Talentovaný gólman patří k nejlepším brankářům v extralize. Ve dvaadvaceti letech je jasnou jedničkou ambiciózního plzeňského celku a v letošním play-off měl dokonce nejvyšší úspěšnost zákroků. Jeho statistiky vykázaly úctyhodné číslo 93,16%.

Není divu, že si jej trenérský štáb kolem reprezentačního kouče Vladimíra Vůjtka vzal coby trojku na mistrovství světa do Ruska.

S Plzní jste prožil solidní sezonu. Dokráčeli jste až do semifinále, kde vás vyřadila Sparta. Jak hodnotíte uplynulý ročník?
Pozitivně. Bylo to mnohem lepší než minulý rok, kdy jsme se nedostali ani do vyřazovacích bojů. Letos jsme sahali po finále. Sezona byla úspěšná.

Už před startem sezony se spekulovalo o vašem odchodu. V prosinci loňského roku jste však podepsal novou roční smlouvu…
Rozhodl jsem se zůstat v Plzni. Líbí se mi tam. Je to parádní město, i co se týče nehokejové stránky.

Letošní ročník jste si prodloužil na mistrovství světa. Sice v roli trojky, ale hádám, že jste si šampionát užil…
Někde se začít musí, abych se mohl časem vypracovat. Jsem za to rád. Nasál jsem atmosféru mistrovství světa. Bylo to fajn.

Startoval jste na osmnáctkách i dvacítkách. Dají se juniorské šampionáty srovnat s tím seniorským?
Průběh turnaje je v podstatě stejný, ale všechno je o poznání větší. Dvacítky jsou víc než osmnáctky a mužské mistrovství je obrovské. Hraje tam celý svět. Vše se odehrává v mnohem větším měřítku.

Stihl už jste se po náročné sezoně zrelaxovat, nebo se na dovolenou teprve chystáte?
Volna si užívám prací. Tátovi totiž pomáhám na stavbě. (směje se) Zatím nic neplánuji. Někam vyrazím asi až v červenci v období mezi suchou přípravou a tou na ledě.

Takže místo pláže se opalujete na stavbě. Co konkrétně máte na práci?
Ano, je to taková výhoda v nevýhodě. Už jsem se ale stihl spálit. (směje se) Momentálně obkládáme fasádu dřevem. Je to hodně měření a šroubování.

Odbočme nyní k Opavě. Místní hokej prošel mnoha změnami a nyní jej provozuje město. Jaký na to máte názor?
Něco jsem slyšel. Ohledně plánů klubu jsem mluvil i s panem Glosem. Vidím, že je to na vzestupu, a pevně věřím, že to vyjde. Opavský klub byl vždy jeden z nejlepších v kraji a chrlil talenty do celé republiky. Věřím, že se znovu posune dál.

Společně s Radkem Faksou jste jednou z tváří „nového" klubu. Před vchodem na zimák visí bannery s vašimi fotografiemi. Co na to říkáte?
Myslím si, že je to správné. To ale neříkám proto, že tam mám fotku. I kdyby tam měl být někdo jiný. Podle mého je správné stavět něco podobného na odchovancích, kteří klubem prošli a něco v hokeji dokázali. Pro mladé kluky to může být inspirace. Vidí, že když si za tím půjdou, mohou se dostat nahoru. Nikde není psáno, že z Opavy to nejde.

Do klubu se vrátil uznávaný trenér brankářů Rostislav Haas, se kterým jste se dřív připravoval. Spolupracujete i nyní?
V minulosti jsem s Rosťou trénoval dost často. Zejména, když jsem působil v zámoří, kde si letní přípravu dělají kluci sami. Mám na něj spoustu pěkných vzpomínek, vždy to byla super příprava. Nyní jsem v Česku, kde je letní příprava fixovaná na klub. Moc se tomu nedá uhnout a nejsem v situaci, kdy si udělám přípravu sám. Kdyby to šlo a měl by čas, určitě bych ji absolvoval s Rosťou. Možná k tomu v budoucnu opět dojde.

Rostislav Haas v klubu zastává pozici šéftrenéra. Bavili jste se o jeho roli?
S Rosťou jsem mluvil. Bavili jsme se o tom i o dalších věcech. Měl jsem informaci o jeho návratu. Podle mě je plus, když se do klubu vrací lidé, kteří v hokeji něco dokázali a vědí, jak to v něm chodí a funguje. Věřím, že to bude jen a jen lepší.

Sám jste v Opavě začínal. Jaké máte vzpomínky na mládežnická léta ve Slezanu?
Co jsem byl v Opavě, klub fungoval výborně. Všechny kategorie od dorostu hrály extraligu a osobně jsem z toho jen těžil. Hrál jsem se staršími kluky, což mi dávalo hodně. Byl to můj odrazový můstek do Kanady. Kdybych nechytal v patnácti, šestnácti letech za juniorku, těžko bych se tam mohl prosadit.

Dá se říct, že vaším osudovým trenérem byl tehdy Kamil Konečný?
Je to tak. Dal mi šanci chytat. Bral to podle toho, jestli mi to jde, nebo nejde. Nedíval se, kolik mi je let. Moc rád bych mu poděkoval, že mi dal tehdy příležitost.

Stále v sobě živíte sen probít se do NHL, nebo jste jej zavrhl?
Tři roky jsem byl v juniorské OHL a doufal jsem, že se do NHL protlačím. Bud přes draft nebo na smlouvu jako volný hráč. Bohužel to nevyšlo, ale pořád bych tam chtěl hrát. Chci se tam na sto procent vrátit. Kdyby to nevyšlo podruhé, už bych to dál asi nezkoušel, ale teď je pro mě prioritou dostat se zpátky.

Jan Šimek