„Něco je špatně, že tak dlouho hokejová velmoc, jako Česká republika, čeká na medaili,“ zvedá prst sedmašedesátiletý Hadamczik.

Tehdy jeho výběr dvakrát porazil Američany. Nejdříve v základní skupině a pak i v souboji o třetí místo. Bronz Čechům trefil v prodloužení Petr Vrána. „Rád na to vzpomínám. Měli jsme dobrý tým, všichni okolo fungovali jako rodina,“ vrací se v čase Alois Hadamczik, který měl v kádru třeba Frolíka, Krejčího nebo Olesze, nejlepšího střelce turnaje.

Jste podepsán pod poslední medailí. V Americe jste brali v roce 2005 bronz, což už je pravěk…
Bohužel, je to tak. Je třeba se zamyslet, proč tomu tak je. Očividně něco děláme špatně, že mladí kluci nejsou schopni uhrát dobrý výsledek. Největší problém vidím v tom, že nemáme kvalitní juniorskou soutěž.

Špatní hokejisté se u nás ale nerodí…
Nerodí, ale v šestnácti odcházejí ven, a to je špatně. V tomto věku nejsou připraveni na odloučení od rodiny. Potřebují nad sebou dohled. Nejsou pod kontrolou. A to třeba co se týká životosprávy. U některých z nich poměrně brzy končí hokejový život. Nezvládají ani mentalitu v cizí zemi. Bohužel naše juniorská soutěž je hrozná. Nesestupuje se z ní, má příliš hodně účastníků, dnes se dokonce hraje jen nějaký pohár. Ti nejlepší jsou v extraligových týmech, další jsou v první lize, to co zbylo v juniorce.

Vraťme se do roku 2005. Jak vzpomínáte na tehdejší úspěch?
Dvacítku jsem vedl dva roky. Při svém prvním šampionátu jsme byli od medaile minut a půl, bohužel to nevyšlo. Zklamání bylo obrovské. Na druhé straně to pro mě byla velká zkušenost, co se týká nominace na další mistrovství.

Můžete to rozvést?
Byl jsem pod velkým tlakem ohledně nominace. Neuhnul jsem ale, a vzal na mistrovství mladší kluky, jako třeba Frolíka nebo Krejčího, a to se mi vyplatilo. Měli jsme dobrý tým, skvělou partu. I celý realizační tým od kustodů až po doktory fungoval jako velká rodina.

Dvakrát se vám podařilo porazit Američany, což se hned tak nevidí…
Přesně tak. Byly to velké zápasy, hrálo se v krásné aréně, která byla plná, skoro deset tisíc diváků. V základní skupině jsme vyhráli 3:1, v souboji o bronz jsme to zvládli 3:2 v prodloužení, kdy vítěznou branku vstřelil Vrána.

Některé hráče jste si pak bral i do týmů na klubové úrovni…
Už jsem to říkal, byl to výborný tým. Některé kluky jsem měl nejen v klubu, ale poté i v seniorské reprezentaci. Člověk si k nim vypracoval určité pouto. Bylo na ně spolehnutí.

Pojďme do současnosti. Jak se těšíte na letošní domácí světový šampionát?
Moc, budu ho pozorně sledovat. Celkově nás čekají velmi zajímavé zápasy. Uvidíme v akci hráče, kteří už měli možnost nakouknout do NHL. Můžeme se těšit na rychlý a tvrdý hokej s enormním nasazením bez spekulací.

Jak vidíte šance českého týmu, který vede kouč Václav Varaďa?
Máme těžkou skupinu, musíme především porazit Němce. Podle mě máme i tak velkou šanci získat medaili. Naší hlavní devízou je brankář Dostál, nejlepší ve své kategorii. Chytá momentálně ve Finsku, kde má nejlepší možnost rozvoje.