Při každém hokejovém utkání musejí být delegováni tři rozhodčí přímo na ledové ploše a dále dva brankoví rozhodčí, dva trestoměřiči, hlasatel, časoměřič a od letošní sezony přibyl navíc elektronický zapisovatel. Při plnění všech pomocných funkcí na sebe výrazně upozorňuje dvaašedesátiletý Jan Hanzlík, kterého můžeme vidět téměř na každém hokejovém utkání v boxu trestoměřičů na opavském zimním stadionu.

Jak sám říká: „Hokej je můj život a za jiný sport bych ho neměnil.“

Jak jste se k hokeji dostal?

„S hokejem jsem začínal jako každý malý kluk, byl jsem brankářem až do roku 1968. Chytal jsem za Slezan Opava a Baník Důl Vítězný únor. Poté jsem již chytal jen rekreačně, a to okresní přebor v Opavě.“

A co dráha rozhodčího?

„Chodil jsem pravidelně na zimní stadion a tehdy mě oslovil pan Pravda, zda bych se nechtěl stát hokejovým rozhodčím. Chtěl jsem poznat něco nového, na nabídku jsem kývl. Psal se tuším rok 1977.“

Vzpomenete si na svůj první zápas?

„Samozřejmě bylo jich hodně, začínal jsem pískat žáky. První zápas v mužské kategorii jsem řídil s Oldřichem Bradou (později pískal extraligu) v roce 1979, a to utkání Vagonky Studénky s Uničovem. Tehdy se některé zápasy dělaly ve dvou rozhodčích. Později jsem se však nastálo stal hlavním rozhodčím.“

Na který zápas vzpomínáte nejraději?

„Šlo o zápas mezi Šumperkem a Vsetínem, hrálo se o postup do druhé ligy. K vidění byl krásný hokej, který měl náboj, navíc před výbornou diváckou kulisou. Nám, sudím, se tento zápas povedl.“

Byl nějaký zápas, na který nerad vzpomínáte?

(zasměje se) „I takový se v mé kariéře našel. Šlo o derby mezi Krnovem a Horním Benešovem. Tyto derby byly vyhrocené a tady toto konkrétní se kvůli inzultaci rozhodčího nedohrálo.“

Určitě si rád vzpomenete na své některé kolegy z pruhovaného dresu…

„Na Jirku Hadaše, Jana Moslera a vlastně na všechny tehdejší kolegy. Měli jsme velmi dobrý kolektiv a zažili mnoho nezapomenutelných zážitků.“

Potatil se někdo z vašich dvou synů?

„Ano, syn Roman, který pískal hokej od svých 15 let. Dotáhl to až do první ligy. Poté pískal ještě druhou ligu a loni definitivně v Českém svazu ledního hokeje skončil. Píská už jen na úrovni krajských soutěží.“

Kdy jste skončil s pískáním vy?

„Bylo to v roce 2002. Ze zdravotních důvodů jsem byl nucen definitivně pověsit píšťalku a brusle na hřebík. Celkem jsem odřídil 2221 utkání. Dále jsem pokračoval v práci delegáta. Tuto funkci vykonávám doposud.“

Nyní vás vídáme v roli funkcionáře, co tato práce obnáší a jak dlouho se jí věnujete?

„Od roku 1986 se věnuji obsazování rozhodčích, dále jsem pracoval již na okresním svazu ledního hokeje a od roku 2006 jsem se stal předsedou svazu zde v Opavě. Nepřetržitě se taktéž věnuji obsazování pomocných funkcí na utkání všech věkových kategorií. Od roku 1989 jsem členem krajské komise rozhodčích LH v Ostravě.“

Kolik máte nyní aktivních rozhodčích v Opavě?

„Je nás osmadvacet rozhodčích různého věku, kteří se buď podílejí na pomocných funkcích, nebo řízení utkání na všech úrovních soutěží řízené Českým svazem ledního hokeje.“

Jaké je to pracovat s mladými začínajícími rozhodčími?

„Není to s nimi někdy jednoduché, ale snažím se jim předat své zkušenosti, takže jim během přestávek radím, co udělali špatně co naopak dobře a kde by se měli zlepšit.“

Jsou tady nějaké rozhodcovské talenty, které by to mohly dotáhnout do vyšších soutěží?

„Máme tady šikovné mladé kluky, kteří již docílili kvalifikaci druhé třídy. Mají určité předpoklady pro pískání. Bohužel pro nás se však věnují ještě aktivně jako hráči lednímu hokeji. Máme tady i další talenty, kteří pískají dobře, avšak musí na sobě ještě fyzicky více zapracovat.“

Zažil jste éru extraligy v Opavě, jak na ni vzpomínáte?

„Na extraligu vzpomínám velmi rád, a to z důvodu atmosféry před, během i po utkání. Zažil jsem tady nezapomenutelné zážitky.“

Máte nějaký zážitek?

„Šlo o zápas mezi Opavou a Pardubicemi. Když trestoměřič otevíral vrátka na ledovou plochu, hráč Pardubic to již nemohl vydržet a stáhl ho sebou na ledovou plochu. V tu chvíli se pobavili snad všichni přítomní na tomto utkání.“

Jako zadostiučinění vaší dlouholeté práce jste měl možnost pracovat na mistrovství světa v Ostravě (2004). Co jste tam měl za funkci?

„Pracoval jsem tam ve sportovní technické komisi. Museli jsme se starat o rozhodčí, dále měl každý z nás přidělený jeden tým, se kterým jsme museli být v rámci rozbruslení a trénincích. Během utkání jsme vedli statistiky mužstev a po utkání jsme se dále starali o vyvěšení vlajek.

Petr Pelc