„S hokejem jsem začala zhruba ve čtyřech nebo pěti letech. Kvůli tomu, že ho hrál brácha a já se na něj chodila dívat. Zalíbilo se mi to, rodiče mi koupili brusle a tím to všechno odstartovalo," vzpomíná na své začátky Klára Hymlárová při rozhovoru přímo v Buffalu.

Jako každá hokejistka i ona dlouho hrávala v chlapeckých kategoriích. „S klukama jsem hrála až do letošní sezony, brali mě poměrně v klidu. V jedné kabině jsem s nimi byla pouze do šesté třídy, poté nás rozdělili," usmívá se při otázce, jak to bylo se sprchováním.

Nebyli někteří kluci naštvaní, když viděli, že je holka lepší než oni? „Někteří s tím měli velký problém, ale postupem času se to srovnalo a stali se z nás kamarádi," tvrdí patnáctiletá naděje.

Ta začala v opavském Slezanu a loni si v dresu karvinských žen dokonce vyzkoušela prestižní Ligu mistryň. „Akorát se nám v ní vůbec nedařilo a skončili jsme poslední," krčí rameny Hymlárová, která se probojovala do nominace juniorek pro světový šampionát v americkém Buffalu.

„Mezi patnáctkou a osmnáctkou je hodně velký skok. Hokej je úplně jiný, hraje se v daleko větší rychlosti a tvrdosti," porovnává talentovaná útočnice.

S českou reprezentací do 18 let prošla úspěšně přes čtvrtfinále se Švédkami a po prohře s USA v semifinále si zahrála o bronz proti Rusku, bohužel Češky i podruhé s tímto týmem prohrály.

„Čtvrtfinále jsme začaly dobře. Důležité bylo, že se nám podařilo dostat do vedení. Pohodlný náskok se nám sice málem povedlo ztratit, naštěstí jsme poté vstřelily gól na 4:2 a uklidnily se. Hrály jsme dobře," vracela se k vítěznému čtvrtfinále Hymlárová, nejen v loňském ročníku velká opora ženského Slezanu. Češky dělají v hokejové branži pokrok.

„Hokej se vyrovnává všude. Je úplně jedno, jestli je to mužská, či ženská kategorie. Míša Pejzlová třeba říkala, že ve Finsku jsme dostaly od Ameriky deset gólů a tady ve skupině pouhé tři," uzavírá Klára Hymlárová.

Jan Šimek, Petr Dejnožka