Je to pro vás zadostiučinění?
Sezona byla šílená. V létě jsem byl dva měsíce bez práce, neměl jsem nic. Pak jsem podepsal Kometu, tam jsem čuchnout nedostal a byl jsem rád za Přerov, kde se dařilo a byla tam skvělá parta. Pak si mě vytáhl Třinec. Zpočátku to ani tady nebyla velká sláva, co se týká mých výkonů. Nahoru dolů, jak jste všichni slyšeli a četli, chvíli jsem se tu hledal. Ale v play-off mi kluci moc pomohli, kvůli tomu se začalo dařit a pocit je teď úžasný. Nemám slov. Po deseti letech, kdy jsme vyhráli juniorský titul se Znojmem, teď extraligový chlapský. To je neskutečný.

Co jste si během sezony říkal, abyste se zase nakopl?
Snažil jsem věřit sám sobě. Věděl jsem, že makám na sto procent, prostě někdy je takové období, kdy se nedaří. Věřil jsem, že se to otočí. Ta příležitost v play-off mi spadla pomalu z nebe, snažil to chytit za pačesy a říkal jsem si, že možnost hrát o titul se už nemusí opakovat. A s takovým týmem před sebou… Snažil jsem se tam nechat všechno a vydat se ze všech sil.

Jak si vážíte svých rekordů?
O šňůře slyším poprvé. Věděl jsem před zápasem, že tam je vyrovnaný rekord pět nul. Kdyby mi to někdo řekl před sezonou, nebo i před play-off, říkal bych si: „No, to určitě.“ Je to skvělé. Budete říkat, že to je jen fráze, ale já ji jako frázi neberu, je to pravda. Vděčím za to klukům. Nejvíc zblokovaných střel, moc pomáhali dozadu, nechali na mě jednoduché střely. Když máte už sebevědomí, dokážete kluky v některých fázích i podržet. Myslím tím třeba minulý zápas, kdy patnáct sekund před koncem na vás jede hráč pomalu sám, jsem rád, že jsem to chytil. Ale děkuji za to klukům, jak mi věřili a pomohli.

Třinec má za sebou třetí finále a druhý titul v řadě. V čem je tým tak výjimečný?
Těžká otázka. Když se podíváte na soupisku, tak jsou tady jména neskutečných kvalit. Spousta z nich hrála v NHL, KHL, kluci jsou fantastičtí, mají neskutečnou kvalitu. Je tady týmová hra, všichni dřou na druhého, pomáhají si, v tom to je důležité. Je tady nastavený striktní režim, který se musí dodržovat. Funguje to, a proto je to tady úspěšné.

Co byste řekl k Petru Vránovi, který si prožil těžké chvíle, přesto pomohl k titulu?
Chtěl bych před ním hluboko smeknout. Ta situace, která se stala, jak jsem s tím vyrovnal… To nedokáže kdekdo. Díky němu, i pro něho jsme to hráli, protože je neskutečný bojovník. Jak nám pomáhal, jak byl lídrem a nešlo na něm v uvozovkách ani poznat, že se něco stalo… Neskutečný, neskutečný, fakt byl výjimečný.

Můžete vypíchnout moment, který byl v play-off nejtěžší?
Sedmý zápas s Boleslaví, kdy se hrálo padesát minut 0:0. Víte, že jedna chyba, jeden gól může rozhodnout, a udělat celou sezonu. To bylo nejtěžší na nervy. I ten minulý zápas, kdy to bylo dlouho 0:0, pak prodloužení. Asi jedny z nejtěžších momentů.