Poslední čtyři roky pracoval jako trenér brankářů ve Lvu Praha a Čerepovci. Ke svému návratu do slezské metropole uvedl: „Láká mě být u něčeho, co se bude vytvářet," řekl mimo jiné v rozhovoru pro Deník.

Jak jste se vůbec ocitl v Čerepovci?

V Čerepovci chytal Kuba Štěpánek, jehož agentem je Vladimír Vůjtek mladší. Měli trenéra gólmanů, který onemocněl. Vláďa věděl, že Lev skončil, nakonec jsem vydržel v Čerepovci celou sezonu. Po minulém ročníku jsem si řekl, že skončím, jenomže přišel Václav Sýkora jako konzultant, výborně jsme si rozuměli. Na řadě věcí jsme se shodli.

V klubu jsme zůstali oba, bohužel vedení nesplnilo to, co slíbilo, a Václav Sýkora byl propuštěn.

Máte za sebou čtyři roky v ruské KHL, v soutěži, která je považována za druhou nejkvalitnější po NHL. Pracoval jste v pražském Lvu, nyní v Čerepovci. Dají se tyto štace porovnat?

Čerepovec byl pro mě jinou zkušeností. V Praze vše fungovalo. Lev měl v kádru hráče na vysoké úrovni. Problém přišel s ekonomickými sankcemi, které Rusko zasáhly. Měly dopad i na hokej. Cizinci, kteří nyní v Rusku hrají, najednou vydělávají o polovinu méně, než tomu bylo v minulosti.

Klub jako je Čerepovec nedisponuje velkými finančními částkami, má tak problém angažovat kvalitní hráče. V posledních dvou letech nebyl klub schopen sestavit kvalitní tým. V kádru jsou kluci, kteří hráli v nižší lize a to je na kvalitě znát.

Dá se říci, že úroveň KHL šla dolů?

Tak bych to neřekl. Spíše jde o to, že některé týmy mají problémy. Sami Rusové mluví o tom, že by týmů mohlo být v soutěži méně. Úroveň by se tím zvedla anebo by se musel zvýšit počet cizinců.

Vy jste byl v Čerepovci s rodinou?

Rodina byla se mnou v Rusku do začátku prosince, pak jsem ji poslal domů. Měl jsem slíbeno, že kluk bude normálně hrát zápasy, nakonec z toho sešlo. Generální manažer byl propropuštěn, s trenérem, s kterým to měl domluvit, vůbec na toto téma nehovořil.

Kluk jenom trénoval, nechtěl jsem, aby obětoval celou sezonu, i když v Opavě dělá nyní to samé.

V Čerepovci jste trénoval jen dospělé gólmany, nebo jste chodil na led i s mladými?

Byl jsem i s mladými, dělal jsem pro ně i kemp. Třeba hokejová škola v Čerepovci má 970 dětí, čtvrtá pátá třída, 120 dětí v jedné třídě. V klubu kladou důraz na práci s mládeží, vkládají do ní i docela dost finančních prostředků. Je tady přes 40 gólmanů, když já jsem udělal kemp, měl jsem co dělat.

Je ale pravda, že mě to baví. Vlezete na led a zapomenete na čas. Když jezdím po kempech, třeba v Německu, jsme deset až dvanáct hodin na ledě. Poté už cítíte únavu, když ale vidíte, že gólmany to pohltí, na čas nekoukáte.

Kdy vám končí v Rusku sezona?

Smlouvu mám do konce dubna, ale jelikož jsme se nedostali do play off, osmnáctého února jsme odehráli poslední zápas. Následovalo krátké volno a pak se začalo znovu trénovat, což je totální paradox, když hráči nemají žádnou motivaci. Některé týmy trénují s hráči, s kterými pro příští sezonu ani nepočítají.

Letošní sezona je v KHL pro vás poslední, vracíte se do Opavy, proč? Přece jenom KHL má jméno…

Pro někoho je možná KHL velké jméno. Když si ale člověk uvědomí, že je pořád někde na cestách, pořád spí po hotelech, žije v časovém posunu, tak to až tak ideální zase není. Mám jinou filozofii, jiný cíl. Nechci trénovat tři kluky, když jenom jeden chytá. To, co jsem se naučil, nechci předávat jen třem lidem, to je pro mě velký hazard. Láká mě ovlivnit třeba dvě stě dětí v Opavě.

Berete KHL jako uzavřenou kapitolu svého hokejového života?

Nic neberu jako uzavřenou záležitost. Nyní vím, že chci jít jinou cestou. Co třeba bude za několik let, to já vůbec netuším.

Zmínil jste cestování, život na hotelu, časový posun, ale co třeba Česká extraliga? Přece jenom čtyři roky v KHL jsou dobrou vizitkou…

Možná ano, ale ne pro mě. Nepotřebuji reklamu, chci se věnovat práci s dětmi. Vysvětlím vám to takto. Mám známého v Řecku, který mi jednou řekl: „Víš, ty můžeš násilím něco vzít, ale nemůžeš násilím nic dát."

Pokud chcete někoho něco naučit, a on nechce, tak se můžete zbláznit, a nikoho nic nenaučíte. S dospělými to tak je. Stojíte na ledě a říkáte si, jestli vám to stojí za to. Mám trénovat někoho, kdo třeba nechce, nebo nedá tomu tolik, co by měl.

Když si vezmu, že v kempech mám děti, které chtějí, abych je trénoval, a jezdí za mnou 150 až 200 km, vidíme se jednou za rok a pak z toho celou sezonu žijí, tak tohle je pro mě daleko více než jakékoliv angažmá v extralize nebo KHL. Tím nechci shazovat extraligu. Chci se věnovat těm, kterým můžu pomoct a kteří pomoc chtějí.

Jako šéftrenér v Opavě máte svou vizi nebo plán, jak by měl chod klubu fungovat…

Je potřeba, aby vše fungovalo podle představ obou stran. Protože když nebude soulad, cesta půjde ke špatnému konci. Obě strany se musí domluvit, pak z toho musí profitovat.

Hraje velkou roli i to, že se vracíte do klubu, ve kterém jste hokejově vyrostl?

Nemám rád slova jako patriot. Vracím se rád tam, kde bydlím, kde mi je fajn. Na zimák budu chodit tak dlouho, dokud mě to bude bavit. Když vycítím, že v klubu je špatná parta, špatné klima, tak končím a půjdu jinou cestou. Hokej je kolektivní hra. Pokud nemají trenéři svůj kolektiv, svoji partu, nemají svůj tým, nemůže to fungovat.

Je tady v Opavě tolik trenérů, aby se dal trenérský tým složit?

Když začneš trénovat tým, taky nevíš, až kam s ním dojdeš. Pomalu se zlepšuješ. Řeknu jim svou vizi, vyslechnu si od trenérů, co by oni chtěli zlepšit. Pak je na nás, abychom vše postupnými kroky vylepšili.

Myslíte, že opavský hokej má potenciál, aby šel nahoru? Máte vůbec přehled, v jakém stavu se momentálně nachází?

Myslím si, že mám přehled. Mohu teď říct, že je všechno špatně, ale tohle není ta správná cesta. Člověk nejdříve musí ukázat svou, pak si lidé udělají obrázek, jestli je to lepší, nebo ne. Mluvit o tom, Co je špatně, a neukázat, jak by to mělo být, by nebyl úplně nejlepší začátek.

Když poslouchám, jak moc jste vytížený, nemáte problém s časem?

Za posledních deset let jsem hodně málo času strávil díváním se na televizi, to je pro mě ztráta času. Neumím jít do hospody na pivo a vykládat si o blbostech, které mě nezajímají. Člověk, který je naladěn na stejnou vlnu jako já, je Jirka Žurek, to je moje krevní skupina. S ním se mohu bavit o hokeji, o psychologii, o životě.

Máte za sebou bohatou kariéru, přitom jste v pětadvaceti letech přemýšlel, že s hokejem skončíte…

Bylo to tak, chtěl jsem skončit. Nakonec jsem se rozhodl jinak a následující rok jsem měl super sezonu. Je to nepodstatné, ale emočně mi to zůstalo v hlavě. Další krásný zážitek přišel v době, kdy jsme postupovali do DEL. Tehdy s námi nikdo nepočítal, kdybych přišel na led jen s rukavicemi, tak by mě všechno trefovalo. Vše se odvíjelo od psychiky.

Je to tak, že jste mohl v Německu ještě pokračovat, ale nakonec jste se rozhodl jinak?

Měl jsem podepsanou novou smlouvu v Augsburgu. Odjel jsem na dovolenou, bylo mi čtyřicet pryč. Tam jsem si řekl, že to není pro mě. Mohl jsem být rok jako druhý gólman, mohl jsem to odsedět, měl jsem dobrou smlouvu, ale nechtěl jsem to dělat jen pro peníze.

Nechci dělat věci, které mě nenaplňují. To platí i o Opavě, pokud mě práce nebude bavit, tak skončím.

Dá se říci, že jste Rusko poznal dobře?

(usměje se) Rusko znám hlavně z deseti tisíc metrů. Hlavně pak cesty na zimák a na hotel.

Co na vás udělalo největší dojem?

Rusko na mě udělalo dojem ze shora. Všude lesy, voda. Nechápu, jak mohl Hitler chtít Rusko ovládnout. Škoda jen, že si Rusáci přírody neváží.

Našel byste na Rusku pozitiva?

Vždy se dají najít pozitiva. Jestli hraje klub na posledním místě, nechci se ztotožňovat s výhrou nebo prohrou. Napíši si chyby, které gólman udělá, a pak pracujeme na jejich odstranění. Měl jsme možnost chodit v Čerepovci do lesa a byla to krása, strávil jsem v něm klidně čtyři hodiny.

Neměl jste strach?

Neměl, byl to pro mě relax, viděl jsem soby, losy. Kdybych byl v Rusku jako hráč, chodím pořád na ryby.