

Zrovna na Hané je hodně exvítkovických hráčů…

Jasně, teď je otázkou proč. Jistě, nemůžete mít v týmu jen starší hráče, ale ve Vítkovicích takových nebylo moc, aby zrovna tito dva nemohli hrát. A rozhodně to nebylo o penězích. Vím, že je jednoduché to hodnotit takhle na dálku, když u toho nejsem, ale myslím si, že k tomu a hlavně k hokeji mám co říct, celkem tomu rozumím, proto se mi to nelíbilo. Ale v Ostravě už to bylo dlouho, jen je škoda, že kluci, kteří tomu klubu mají co dát, a měli by tam být, tak tam nejsou. Místo toho jsou v Třinci, nebo v Olomouci.

Asi vás tedy potěšil návrat právě Zbynka Irgla, že?

Určitě. Zmínil jsem jména Irgl, Olesz, Varaďa, se kterými jsem hrál, s Vencou dokonce od patnácti vyrůstal, znám je, vím, že jsou na tom dobře povahově, jsou srdcaři, do mužstva se hodí a mají mu co dát. Nejen výkony na ledě, ale i v kabině, aby vychovávali mladé. To si myslím, že Vítkovicím posledních pár let chybí. A není to o penězích, protože když vám někdo řekne, že je, tak lže.

Jak z toho tedy ven?

Já myslím, že v klubu už vědí. Musí tam přijít noví lidé, což se děje. Změnili se trenéři, vedení, změní se samozřejmě hráči, takže věřím, že jdou správným směrem. Ale to, co tam bylo dosud, byla škoda, protože Ostrava si zaslouží více. Teď musíme věřit v lepší zítřky.