Pro výběr trenéra Luďka Bukače šlo o bezmála domácí turnaj. Někdejší habsburská metropole se na dva týdny převlékla do českých vlajek a fanoušci se bavili hravým hokejem. V kabině nároďáku panovaly vtípky a pohoda, rušivé elementy byly preventivně utopeny v krásném modrém Dunaji.

„Vídeň, to byl pro nás trenéry dar. Turnaj bez jediného problému, bez komplikací, bez konfliktu či porušení pravidel. Trénovalo se dobrovolně, na přípravu na zápas dorazil každý včas. Každou noc jsem dobře spal, což se mi nikdy předtím nepoštěstilo,“ líčil kouč Bukač v knize „Mé hokejové století“.

Slavný trenér byl i u titulu v roce 1985, tentokrát však reprezentaci vedl ve zcela odlišných podmínkách. V 90. letech vtrhl do českého hokeje divoký kapitalismus a nové pořádky otřásly letitými jistotami. Nejlepší hráči se tužili za velkou louží, další vandrovali po Evropě. 

Bukač se na své poslední reprezentační štaci snažil dávat prostor nové generaci hokejistů. Ve Vídni se v plné síle skvěla kladenská eskadra Pavel Patera, Martin Procházka, Otakar Vejvoda. Dívat se na souhru těchto tří šikulů bylo sousto pro hokejové labužníky. 

Tahounů bylo víc

Není divu, že právě Procházka s Paterou obstarali i vítězný gól v poslední minutě finále s Kanadou. „Ten zápas se nám přitom vůbec nepovedl, jako lajna jsme dostali oba góly. Přesto nám pan Bukač pořád věřil a poslal nás na led i na tohle poslední střídání,“ vzpomínal Patera po letech. Češi nakonec slavili zlato po výhře 4:2.

Zdroj: Youtube

Tým měl víc tahounů: v brance se tyčil Roman Turek, v obraně zářil Michal Sýkora, v útoku střílel Robert Lang. Klíčové role se však zhostil pětadvacetiletý kapitán Robert Reichel. Nastupující zlatá generace nemohla najít vhodnější lídra. „Byl ryzím týmovým hráčem a dokázal vyčistit mužstvo od rušivých vlivů,“ řekl Bukač o Reichelovi. „U něj nebylo na prvním místě já, obětoval se pro my. Byl to charakter,“ dodal kouč.

Do Vídně naopak nevzal další výjimečnou individualitu - Vladimíra Růžičku. Nějak se s tehdejší hvězdou Slavie nepohodl a dal přednost hráčům ochotnějším přizpůsobit osobní zájmy celku.

Mimochodem, oslavy… Lidé slavili (v Praze hlavně na Václaváku). A do hráčské kabiny zašel tehdejší premiér Václav Klaus. Následná sprcha šampaňským, kterou politik s úsměvem podstoupil, prý nebyla spontánní: Klaus si kvůli ní dokonce předem oblékl staré sako. Inu, do voleb do sněmovny scházel necelý měsíc…